Muž odnikud

Moji šikmookí obľúbenci ma opäť poctili najvyššou kvalitou. Keď sa chytí scenára niekto, kto má väčší zmysel pre príbeh, ako len bezhlavé strieľanie zo samopalu, keď sa samotný casting vydarí viac ako na podaktorých Miss, keď akčnosť scén okato neprekročí reálnosť situácie (bude zrejme lepšie podobné scény "nepitvať", lebo predsa len - jedna na 100??), potom z toho zíde počin, pri ktorom sa divák nijak nenudí, užíva si ho, doslovne fandí hlavnému hrdinovi aby naplnil svoje ciele. Napriek tomu, že sa skutočne jedná o vysokú kvalitu prevedenia, scenár či herecké výkony, čakal som v skorší nástup k vybavovaniu si účtov, či v samom závere väčší nárez pri zosnovaní pomsty. Každopádne, výborný thriller na milióntu variantu: "oko za oko, zub za zub" (17.05.2016)

Korejská kinematografie u mě v posledních letech naprosto suveréně poráží tu čínskou. "Ajeossi" sice není tak propracovaný jako jiné korejské filmy, které jsem za poslední dobu viděl ale pořád má co nabídnout. Bezchybná vizuální stránka, výborná hudba, skvělá akce ale roztahaná první polovina a zbytečně komplikovaný příběh, výsledný, veskrze dobrý dojem, trochu kazí. (16.06.2011)

No totální nářez!!!! Nemám ani jednu výtku k tomuto skvělému snímku. Hlavní hrdina je neskutečný sympaťák a frajer jako prase. Jeho rychlost, pohyby a hlášky mě posadily na zadek. Hezký příběh, který je určitě podobný filmu 96 Hodin, ale tady to měli lepší natočené i odvyprávěné. Bitky i akce hezky nasnímané a poslední bitka s noži mě dostala na plné čáře. Záporáci taky skvělí. Dokonalý snímek. (17.02.2014)

Slavný jihokorejský tvůrce Ki-duk Kim na filmařinu, zdá se, zanevřel a Chan-wook Park (OldBoy, Žízeň) s Jun-ho Bongem (Mutant, Matka) zase excelovali loni a tento rok nic nenatočili, ale i tak v národní kinematografii nebyla pro rok 2010 nouze o kvalitní díla. Samotného Parka zastoupil Jeonh-beom Lee s výtečným filmem Viděl jsem ďábla – viz níže v článku – a právě The Man From Nowhere Jeong-beom Leea spolu s ním tvoří duo nejintenzivnějších a nejpůsobivějších jihokorejských filmů tohoto roku. Příběh o tom, jak to dopadne, když podsvětí provozující černý obchod s lidskými orgány proti sobě poštve člověka, který „žije jen pro dnešek“ a čirou náhodou je speciálně vycvičeným strojem na zabíjení, není nijak zvlášť komplikovaný a víceméně opisuje důvěrně známou šablonu, avšak emocionální linie příběhu je natolik silná, že by jakékoliv sofistikovanější hrátky s žánrovými předpoklady byly akorát na obtíž a zbytečně by odváděly divákovu pozornost od samotného jádra filmu. Tím je postupně gradující vyprávění přímočarého děje, který od pomalého úvodu neustále nabírá na intenzitě, aby v závěru doslova explodoval v katarzi formou – světe div se – neskutečně brutální a zároveň i emocionálně vyhrocené akční sekvence. Melancholický hudební podkres v kombinaci s roztřesenou ruční kamerou fungující v naprosté harmonii s precizní choreografií vyústil v jednu z nejlépe natočených a nejintenzivnějších scén tohoto roku, která je jasným důkazem toho, že Korejci dokážou na rozdíl od na pouhý efekt hrajících západních tvůrců obdařit akční sekvenci plnohodnotnou emocionální rovinou a z krvavých soubojů na nože a přestřelek vykřesat něco až dojemného. Bin Won v titulní roli tragického hrdiny si navíc se svým úsporným herectvím v ničem nezadá s léty prověřeným Byeong-heon Leem a já doufám, že si v dohledné době spolu zahrají v jednom filmu…klidně opět pod režijním dohledem Jeong-beom Leea, kterého po zhlédnutí The Man From Nowhere řadím mezi jihokorejskou filmovou smetánku. (28.12.2010)

Korejskou středněproudou kinematografii nejlépe vystihují dvě hesla: "krev" a "slzy". Přes místy na evrposké i na americké poměry přemrštěnou emocionalitu a pateticky přepjaté scény je Ajeossi nadprůměrně a svěže zvládnutá žánrová hra, jež se v tvůrčím přístupu podobá řekněme takovému Taken Pierra Morela: silný hrdina, který je jen zdánlivým outsiderem zachraňuje mladou dívku ze spárů obchodníků s bílým masem/lidskými orgány. To vše výborně zarámované gradací a netuctově působícími surovými akčními scénami. Emocionální exploatace je do velké míry otázkou stylu. Korejské publikum má zřejmě v tomto smyslu potřebu silnějších katalizátorů, podobně jako mají třeba Američané potřebu nad ostatní poměry poněkud silnějších a větších aut. (05.12.2011)