Brestská pevnost

Film nemá český název, jako obvykle ho česká distribuce opomíjí, tedy volný překlad zní Brestská pevnost. Což už možná leckomu napoví, hlavně těm, co mají v oblibě druhou světovou válku. Roku 1941 se Němci rozhodli zaútočit na Stalinovo Rusko a jedna z prvních bitev se odehraje u města Brest. Obyvatelé tohoto města hrdinně odolávají, jak dlouho však vydrží, toť otázka. O filmu jsem se dozvěděl náhodou, čehož mi je celkem líto, protože se jedná o výborný film a mohl jsem na něj tedy být natěšen. Vyzdvihl bych tudíž práce kamery, celková atmosféra je velmi povedená, film vás prostě vtáhne do děje. Vše je natočeno velmi naturalisticky a vy se snažíte zjistit, co se stane v dalších minutách - možná si říkaté, co se o jedné bitvě dá natočit ve více než dvou hodinách - to se ale budete celkem divit, film uběhne rychle, nikde se nezadrhává, vše je protknuto několika lidskými příběhy obyvatel, s postavami se proste lehce sžijete. Do toho správná nevtíravá hudba, slušné herecké výkony (film totiž nemá žádné ústřední herce, jedná se o obyvatele města, avšak nikdo nijak nevyčnívá nebo nehraje úplně špatně), dobová hutná atmosféra, nalěžitě uspokojivé efekty. Co se Rusům nedá upřít, to jsou jejich válečné filmy, ty opravdu umějí a málokdy narazíte na dobrý válečný film jiného státu (myslím samozřejmě v současné době). Nejedná se o žádný filmový skvost, v současné době jde však o vysoký nadprůměr, který rozhodně stojí za shlednutí. (31.01.2011)

Tento silně ufňukaný patos plující po krvavé řece hrůzy mi dnes opravdu nesedl. Místo očekávaného dojetí jsem polovinu filmu jen kroutil hlavou a koulel očima. Tvůrci měli celou dobu emoční pedál na podlaze, takže film i přes perfektní vizuál začal v tomto směru otravovat. Škoda, jako obdivovatel ruské válečné tvorby a tklivých příběhů jsem docela zklamán. (06.07.2022)

Jak hodnotit válečný film, těch možností je mnoho; třeba z hlediska vojenské techniky, tak to u mě vcelku nepřichází v úvahu, je to velký, růžový, jezdí to po lese a louce, je to tank, já jsem spokojená, v tomhle věřím všem kritikům, kteří poznají který podvozek, nástavec a bedna od banánů byla použita a zda je výsledek věrohodný (tady prý je). U letadel tedy ano, ta vypadala tak, jako v ruských válečných agitkách, ruská byla hezky přátelsky baculatá a německá byla podle ksichtu zlá. Další možnost jsou věrohodné osobní příběhy, ať už opravdové (tady velmi často), nebo smyšlené (podle principu, tohle se někdy stalo nebo se stát mohlo), v tomhle ohledu si divák nemá na co stěžovat. Těch epizod, ať ukázaných nebo aspoň odvyprávěných, je tu hodně. Fomin, vyznamenaný s velkou slávou šestnáct let po smrti, což si jistě jeho rodina, patnáct let po smrti (ano, postřílet zajatce, zejména jsou-li to ženy a děti ... co k tomu říct, jak se říká u nás v pohraničí, mrtfa Němec, topra Němec) užila náramně, stejně jako si to vychutnali všichni ostatní po smrti vyznamenaní. Pokud v tomhle filmu někdo vidí patos, koukám koukám, div si oči nevykoukám, ale fakt ne. V čem? Mrtvá milenecká dvojice? Patos by byl, kdyby se vzali (dobře, přiznávám, přesně v to jsem doufala, taková naděje v lepší příští). Je patos projev milosrdenství vůči umírajícímu koni, nebo v tom, že otec brečí, když se najde jeho dítě, které považoval za mrtvé? V tom, že člověk před smrtí vytáhne fotku rodiny? V tom, že děd, který nějakým nedopatřením přežil, vypráví veselé příběhy o tom, jak kolem něj umřeli postupně všichni, koho znal, svému vnukovi? Jsem zvědavá, zda se ukáže, že Alexej Kopašov je stejnou hvězdou, jako Nikolaj Burjlajev, který kdysi jako dětský voják zazářil v Ivanově dětství. (24.11.2013)

Sovětský občan vydržel vše. Kromě smrti teda. V tomto postsovětském díle je však gerojská laťka naštelována snesitelně. Občas je tu dokonce kladen i důraz na člověka! Proč ne, trikově solidní, historicky opodstatněné, slušně zahrané. Jenom ty výpady z hrádku se tak nějak liší - buď je úspěšný a umírají pouze berlínští, nebo ne a potom padne tolko Ivan. Povinná záležitost pro všechny rusofily, pedofily (ten kluk je tak sladkej!) a militanty. (30.05.2012)

Ještě teď mi běhá mráz po zádech. "Ja Krepost. Ja Krepost." Počátek války, jednoho z největších hnusů v moderních dějinách Made by Germany. Surovost války podávána ve vší brutalitě s emocionálním propojením s lidmi v Bretské pevnosti, ale bez jakéhokoli citového vydírání. Prostě jen život v tehdejší době, do kterého vpadla válka. (20.11.2020)