Top Gun: Maverick

Hned jak Maverick rozcuchal Edu Harrisovi léta pěstěnou pěšinku, bylo mi jasné, že bude veselo.. Změny jsou jen dvě a sice že kapitán Mitchell už není mentál, co si myslí, že je Luke Skywalker a přivede nábytek k mnohačetnému orgasmu jen tím, že si na něj sedne (samozřejmě ne tak rychle jak Lord Flashheart), nýbrž uvědomělý mentor, co prošel vývojem a ví o sobě, že lítá minimálně stejně dobře jako syn Dartha Vadera. A ta druhá je, že na jeho ikonické letecké bundě mizí a zase se objevuje nášivka taiwanské vlajky, protože jüan. Nostalgie v tomto případě u mě neexistuje, není z čeho brát, takže jsem se zaměřil na to, jestli jsou umělejší tváře dvojice Cruise, Connelly, a nebo konflikty, které mají děj posouvat k tolik vychvalovanému finále, co kompenzuje nedostatek realističnosti svižností a uklidňujícím klišé. Pak přijde stříbrné Porsche, Pé padesát jednička, západ slunce a údiv, v jakých číslech se to pohybuje. Fandů letectví, co běhají s roztaženýma rukama po obyváku, vrčí jako motor a napodobují sirénu, protože jsou Sopwith Camel, tu nejspíš moc nebude a black-out z přetížení v sedačce kinosálu za tím asi taky nestojí. Chápu tu současnou žízeň po velkém bijáku, ale trochu objektivity, přátelé.. Snad Charlie Sheen, dokud ještě drží jakž takž pohromadě, zvedne hozenou rukavici.. (25.08.2022)

Top Gun dokáže odsoudit každý. Já to nikdy nedělal. Vznikl v mých milovaných 80. letech, vznikl z lásky k řemeslu, bez zeleného pozadí, mimo superhrdinský digibordel. Struktura pokračování je velmi podobná původnímu hitu. A stejně jako před šestatřiceti lety dělá z Toma Cruise každým záběrem hvězdu, která udivuje diváka hned od prvních minut. Jakmile vycení zuby, nasadí sluneční brýle a leteckou bundu a nakopne mašinu, přichází první husí kůže. Vlastně příjemné vibrace začínají už s nástupem melodie Harolda Faltermeyera a s prvními zlatavými záběry startovací ranveje. Nostalgie šlape na maximum. Pro Mavericka už v tomhle „novém“ světě zřejmě není místo. Dlouhé roky odmítal povýšení i odchod do důchodu. Do kokpitu stíhačky se nicméně znovu vrací, aby naučil partu mladých hezounů, mezi kterými je i syn jeho zesnulého parťáka Goose, zlikvidovat tajnou továrnu na zpracování uranu (opět) v jakési bezejmenné zemi. Není nutné si nalhávat, že jde o něco víc, než skvělé hollywoodské řemeslo. Není nutné si nalhávat, že to není přepálené. Není nutné si nalhávat, že to není průhledné a hyperkorektní hadr. A i ty archetypy postav zůstaly stejné. Vůbec to ale nevadí. Ba naopak. Pokračování přímo sálá energií skutečných strojů, přímo nám zdůrazňuje, že nemáme opouštět naše filmové dětství, naše vzpomínky na úžasná filmová léta. A to vše díky Cruisovi, který mezi mladšími kadety nepůsobí nijak nepatřičně, nenásilné zvládá romantickou linii s fakt kočkoidní Jennifer Connelly i dojemné setkání s Icemanem, kdy si scénář dokonale poradil s životním osudem Vala Kilmera. Radost. Cruise se svým osobním projektem zaválel. Pokolikáté už? Díky za tu energii, západy slunce, skvělý casting, discobeaty a velké srdce. Hodně těsně pod vrcholem. (27.05.2022)

Neskutočný tlak, ktorý ma zatlačil do sedadla kina - po dlhých rokoch. Nakoľko som konzervatívny romantik, 90-ková nostalgia miešaná s neskutočnými zábermi a strihom ma totálne dostali, a pri odchode z kina som cítil plnohodnotný pocit kinematografickej katarzie. Film, ktorý sa nebál v tejto premäkčenej dobe "mať gule" a tiež staromódne srdce plné emócií. Cruise sa vykatapultoval opäť do hereckej stratosféry rýchlosťou 12 718km/h.  --- | 27.5.2022, CC, Ústí n L | --- Jednoduchosť a krása. Srdce mi aj druhý krát plesalo tempom, že som len ťažko dýchal - tieto rezonancie na mňa majú paralyzujúci účinok v tom najlepšom slova zmysle. Viac vo video denníčku  | 7.6.2022, CS Anděl, Praha |  (27.05.2022)

Povědomý soundtrack se line Imaxovým sálem a začíná jeden z posledních starosvětsky koncipovaných filmů v tom nejlepším smyslu slova. Tom Cruise je skutečně samorost, který si jde za svým a je odhodlám udělat maximum pro absolutní konsternaci diváků v kinech. Jeho výcvik ve stíhačce a celkový trénink bere dech a na tom plátně je skutečně znát, že nesledujeme pouze to plátno zelené, ale skutečné záběry z kokpitu. Jasně, příběhově se vymyslela jednoduchá zápletka, na kterou se naroubavaly ty samé dějové linky, jež známe z původního filmu, včetně takřka totožných scén a dalo by se snad až hovořit o remaku...na který by však mohl být nebožtík Tony Scott patrčičně hrdý, protože to, co nám doručil mnohdy neuznáznavaný Joseph Kosinski, se může geniálnímu Scottovi směle rovnat. ANo, i zde jsou scény, které jsou trošku zdlouhavější a občas mě předvídatelné scény štvaly, ale jakmile se sedne do stíhačky, je vše odpouštěno. Hlavně po finále, které je vyloženě dechberoucně napínavé a dokázalo překvapit. Pro mě to není desítka a není to ten film, co by mě absolutně odrovnal, na ten stále letos čekám, ale spolu s Batmanem nejlepší film roku rozhodně. Jděte na to do Imaxu, než na plátno zaútočí dinosauři. (05.06.2022)

Stejně jako jednička je to mokrý sen všech generálů po celém světě a asi poslední film, na který bych dobrovolně vlezl do kina. Jenže hlad po tom, vidět ve filmu jednoduše černou a bílou bez CGI sajrajtu způsobil, že ani já návštěvy IMAXU rozhodně nelituji. Nechce se mi ale v extázi pět ódy na za to, že je jednooký mezi slepými králem. K mystičnost The Right Stuff nebo skutečnému osmdesátkovém déjà-vu v podobě Ramba, to má pořád hodně daleko. (01.07.2022)