Poupata

Všecky ty pesimistický czech made fláky, který sem za poslední měsíc dohnal, aspoň někam vedly, někam se posunuly, postavy v nich ve finále nezůstaly na stejným psychickým anebo fyzickým místě. O Poupatech se ale nic z toho říci nedá, ten film končí v podstatě stejně, jako začal. Plesnivej byt, buranská rodinka a tři kýble sraček mezi tím jsou holt tentokrát málo, není komu držet palce. Vůbec. (18.04.2016)

NETFLIX - Obecně mám tyhle obyčejné filmy o obyčejných lidech, kde se vlastně nic převratného neděje, rád. Tady ta deprese lítá na všechny strany, čekal jsem na nějaký pozitivní moment nebo impuls, kdy by se někdo mohl z té bídy dostat, ale ono to nepřišlo. Člověk si celou dobu říká, že takový život je na prd. Bohužel ale mnoho lidí takto skutečně žije a byť je filmu rovných 10 let, tak vyobrazení života chudých lidí na okraji společnosti, je i dnes aktuální. K hudbě a kameře není co vytknout, stejně tak výběr méně známých tváří byl ku prospěchu. Jedině závěr bych uvítal trochu dokreslený, nemyslím samozřejmě přežvýkaný jako v amerických filmech. Nechám si film rozležet a po druhé projekci možná zvednu na 4*. Takto zatím 67%. (19.08.2021)

Film plný atmosféry a chyb (nejvíc ve scénáři). Ty chyby ale nevadí (dobrý film nemusí být bezchybný) a hlavně je bude snadné do příště vypilovat - proto si Jiráského stavím hned za Sedláčka mezi zajímavé české režiséry, kteří mají naději natočit opravdovou pecku, i když se jim to zatím nepodařilo tak úplně. 3 a 1/2 (07.12.2011)

Nevím, proč by sociální drama mělo být něco mezi knihou Job a Zjevením sv. Jana v bezbožných industriálních kulisách... Paradoxně nevyhlíží osudy hrdinů Poupat o nic tragičtěji, když namísto vnímavé vnitřní charakteristiky na ně tvůrce uvaluje další a další příkoří, nechává je vegetovat v hnusném světě bez naděje a jejich vztahy redukuje na více méně negativní společenské interakce. Spíš než autentickou sociální výpověď o krizi a okraji tu máme velkolepé divadlo zmaru a zhrzených nadějí, které místo katarze obsahuje přešlechtěný scenáristický twist -- domyšleno do důsledku ten ale neříká nic ani o postavách, ani o světě, ani o (téměř absentujících) morálních hodnotách. Nevzniklo tak ani dílo syrových kvalit Fish Tanku, ani stylizovaný obraz "drsné jemnosti" osudu rozměru Adamových jablek, ale ani přesvědčivě vygradovaná sociální výpověď o všední naději v beznaději jako ve Štěstí... vznikl vypravěčsky a režijně poměrně kultivovaný film, kterému škodí manýristická snaha zapůsobit a vyobrazit svět co nejšedivějšími barvami. Paradoxně tak zanikají odstíny, které dělají z konstruktu živou tkáň. Myslím, že vinou toho uniká i produktivní reflexe normalizační "špíny za nehty", o které píše Matty. Poupata ustrnula spíše u spartakiádního povrchu zásadních nešvarů a zvrhlých sociálních rituálů, než aby nabídla detailní analýzu toho, co je na životě v "neo-normalizaci" tak osudové. Ale i za těch několik zdařilých scén a solidních hereckých výkonů nutno hodnotit jako český nadprůměr a Jiráského připsat na nepočetný seznam českých nadějí. (15.12.2011)

Tohle je poněkud netradiční „vánoční film“. Syrový, bezútěšný, zato se živými postavami z masa a kostí. Snad každá z nich v průběhu filmu provede něco nepěkného, přesto je divák chápe a stále jim fandí. Scénář je totiž pečlivě poskládaný, takže film řekne svoje a nemá potřebu nic dovysvětlovat, jen zkuste vlastní mozek. Ono je totiž tentokrát o čem přemýšlet. Od striptérek až po Vietnamce. Výborné je každopádně celé herecké obsazení, takže nebudu nikoho konkrétně jmenovat, abych na další nezapomněl. Český film má snad ještě naději... (90%) (26.12.2011)