Bellflower

Jeden z těch filmů, u kterých není vůbec na škodu se trochu ožrat a nechat se unášet atmosférou. Bellflower je hodně cílen na pocity a prožitky hlavních hrdinů, které přenáší na plátno mimo jiné pomocí silných obrazových filtrů a výrazného melancholického soundtracku. Příběh ztracené generace odehrávající se v brakových kulisách je v přímém souladu se zálibou ústředního dua v postapokaliptickém Šíleném Maxovi. (05.01.2015)

No nevím jako stylistické cvičeníčko vynikající, ale scénář mi přišel lehce o ničem. Tak trochu ohraný příběh zobrazený trošku jinak, přes skupinu divných lidí. A tito lidé nechodí do práce, ani jeden, nechodí do školy, pouze se věnují svému hobby. Oni dokonce ani neřeší ani peníze. No prostě nic extra, taková více ujetá romantika. (07.10.2015)

Scénář: Evan Glodell .. Propane is for pussies. _ Dost pocitové. A do určité míry se daří. Atmosféra, vizuál (i když ten bordel na obraze je postupně nadužíván a občas až ruší) i hudební složka svojí intenzitou dosahuje několikrát téměř až famózní úrovně Drive, ovšem ztrácí ve své chtěné nejednoznačnosti vysněných scén v druhé polovině resp. průhlednosti love story z poloviny první. Snímek se hodně snaží být cool a je jím nakonec spíše jen pro oko, přesto některým bude korespondovat i u srdce, ale pro hlavu je snadno vyprchatelný a naprdelneposadící. (12.11.2011)

Dáte mi dúfam za pravdu, keď poviem, že chovanie postáv s ktorým sa neviete stotožniť má dosť negatívny vplyv na celkový dojem, aj keď to možno objektívny problém filmu nie je. V Bellflowerovi to bolo okrem trochu pomalého tempa asi jediné čo mi vadilo, ale nemôžem si odpustiť odzrkadliť to v hodnotení. Postavy mi svojou popudlivosťou občas takmer pripomínali deti. A tiež nemám veľmi rád vyjadrovanie v ktorom sú najčastejšie používané slová dude, shit a like. Že film oplýval inakosťou a dobrou hudbou nepopieram, ale od nezávislákov sa to už predsa celkom očakáva, nie? (23.11.2013)

Bellflower je pořád v prvé řadě filmový debut a je to na něm vidět, především pokud jde o záběrování, občas nešťastnou inscenaci scén, nebo místy (ale opravdu jen místy) slabší scénář. Přesto se 90% své stopáže drží vysoko v úrovních velmi zručně odvedeného nezávislého indie a velmi dobře si hraje s charaktery, skvěle zvládnutým naturelem postav, nerdskými narážkami i sociálním přesahem. Funguje jako schizofrenní mozaika (kterou může být a nemusí), stejně jako prequel a zároveň spin-off k Šílenému Maxovi (kterým může být a nemusí) a navrch těžce diktuje atmosféru a emoce skrze precizně volenou hudbu (jejíž užití bych si představoval kapku jinak, ale to je čistě otázka režijního pojetí a jen idiotl by to mohl považovat za chybu). Veliká lahůdka se zdrcující katarzí, která dává naději v to, že nadějní a originální tvůrci ještě budou mít co říct... (19.06.2013)