Lásky jedné plavovlásky

Lásky jedné plavovlásky je typický příklad formanovské veristické metody natáčení. Všudypřítomný pocit trapnosti a krutosti, observace, improvizované (a mnohdy prázdné dialogy) mezi (ne!)herci, důležitá taneční sekvence a mnoho dalších znaků, které jsou pro Formana typické. Celkově je děj/příběh více vyhrocený než v Černém Petrovi, nicméně vrcholným režisérovým dílem, které se nese na podobné vlně, zůstává Hoří, má panenko. Zpočátku byl film celkem pomalý, pozvolný, až zdlouhavý, na což je nutné si zvyknout, avšak (téměř) závěrečná postelová scéna nemá u nás (a možná ani v zahraničí) obdoby. Zkrátka film, který není sice dokonalý, ale je nadčasový a vyniká svou přímočarostí. (11.07.2013)

Typická Formanova tragikomédia, na ktoré sa snažia v súčasnosti nadviazať všetci českí režiséri (tu viac, tu menej úspešne). Úvod na zábave patrí k najkomickejším scénam v českej kinematografii. V skutočnosti ale ide skôr o dosť smutný príbeh, keď mi na konci bolo hlavnej hrdinky dosť lúto. Tento film si treba časom pripomínať, podľa toho, koľko sa medzičasom dozviete o komunizme, Formanovi a atmosfére vtedajšej spoločnosti. (15.02.2007)

Osamělá Andula a klavírista Milda, aneb takoví jsme byli... "Teda holky, mně se tak ulevilo, už jsem se bála, že tu flašku donesou k nám. To bych asi nepřežila." "Pojte, pojte chvilku, nahoru. Tam si vopravdu, vopravdu si tam budem jenom povídat." Ukázky: http://www.sms.cz/film/lasky_jedne_plavovlasky/ukazka a http://www.youtube.com/watch?v=GN-aXFGWA84 (02.01.2009)

Tele ála kachna Brejchová zde má v sobě tolik toho roztomile připitomnělého espritu venkovské naivity a ryzí feminity, že si pokrade každou scénu, byť v ní třeba jen sedí a zmateně kouká. Zbytek (zejména scénu večírku s vojáky) jsem, jak je u dvojice Papoušek-Forman zvykem, dokoukal prakticky z pod stolu jak mi bylo stydno. Bolestivá studie neschopnosti komunikace, kterou bych vystřelil do vesmíru, aby se případná mimozemská civilizace nepokoušela podniknout první pokus o setkání s lidstvem odněkud od Žďáru. (04.09.2019)

Ta holka byla tak roztomile blbá, že jí nešlo jinak než jí přát to nejhezčí, tedy pro ní, ne pro nás. Protože to co je hezké pro nás, zřejmě není hezké pro ní. A ona to tak trošku celou dobu nechápala. TO se mi ale na tom všem hrozně líbilo. Ta napsaná postava. Kdy si člověk uvědomí, že každý je originální, a dokáže uvažovat a přemýšlet vždy podle sebe. Což je samozřejmě občas neštěstí pro druhé. No a když k tomu připočtu legendu lidového českého humoru, Josefa Šebánka, tak se musím parádně bavit. V tomto případě na plný počet, protože je film ve skutečnosti neskutečně lidský, obyčejný a přitom tak originální. (23.12.2009)