Drak se vrací

K vyprávění někdy netřeba slov. Mnohdy stačí obraz, pohyb a výraz. V tomhle filmu se, samozřejmě, mluví, ale mnohem více řekne jen samotná kamera. A naprosto úchvatná hudba, kterou kdybych poslouchal samotnou někdy v noci, tak se poseru strachy a umrznu mrazením. Výpravná stránka filmu je parádní, naprosto mě uchvátila. Že je zápletka, v podstatě samotná dějová linka, hodně prostá vůbec nevadilo, naopak, jen to pasovalo k celému tomu kontextu náhledu do starých (ne nutně dobrých) časů. I to několikaminutové nahánění krav z lesa nakonec mělo své kouzlo. A z dnešního hlediska jedno příjemné pozitivum - spousta známých tváří (od nichž si už ani nepamatujete jméno) "zamlada". (24.09.2015)

Tsunami Cunami film vo svojom komentári opísal a vystihol v skratke tak dokonale, že na viac sa nezmôžem. --- Zvyšok čisto iba pre mňa, nemusíš už ďalej "čítať" – Nostalgia Run #1: V rámci povinného čítania na strednej nám bolo počas hodín literatúry púšťaných mnoho filmov (námatkovo spomínam na Eža či Na Západe nič nového), ktoré na tvárach študentov prinášali únavu, znudenie a znechutenie. Grečnerov majsterštik bol však, z nejakého dôvodu, výnimkou a v pozore bolo počas sledovania mnoho ignorantov kultúry. Vtedy som ešte celkom presne nevedel, v čom sa skrýva krása a umenie tejto snímky, no cítil a tušil som, že tu ide o niečo výnimočné. --- O rok neskôr nám film(y) (a fakt kurevsky dobré) nepovinne na audiovízii a mediálnej komunikácii púšťal chlap ako sa patrí, prof. Janko A. (presne ten prototyp profesora, akým bol napr. Sidney Poitier v To Sir, with Love, či Hilary Swank v Freedom Writers), a vtedy som ho už precítil naplno. Inými slovami, jeden z troch dôvodov, prečo filmy milujem, je Janko A. a jeho predmet. O tom, že keď som mu raz do kabinetu doniesol DVD s The Devil's Double, ktoré mi o týždeň neskôr vrátil so slovami, že je z filmu na kompletku hotový, ani nehovorím. Veľký shout-out... (2013) (2014) (15.3.2017) (18.11.2018) (26.9.2021) (26.09.2021)

“Jsem slabý člověk, ale v mé slabosti je má síla; můj smutek mne nebolí, má osamělost, to bude zároveň mé přemýšlení; mé odříkání, to bude zároveň má čistota.“ – Karel Čapek. Další skrytá perla slovenské kinematografie. Film postavený na kontrastech. Postavy, které by měly co říct, téměř mlčí. Ti, kdo by měli mlčet, mají řečí spousta, ale jsou tak prázdné. V mlčení je neuvěřitelná síla. Stejně jako v činech. Ale činy samy o sobě přesto nedokážou zvítězit nad hloupostí a tmářstvím. Film se odehrává v neurčité době a nejasně vymezeném prostoru. Jako by chtěly říct, že některé věci jsou věčné. A nemají řešení… Jediným východiskem je samota… (25.05.2015)

Horské drama sdílené především obrazem a hudbou. Způsob vyprávění je prostý bez jakékoliv interpretace. Vnitřní rozpory se odhalují postupně, náznakem. Hlavní ženská postava pronese za celou dobu jen pár slov. Drsná horská příroda, která se s nikým nemazlí dává přežití jen silným náturám, co dokáží postavit každé situaci. Jako předloha posloužila románová novela Dobroslava Chrobáka, kterou završil svou spisovatelskou dráhu. Černobílá fotografie Vincenta Rosince upoutala už ve filmech Kým sa skončí táto noc nebo Zvony pre bosých. Pomocný režisér Martin Slivka (20.03.2015)

Krásný (i když poněkud experimentálněji pojatý) příběh z dob, kdy hrdinství bylo ještě běžnou součástí mužského života, ale ani ono nepřemohlo zbabělost a slepou lidskou nenávist. Film hodně blízký Vláčilovskému vnímání světa, nedosahující ale výšin Mistrových filmových podobenství. Subjektivně jsem měl při percepci tohoto audiovizuálního díla velké problémy s absencí zvuku a ruchů (především ve flashbackcích) a hlavně hudbou Ilji Zeljenky, byl to místy dosti rušivý element. Odhlédneme-li však od tohoto aspektu, filmová balada Drak sa vracia se řadí k tomu podařenějšímu a ve svém čirém podobenství o malostech lidského konání i unikátnímu a obohacujícímu z tzv. Československé nové vlny. Radovan Lukavský to svým strhujícím hereckým výkonem jen podtrhuje... (23.05.2009)