Černý Petr

Film o strastech dospívání očima nejlepšího českého režiséra je i přes téměř padesátileté stáří stejně aktuální a působivý jako v den premiéry. Komediální scény a dnes u kultovní hlášky jsou velice zábavné, ale skutečná síla filmu leží úplně jinde - ve snaze hrdiny najít si místo ve společnosti a zároveň v jeho strachu z dospělosti která s tím přímo souvisí. (26.07.2007)

Takhle se začal tvořit československý filmový zázrak 60. let. Samí neherci, samé geniální hlášky a scény jako ze života. Miloš Forman prokázal svou genialitu, když hercům řekl doslova dialogy, ale scénář neukázal. Prostě chtěl, aby vše říkali vlastními slovy a tím docílil autentičnosti. Ladislav Jakim, Jan Vostrčil či Vladimír Pucholt si tak zajistili nesmrtelnost. "Ahoooj" "Hoj" Ano, je to o hovně, a je to geniální. (10.05.2009)

Naprosto jednoduchá, ale přitom tak zásadní filmová revoluce. Revoluce v podobě krátkých holčičích vlasů, všemožných tanečních kreací, ale hlavně velký generační skok. Tuctový obraz jednoho nemotorného panice, který si se svou povahou neporadí ani v zaměstnání, na zábavě či na rande. Neporadí si s ní ani doma, kde je vystaven nekompromisním životním radám a moudrům svého otce a přikyvující matky. Jedinečná přirozenost postav, vynikající režie, dialogy a samozřejmě naprosto výborné skladby. Dokonalost dolaďuje Čeněk Semerád, a jeho nádherně rozfázované alkoholové opojení. Zlatá šedesátá ala Miloš Forman. (21.01.2013)

Výřez ze života mládeže na malém městě. Každodenní nuda, snaha něco znamenat, nějak se zapracovat, tragikomické každodenní příběhy. Slavnost je jediným větším vytržením za dlouho dobu. Každý si hledá své místo, a protože se mění doba, nemohou rodiče již své děti pochopit. Vše podáno v jakoby nezaujaté podobě, jako chladný mikroskopický řez, režisér nikomu nestraní, a i díky tomu má nakonec film takovou sílu výpovědi. (27.07.2013)

Po celou stopáž Černého Petra jsem se svíjel v křečích smíchu, které střídali panické záchvaty zaseklého úsměvu. Vím, že pro někoho se může jednat o nudu, která vede...nikam. Možná za to může fantasticky uvěřitelný Ladislav Jakim (jeho Petr je pro mě nejsympatičtější postavou v celé české kinematografii) nebo "vesnicko-obyčejný" scénář, který Forman s Papouškem sesmolili víc než bravůrně, prostě Petr- Černý Petr je pro mě neskutečně originálním dílem. Zamrzí především to, že se na českých obrazovkách vyskytuje vzácně a jeho hledání je snad těžší než vysvětlování logaritmických funkcí. 95% a Jakime: "Ahóój! " (04.01.2009)