Co všechno věděla Maisie

Skvělé drama o tom, že nějací rodiče jsou sobci a ne každý by měl mít děti. Čekal jsem americký doják, ale žádné hraní na city tento snímek ani nepotřeboval, jelikož příběh je sám o sobě silný a díky nepřeplácanému scénáři a výborným hereckým výkonům (především Onata Aprile a Julianne Moore) i velmi uvěřitelný. (20.07.2014)

,,CHCEŠ... ZŮSTAT JEŠTĚ NĚJAKOU DOBU S NIMA? ALE VÍŠ, KDO JE TVOJE MAMINKA, VIĎ?.....“ /// Taťkovi s mamkou to doma moc neklape. Mamka křičí Fuck You a taťka – ten se ani nedostane do bytu (mamka vyměnila klíče…). No a mezi tím – sedmiletá Maisie. Půlhodinový handrkování vo ničem, jen abych věděl, že fotr je furt pryč a máma je píča. Ještě že maj střídavou péči, aspoň si holka užije obojího. Film by chtěl ohromit dramatickou atmosférou. Jakože ze života. Což, to jo. Ze života to je, ale filmově? Možná ti, kteří něco podobnýho prožili… Jestli mi (filmově) něco utkví v paměti, tak to děvče, protože žádný (filmový) dramatický drama se nekoná. Jen obyčejně říkaj, že některý lidi jsou hovada a některý zase ne. Ale to si můžete přečíst v každých novinách. Film by měl ukázat něco víc… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou napsal v roce 1897 Henry James, jsem nečetl. 2.) Zjistím, že se z upíra Skarsgårda stal nekromant. 3.) Thx za titule ,,playboxguest“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (12.08.2013)

Škoda. Chvílema mi to přišlo na čtyři, občas i na pět, ale toho sentimentu a hraní na city je tam přece jen o dost víc, než bylo nutné (a než by bylo efektivnější). Kladem jsou výkony většiny herců v hlavních rolích, hlavně Maisie (Onata Aprile), co mě naopak děsivě mučilo byl falešně znějící britský přízvuk Margo v podání Joanny Vanderham (což nechápu, když JE původem britka), a některá přílišná našroubování a zjednodušování ve scénáři. Oficiální text distributora je taky pěkná demence, hůř ten film snad ani popsat nemohl. Ve své podstatě proti tomu filmu nic nemám, ale nesnáším ten laciný patos, ten to prostě hned celé shodí, ačkoliv původní myšlenka byla záslužná a zpracování slušné. (29.11.2014)

Všichni ji hrozně milovali, ale zatraceně rychle se jí zbavovali. Vyřizování pracovních záležitostí po telefonu, pracovní cesty do Evropy, koncertní turné, které nejde odložit. A ze slibů se rychle stávají nesplněné výkřiky. Slova jako stabilita a harmonie jsou solidně vydělávajícím rodičům malé dívenky cizí, zato hádky a rozepře jsou na denním pořádku. Ať dcerka spí nebo si jen pár kroků od rozzuřeného páru hraje. Režijní a scénáristické duo Scott McGehee a David Siegel, kterému je nejlépe v nezávislých vodách, nejsou žádní prosťáčci, a svůj další kus rozehráli se solidní rafinovaností. Těžší pasáže snad až ironicky podkreslují podmanivou hudbou. S citlivou důkladností rozehrávají příběh, na kterém zdůrazňují, že mít dítě je o určité dávce zodpovědnosti. Nemusíme mu stoprocentně podřizovat vlastní životy, ale nemůžeme v něm loudit falešné emoce. Dítě uprostřed bouře. Civilně uchopené, herci nadprůměrné. Navrch je zajímavé, že to natočili muži, ale užijí si to asi víc ženy.. (03.05.2016)

Teda tohle budu ještě chvíli vydejchávat, protože pořád mám chuť rodiče Maisie nakopat do prdele. Některý scény mě daly nehorázně zabrat, vidět jak ego rodičů vítězí nad láskou k dítěti je fakt vrcholnej humus. Příběh byl odvyprávěn výtečně s citem pro tak křehký téma jako je dětský cit. Tady musím pochválit hlavně malou Onatu, protože stačil jeden její pohled a už mě měla. Takovýhle dětský herecký výkon v emočně velmi náročným snímku není moc často k vidění a troufnu si číct, že Onatin herecký výkon je hlavní důvod mého intezivního prožitku. (09.07.2014)