John na konci zemře

Zde se jedná přesně o ten typ filmu, kdy si člověk při sledování utváří názor hned několikrát. Vlastně zprvu ani nešlo jednoznačně říci, zda se vám vůbec líbí co vidíte. Každou zdařilou a inteligentně vyhlížející scénu zpravidla vystřídá rádoby vtipný bizár a kazí tak jinak celkem slušnou atmosféru. Již začátek byl poměrně rozpačitý a působil dojmem, jakoby tvůrci spíše netušili, do jakého žánru dílo zařadit. Jakmile se však rozjede hlavní idea okolo záhadné drogy s nanejvýš tajuplnými účinky, odstartuje zajímavě vyhlížející a dle mého názoru ta nejlepší část. Veškeré naděje se však rozplynou s překombinovaným a ne příliš zdařilým závěrem.  Horor komedie mám moc rád, ale tahle teda nesedla. (20.05.2022)

Fakt přemýšlím, jestli jsem za poslední několik let viděl horší scénáristickou břečku, ale asi fakt ne. To i tornádo, co vcucne všechny žraloky dává větší smysl. Tenhle "děj" totiž nedává smysl v žádné dimenzi, scény na sebe ani logiky nenavazují, postavy jsou nesympatičtí idioti a celé je to natočené naprosto amatérským a odpudivým stylem. Chápu, že si parta kámošů chtěla asi složit poctu žánru a zároveň si z něj udělat srandu, v tomhle provedení to ale vůbec nefunguje. Nechápu, jak se na tom mohl podílet Paul Giamatti. (22.11.2013)

Jasný důkaz toho, že by smažky neměly psát scénáře. A když už je napíšou, měly by tyto zůstat ležet na pochcané podlaze zaplivaného squatu. Přitom to při autorově nájezdu začínalo tak svižně a vtipně a prvních dvacet minut dávalo docela naději na originální kousek. Pak ale sníh zabral naplno a následovalo dalších osmdesát blábolivé pičózy Coscarelliho, patrně vydařeného, privátního výletu. Ale já to chápu a nedivím se, že se toužil podělit. Například takový já jsem jednou kdysi zkombinoval Kedlubnový Bolls s pikem, když zrovna probíhalo mistrovství světa v klasickém lyžování. Někdy uprostřed noci mě pak navštívil Ole Einar Bjørndalen! Nejdříve jen tak chvíli stál ve svých přiléhavých, rudých pitkáčích a s divným výrazem ve svém jinovatkou pokrytém, neholeném obličeji na mě s despektem zíral, jak schouleně ležím na podlaze. To bylo ještě v pohodě. Pak mě ale z ničeho nic začal píchat ostrým koncem hůlky do břicha a strašlivě na mě ječel, ať se, kurva, neválím jako pytel sraček, mažu se okamžitě vyblít a ihned táhnu do stopy. Norsky!!! Myslím, že se mě tenkrát dokonce snažil kopnout do hlavy, ale naštěstí si nesundal běžky, ty se mu šprajcly o noční stolek a svalil se vedle mě. Pak už nevím, probral jsem se s hlavou v míse, a když jsem konečně vytáhl z huby ten tenisák, oholil jazyk a dopotácel jsem se zpět do pokoje, Ole už tam nebyl. Asi vyběhl beze mě, protože chtěl být zase první, hajzl soutěživý. No řekněte sami, nestojí zato, sdílet takové esoterické zážitky s ostatními narkáči? (27.03.2013)

Maximální scénaristický výhul, úlet, fraška, či hardcore, který začíná velmi slibně a z poloviny je výborný. Jenže s postupným prokousáváním se dějem a s nárůstem keců, se z toho vyklubal opravdu spíš bordel, který se tvůrcům možná až moc vymkl kontrole. Nicméně já mám tyhle "s ničím se nesrající" nezávislé počiny rád a baví mě, jak tvůrci laškují s příběhem. Když už si myslíte, že víc crazy to být nemůže, tak na Vás Don pošle holky nahoře bez a hnijící bestii v trezoru. Místama jsem byl opravdu vyplašený :-)) Nicméně, až na mimodimenzionální závěr, jsem spokojen a pobaven. 3,5*. (11.08.2014)

Co naplat. Coscarelli je prostě nezávislák. Dělá si filmy po svým a ne každýmu jeho styl sedne. Já musím každopádně prohlásit, že řada dnešních renomovaných tvůrců nepobrala tolik talentu jako on. To je prostě bez diskuze. Jenom už asi opravdu nedostane nikdy šanci předvést se při nějakém papírově áčkovém filmu který by mu přinesl i oficiální uznání mimo to, že patří mezi nejkultovnější trashové tvůrce. Každopádně tato ulítlá vyjetá a těžce nezávislá ptákárna má určitě cosi do sebe i když to nedokážu přesněji specifikovat.75% (31.01.2014)