Čtyři mouchy na šedém sametu

Film začínající zabitím komára a končící kravinou zabalenou ve vizuálně krásném provedení. Mezihry s pošťákem jak z asijských filmů (takže rádobyvtipné a absolutně se nehodící), teplý detektiv, fifth international exhibition of funerary arts a focení oka mrtvoly (neskutečně cool nápad). V detailech klady vyhrávají na plné čáře, ale jako celek je film nepropojený (loutka) a některá témata jsou nedořešená jak by si zasloužila (detektiv). Mohla to být pecka, ale je to jen pár skvělých momentů a nápadů s blbým hysterickým rozuzlením a ještě blbějším závěrem (vysvětlení snových scén). Strašlivě nevyužitý potenciál. (29.08.2009)

Beta verzia Deep Red, kde napätie budujú hlavne očakávania, kam Argento umiestni v ďalšej scéne kameru. Vizuálne uhrančivé giallo s prekrásny, hudobným introm, meniace sa v posledej tretine aj na vcelku koherentný film. Škoda, ako veľmi tlačí Argento na rozprávanie príbehu a thrillerovú časť, kde stráca pôdu pod nohami tak intenzívne, ako postavy jeho filmov strácajú krv. Ako samostatný film 4 muchy... až tak neobstoja, ako medzispoj medzi Vtákom s kryštálovým perím, Mačkou s dediatimi chvostami a Deep Red zaujímavé sledovanie pilovania autorského štýlu, prešľapov, požiadaviek producentov a neotrasiteľných elementov jedného z najviac cool euróspskych subžánrov. (31.10.2022)

5/10 Priemerné giallo od majstra. Má to svoje momenty, i keď vizuálnych hier je tu pomenej (hlavne záverečná scéna), pointa je tiež ok, no to množstvo wtf a akože "vtipných" momentov je tu aj na Argenta priveľa. Neviem, či sa mi niekedy tento kultúrny šok podarí prekonať, ale aj po rokoch pozerania Argentoviek tomu nerozumiem. Čerešničkou na torte je Bud Spencer. (07.06.2015)

Quatro mosche di velluto grigio byl pro mě úplně finální střípek do celé Argentovi giallo tvorby a zároveň je tento film i posledním tzv. Zvířecí trilogie. No a na úvod musím konstatovat lehké zklamání, které asi pramenilo z faktu, že během 2 let tento tvůrce natočil 3 filmy, a to si prostě muselo vybrat svoji daň. Celý film na mě působil jakoby šitý horkou jehlou, a to počínaje scénářem (celá část spjata s profesorem a B. Spencerem byla jen výplň na prodloužení délky filmu, jinak Spencer tam byl jen snad kvůli jeho jménu, vtipné momenty absolutně se nehodící) a konče nezajímavý hereckým obsazením. Hudebně jeden zajímavý motiv, ale celkově na Morriocneho dost slabé, Goblini se dle mého názoru hodí k Argetovi více. Aspoň, že kamera a Dariovi pověstné detaily byly na jeho dobré standardu. Pořad jde ale v rámci žánru o nadprůměrný snímek a při lepším sestříhaní filmu by mohl působit kompaktněji a divácky přívětivěji. 3* (29.09.2020)

Mám sice raději trilogii o Matkách či krvavější Tenebre, Phenomenu nebo Děs v opeře, ale první Argentovy filmy mají neodolatelné kouzlo. Byť se dvoukřídlý hmyz objeví ve filmu několikrát, až při klíčové scéně divák pochopí, proč název filmu obsahuje čtyři mouchy. Jsem asi hodně špatný detektiv, ale mně se vraha odhalit nedařilo až do doby, kdy už bylo pro hlavní postavu pozdě. Argento šetří gore efekty, o to více klade důraz na atmosféru a kameru. Ta se zaměřuje jak na detail - oči, kočka, větve, jejichž rozhýbání větrem věstí příchod hrozivých událostí (jak později Argento několikrát zopakoval), tak, jak je pro režiséra prvních filmů typické, rozbíjí klasickou kompizici obrazu (což bylo dotaženo v Temně červené) - padají pravidla zlatého řezu a výsledné zobrazení vzbuzuje podivný neklid. Některé scény mají neuvěřitelné napětí, na příklad služebná čekající v parku na vraha, jehož se rozhodla vydírat. Připomene scénu z ptáků, kdy hlavní hrdinka čeká na lavičce před školou, kouří cigaretu a za jejími zády se postupně usazují ptáci. Zde najednou zmizí lidé, ochladí se, zvedne se vítr, přichází večer, zamčená brána a kroky smrti. Jedinou výhradu mám k hudbě jinak výborného E.Morriconeho. Nebyla špatná, ale občas příliš připomněla mistrovy fláky pro westerny. Goblin by mně tu sedl lépe... (24.03.2012)