Co všechno věděla Maisie

Absolute misscast. J.Moore, S.Coogan, A.Skarsgard a J.Vanderham k sebe vôbec neladia, "nevlastní" rodičia sú akoby z iného filmu, z úplne iného sveta. Vymyslené, filmové, umelé postavy. Malá Maise (skvelá Onata Aprile) ťahá celý príbeh. A Lucy Schwartz s jej Feeling of being. Inak vskutku nevyužitý potenciál. (22.10.2013)

Film proběhne mezi prsty jako mravenec který neštípne, ale jen pošimrá. Mohlo to být o hodně lepší, kdyby scénárista trošku přitlačil na pilu. První půlhodinka se vleče, a dozvíme se jen, kdo bude špatnej a kdo hodnej. Nejzápornější postavu, tedy krkavčí matku, hrála Julianne Moore a to se jen tak nevidí. Běžně v těchto podobně laděných filmech vídáme neurvalou přetahovanou rodičů o vlastní dítě, ale tady jde o přetahovanou jen naoko. Oběma dvěma vlastně malá Maisie překáží v jejich kariéře a tak v podstatě zůstává na krku novým partnerům svých pravých rodičů. Malá Maisie sama poznává, že ti ji mají mnohem raději než její rodiče. Dopadne to zákonitě jak musí...Maisie odmítne máminu falešně otevřenou náruč a dobrovolně zůstává s novými opatrovníky. Škoda jen pomalejšího tempa, ale jinak moc pěkný a dojemný film. (30.12.2013)

Tenhle film se asi bude líbit podle stavu vašeho domácího (ne)štěstí a rolí, jaké jste si vylosovali a jak je unesli. S konstelací kolem Maisie je režií nakládáno nejcivilněji, jak jen to jde, a proto nemusíme tlak na slzné váčky odhánět jak masařku, naopak je nám dopřáno nechat se vzájemnými vztahy jakoby mimochodem pohltit, spřádat si v duchu kuriózní scénáře budoucnosti rodičů uvláčené Maisie a přát tomu dítěti krapet upřímné pozornosti a stability. Za scénář, režii i perfektní výběr herců v čele s mrazivě přirozenou Onatou Aprile 4* a fous. (02.09.2014)

Perfektně natočený film o tom, jak rozchodem rodičů trpí zejména ti nejzranielnější, jejich děti. Dětská herečka, která hrála Maisie, byla naprosto perfektní (jen na to nekoukejte s dabingem, ten se k holčičce moc nehodí) a sekundují jí všichni čtyři dospělí: Julianne More, Alexander Skarsgård (oujééé), Joanna Vanderham i Steve Coogan. Nabubřelé dospělé ego, kdy se rodiče dohadují, kdo z nich bude mít klíče od bytu, kdo bude bydlet v Anglii a kdo s kým bude spát či nespat. Do toho si přehazují jak horký brambor šestiletou Maisie, která všemi těmi hádkami trpí nejvíc a nemá, jak by se bránila. Za konec samotný dávám jednu hvězdu navíc, protože rozhovor u autobusu mě zkrátka dostal a Julianne se mi po tomhle filmu (i když jen na chvíli) hodně zprotivila. (04.08.2014)

Mám dvě stejně staré dcery. Tvrdím, že na dětech je velmi poznat, jak to vypadá u nich doma. Z tohoto pohledu je What Maisie Knew perfektní snímek. Důsledně sledující život z pohledu Maisie. Útržky rozhovorů, pohled oknem, otevřenými dveřmi. Stres, který se odráží na malé tváři. Maisie se v podstatě nemá zle, mohla by na tom být mnohem hůř. Ona sama by se asi za nešťastnou neoznačila - jednak dítě o takovýchto věcech nepřemýšlí, jednak má rádo své rodiče, ať dělají cokoli, jednak těžko porovnávat, když nikdy nezažilo nic lepšího. Postavy jejích rodičů by zasloužily samostatný rozbor. Nejsou zlí lidé. Matku bych označil za nedospělou - stále se chová jako puberťák (podobného člověka znám). Otec působí rozuměji, stejně jako matka však jde primárně za svojí prací. Pozitivní je, že nepřekročí linii, kdy by své dceři vědomě ublížili. Realistický film. ■ Poznámky: Ve scéně v nahrávacím studiu jsou na stole sluchátka Bowers & Wilkins P5 (mám identické). Hra, která je hrána na konci filmu, jsou Monopoly. Starší dcera mě v ní zrovna včera vymlátila :). ■ Upozornění: Výše uvedený obsah filmu od distributora obsahuje nepřesnosti a chyby (pravděpodobně psáno někým, kdo film neviděl). ■ U Onaty Aprile není na ČSFD (ani iMDB) uveden věk (vlastně žádný životopis - což u člověka jejího věku považuji za správné), našel jsem ale článek, že jí v čase natáčení bylo šest let. (10.01.2016)