Bůh masakru

Několikrát si oblékli kabát a okolo krku omotali šálu, vždycky ale skončili zpět v obývacím pokoji na první pohled milého manželského páru. Kbelík na zvracení, žluté tulipány, z bytu vyhozený křeček, kvalitní whisky, stále zvonící mobil, hruškovo-jablečný koláč, čtyři výteční herci a pojďme zatápět pod kotlem. Roman Polanski je pokaždé trochu jiný, mění žánry, témata, nemá snadno identifikovatelný rukopis. A šokuje, že téhle legendě už bylo osmdesát let. Prolog a epilog se odehrají v parku, kde jeden kluk uhodí druhého. Klackem. Trochu víc než by se rodičům líbilo. Pozvou proto rodiče útočníka, aby se přesvědčili, že mají na epizodu stejný názor. Mají? Z počátku zdvořilostní návštěva získává první trhliny. A s časoprostorovou pastí dokáže Polanski pracovat náramně. Právník Waltz, obchodník s domácími potřebami Reilly, investiční makléřka Winslet, intelektuálka Foster. Všichni jsou výteční, všichni jsou jízliví, takže stačí zmínka o nebohém křečkovi nebo kauze se zdravotně ne úplně košér medikamentem, a divák se tetelí blahem. Samozřejmě se mohlo ještě přidat a přiostřit a někdo labilnější mohl použít třeba pěsti, ale to by zase někteří zřejmě neskousli. Přitom musíme uznat, že pohyb na šachovnici je velmi jednoduchý – tvoří se nečekané pakty, očekávaná nedorozumění, jeden nadhodí téma, druhý od něho odvede pozornost, aby se k němu zase vrátil. Na divadle bych si to dal rád. (15.11.2014)

Výborná konverzačka a herecký koncert všech zúčastněných. Skvěle napsané dialogy zde jsou odříkávany s rychlostí blesku, postavy jsou výborně napsané a výborně se vztahy mezi nimi mění a konflikt čím dál víc narůstá. Roman Polanski to celé zrežíroval s naprostou grácií a je vidět, že si to on i herci celé výborně užili. Je sice fakt, že konec mohl být trochu ostřejší a celé se to hodí spíše do televize nebo na divadlo, ale i tak jsem se celou dobu výborně bavil a nevidím důvod, proč si tuhle vtipnou konverzačku někdy znovu nepustit. (09.01.2012)

Polanski a spol mají smůlu, že jsem Boha masakru viděl ve zpracování Jihočeského divadla. Tehdy jsem smíchy umíral, při filmu jsem se jen tak sem tam pobaveně ušklíbnul (většinou nad úšklebky Christopha Waltze) a pousmál (při vzpomínce na divadelní představení). On je to film bezesporu dobrý, pěkně zahraný, dobře zrežírovaný, ale v tomhle případě se prostě zklamání neubráním, ačkoli si racionálně uvědomuju, že srovnávat divadelní kus a filmový kus je pitomost. I když v tomto případě to zas až tak pitomé být nemusí, neboť z filmu je jeho divadelní původ dost cítit... Na některých replikách je vyloženě znát, že je neříká civilní filmová postava, nýbrž značně "teatrální" postava divadelní. (29.12.2011)

Delikatesa! V kontexte k ťažkým filmov od Polanskiho som od Carnage očakávala, že pôjde o prepis sofistikovaného a depresívneho filmu "Kto sa bojí Virginie Woolfovej", ale mýlila som sa. Toto zďaleka nie je tak morbídne a patetické. Na týchto ukecaných komických konverzačkách najviac milujem to, ako dokážu herci svoje postavy precítiť a z prvotnej atmosféry dobrosrdečnosti a falošnej láskavosti im dodať rozmer extrémnej vnútornej nevyrovnanosti a mimoriadneho afektu. A to behom jednej hodiny v jednej miestnosti, sústreďujúcej sa na vyplavovanie vecí, ktoré sú v nich zakorenené a ktoré ich ťažia. Ironické, trefné, absurdné a pekelne zábavné! Ignorácia za scenár v rámci nominácii mi je nejasná. Z hereckých účastníkov potešili všetci - každému sa ušiel nejaký ten scenáristický bonbónik, ktorý ma odrovnal, no vyzdvihnúť musím Christopha Waltza, ktorý je jedným z najlepších hercov súčasnosti a zároveň novodobým De Nirom - kamenný v tvári, sarkastický, odmeraný a jednoducho nenapodobiteľný. Smiala som sa celú hodinu a nemohla prestať. (29.01.2012)

Nevšimol som si v úvodných titulkoch, či film je točený podľa nejakej divadelnej hry, ale toto je pre divadlo ako stvorené. Čisto konverzačný film Polanski dokázal bravúrne stupňovať, preto film prakticky nemá hluché miesto. Možno to bude aj krátkou minutážou, ktorú som nečakal a zaskočila ma. Výkony všetkých hviezd sú výborné a každý dostal zhruba rovnaký priestor. 18-ročná whisky dokáže poriadne rozdúchať uhlíky a ostrá výmena názorov môže začať...80%. (22.12.2012)