Klíč k minulosti

16. A 17. ČERVENCE 1942 BYLO ZATČENO 13 000 ŽIDŮ. 8000 JICH BYLO PŘESUNUTO DO VELODROMU DO STRAŠNÝCH PODMÍNEK...... /// Nedivme se malé holčičce, že to nechápe! Co? Odsun židů!! MYSLI JEN NA SVOJI RODINU A NA SEBE! .... Beaune-la-Rolande - přechodný tábor, z něhož cesta domů asi nevede.... Julie je Američanka žijící 25 let ve Francii, v osobním životě prudí stejně jako každá ženská a právě se chystá probudit ,,spícího hada“ (Napsal bych, že chce vytáhnout ,,kostlivce ze skříně“, ale kdo viděl pochopí, že by to bylo neetické. Drsnější povahy by dokonce mohli napsat, že jsem debil...). A tak pátrá, doma prudí, pátrá a pátrá a pátrání jde samo. Vyprávění o osudu Sáry mi (málem) několikrát způsobilo zástavu srdce a dokonce se přiznám k zamáčknutý ,,kroupě“. Přestože tu a tam někdo umře, dovolím si napsat, že jde o optimistickej příběh, kterej (lehce) neotřelým způsobem míří na ,,komoru“ a city. Nestrhává tempem ani drastickými scénami, ale vypráví třeba o tom, že i když známe dobře tvář, nemusíme vědět nic o duši. I kdyby to byla naše máma. Podobně jako TADY půjdu trochu ,,vejš“. Nebo vás nezajímá, jakou minulost má váše vestavěná skříň? /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Román ,,Sarah“ z roku 2006 od Tatiany de Rosnay číst nebudu. 2.) Jsem zvědavej jestli Francouzi byli stejný kurvy jako ostatní. 3.) V táboře jsem byla s holčičkou, co něco povídala o Michaelovi a klíči. 4.) Rád se šťourám v životě druhejch. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (01.07.2011)

Ať chceme nebo ne, minulost je velkou součástí naší osobní identity. Proto je pochopitelné, že stejně jako Julie chceme znát původ svůj a svých nejbližších. Ovšem to, co se dozvíme, nemusí být vždy hezké a může to náš život a naši osobnost trvale poznamenat - ať už negativně či pozitivně. Julie je v tomto příběhu vtažena do historie, ze které nedokáže utéci a která ji pomáhá si ujasnit priority i ve svém vlastním životě. Velice působivý a citlivě laděný snímek, polemizující o tak tragických událostech jako je holocaust, ale zároveň zachycující kontinuitu a nekonečné zacyklení jednotlivých propojených lidských osudů. (20.02.2015)

som sa rozhodovala, či 3*, alebo 4* ... čítala som knihu, ktorá ma zasiahla takým spôsobom, že som tri dni nad tým rozmýšľala a bolo mi ťažko na duši ... film sa knihy veľmi držal, ale ... niečo mu chýbalo a neviem čo ... neviem, či to bolo dabingom (ktorý vlastne ani nebol zlý), ale film bol taký chladnejší ako kniha ... určite ale stojí za zhliadnutie (11.09.2013)

Niekedy sa zdá, že utrpenie židov počas 2 svet. vojny nemalo konca.Ja osobne sa akýchkoľvek vojnových príbehov neviem nasýtiť a stále tvrdím, že v dnešných časoch scenáristickej nemohúcnosti v hollywode stále platí, že vojna napísala milióny zaujímavých príbehov a nemusia byť zďaleka iba o židoch, pretože neboli jediní, kto trpel. Oprávnene nie každý má chuť dookola pozerať na vrieskajúcich nemcov v uniformách ako si vylievajú zlosť na židoch. Tu režisér vytiahol historickú udalosť na ktorú Francúzi asi pyšní nebudú, ale podobne to vyzeralo v celej Európe, takže úplne bez viny asi nebude žiaden národ. Príbeh je šikovne vyrozprávaný v dvoch rovinách, súčasnej i tej vojnovej. Obidve roviny dostali približne rovnaký priestor a striedanie medzi nimi je ukážkovo plynulé a nerušivé. Je to smutný film a niekoľkokrát mi fakt zovrelo hrdlo. Divák od začiatku tuší, že kľúč od skrine schováva niečo strašné. Je to hnusná predstava a žiť s tým, ešte horšia. Herecké výkony sú kvalitné, ale nijako strhujúce. To, čo je tu strhujúce, je v prvom rade príbeh a napínavé pátranie v minulosti. Z detských hercov zaujme najmä predstaviteľka Sáry. V závere sa mi páčilo, že tvorcovia počítali s tým , že divák uhádne meno novinárkinej dcéry, ale chvíľu nás nechali na pochybách. O kvalite filmu nepochybujte a dajte mu šancu. Silné štyri hviezdy a dlho som uvažoval o plnom počte. 80%. (26.09.2011)

Každý příběh z války je vysloveně hrozný. Horší to ale je, když hlavní roli hrají děti. To je přesný případ tohoto filmu, který výborně kombinuje příběh z války s příběhem z přítomnosti. Divák vlastně do posledních dvaceti pěti minut neví, jak se to vyšetřování v přítomnosti vyvine a zároveň nedutá při vyprávění onoho příběhu z války. Jakmile ale ten z války skončí, filmu tak nějak začne docházet dech. Do té doby ale uznávám, že se jedná o výborné válečné drama, na které určitě nikdy nezapomenu. Ač je to hrozné, tak jsem rád, že takové filmy vznikají. Za chvíli totiž nezbyde nikdo jiný, kdo by takové příběhy mohl vyprávět, než film samotný. Bylo mi na konci filmu lidsky hrozně smutno a doufám, že se osobně s ničím podobným nikdy nesetkám… (09.05.2016)