Kapitál

Chtěl být novodobým Robinem Hoodem, hrdinou v kruzích velkých peněz. Ve skutečnosti se však pod jeho vedením dočkali finančnímu vzestupu jen bohatí a chudí se stávali ještě chudšími... Starší filmy Costa-Gavrase se u mne vždycky těšily vysokému hodnocení a pochvalným komentářům ve víru silného zážitku. U novodobého Kapitálu jsem si bohužel připadal jako před pár lety na povinných přednáškách z jednoho volitelného předmětu Základy manažmentu. Snažil jsem se proniknout do postaty věci se zájmem, vnímal jsem smysluplnost a snad i důležitost sdělovaného, jenom mne to celé poněkud míjelo. Chápu hlavní poselství, všiml jsem si různých sdělení i v zdánlivě nepodstatných scénách (třeba s tou místností s dětmi plnou hluku z her na tabletech), ocenil jsem vtipnou vložku s Tournueilovou představou, ve které fyzicky zaútočí na muže z obrazovky... ale moc mne to nebavilo a podruhé bych to rozhodně vidět nechtěl. K velmi slabým 3* dopomáhá z mé strany i vzpomínka na tematicky spřízněný film Vlkem z Wall Street založený mj. na obscénnosti a adoraci hlavního hrdiny, oproti kterému musím kritický a filmařsky důstojný Kapitál přeci jenom trochu více ocenit. 55% (10.06.2020)

Rádoby realistické drama, které však příliš tlačí na pilu a spoustu věcí zjednodušuje na hranici snesitelnosti. Na jednu stranu se snaží vzbudit apokalyptickou vizi světa, ve kterém existují jen peníze a lidi, kteří pro ně udělají vše. Na stranu druhou z těchto lidí dělají dětinské hlupáky, kteří se na situaci na japonské burze musejí ptát sekretářek svých známých. Pár zajímavých postřehů, jedna hezká workoholička a vtipné "snové" prostřihy. Ani americký vlk ani tento francouzský kohout však přes veškeré vytí a kokrhání mou pozornost neupoutali. Na krále zvířat stále čekám... (20.02.2014)

Kapitál je o dnešním kapitalismu, kdo by to byl řekl. O lidech, kteří točí kohoutky s penězi každého obyčejného člověka v tomto světě. Je to vlastně takový thriller v podání těchto lidí, kteří hrají svoje nebezpečné hry, ze kterých přichází hodně rychle prohra a výhra je brána spíše jako samozřejmost, jinak totiž přichází společenská smrt. Costa-Gavras to natočil hodně tvrdě. A stejně tak brutálně to zahrál i Gad Elmaleh. Scéna, kde s kolegou obědvá v zánovní dělnický putice je nezapomenutelná. Zřejmě bych na ně čuměl úplně stejně. Já ve své oblíbené hospodě potkat nějakého politika, asi bych to taky nerozdejchal. (04.07.2014)

Jerguš Lapin nebo Jánošík, moc jich stejně nebylo. Zato těch, co chudým berou a bohatým dávají, bylo a je asi bezpočet. Ale nemluvme o chudých, ti se vždycky nějak protlučou. Mluvme o běžných daňových poplatnících, kteří financují nejen existenci chudých, ale také téměř všechny vládní projekty, včetně sanace bank a podobných korporací. Ani nemluvme o bohatých, mluvme o těch, pro něž jsou peníze cestou k respektu, který je cestou k penězům, které jsou cestou k respektu atd. atd. - zkrátka o bludném kruhu, kterému se také říká začarovaný. Peníze a respekt jsou hlavní složky jejich hry na život s názvem "Le luxe est un driot (Luxus je právo"). Film má samozřejmě i druhou stranu mince - viz Marigold. (09.04.2014)

Kto chce s vlkmi vyť, musí vlkom byť. Nový riaditeľ banky Marc ( výborný Gad Elmaleh ) musí prekonávať rôzne nástrahy najvyšších finančných kruhov, ale rozhodne sa nejedná o nejakého kladného hrdinu. Chápe tok peňazí a patrične s notnou dávkou cynizmu to dokáže vysvetliť aj svojmu strýkovi, ktorý je nahnevaný na nenažraných bankárov asi ako trištvrte celej populácie. Film ukrýva v sebe určitý satirický podtón, ale hlavne je to rýdzi kapitalistický thriller na francúzsky sposob. (25.01.2014)