REVENANT Zmrtvýchvstání

Jako fénix z popela povstane mocný DiCaprio a navzdory všem předpokladům se v zuboženém stavu postaví tváří v tvář té největší výzvě - porazit nepřítele, porazit přírodu, porazit smrt... Příběh je to prostinký, ale to mu neubírá nic z jeho síly. Revenant představuje neúprosnou cestu za velmi dobře obhájenou pomstou, proto je snadné sžít se s hlavní postavou a film skvěle prožít. Jen to však nestačí. Aby cesta mohla být cíl, byly v Revenantu použity ty nejkrásnější kamerové záběry a obrazové kompozice severské přírody, která je nádherná i krutá zároveň. Vizuální stránka povyšuje film na zcela jinou úroveň. 9/10 (28.12.2015)

Revenant je bezesporu velkej film. Má v sobě geniální kameru, brutálně zamrzlé prostředí, dvě absolutně perfektní scény a Lea, který tu herecky onanuje, jako nikdy předtím. Když už ne jindy, tak letos za tenhle výkon Oskara dostat prostě musí. Osobně si ale myslím, že to jeho předvádění už je až za hranicí. Sice toho moc nenamluví, ale o to víc se toho na plátně děje. Leo kuchá koně, aby se schoval v jeho útrobách nebo pojídá syrové maso, aby přežil. Do toho přežije tucet neuvěřitelností, které by nepřežil průměrný občan českého státu. To všechno za příběhem nejklasičtějším – kvůli pomstě. Škoda ale, že tenhle film tvůrci tak strašně natahovali. Mohli si některé ty flashbacky odpustit. Dvě a půl hodiny je přeci jen na takový příběh docela dost. Každopádně uznávám, že první scéna útoku indiánů a následně scéna útoku medvěda na Lea, se mi zapíšou do paměti jako to nejlepší, co jsem za hodně dlouhou dobu viděl. (19.01.2016)

(1001) -"I found God" he used to say. "And while sitting there and basking in the glory and sublimity of mercy... I shot and ate that son of a bitch." --- Před sledováním jsem si přečetla, že: Revenant in French also means (reverting to) "spirit" or "ghost". Což mě samozřejmě velmi natěšilo, ale i přese všechny horečkové snové vize jsem neměla pocit, že by se film dotkl duchovní roviny. Vlastně mám ve výsledku dojem, že se jedná o křížence Malickova Nového světa a Jarmuschova Mrtvého muže, přičemž se Revenantovi nedaří dosáhnout kvality ani jednoho z nich. A když to srovnám ještě s Birdmanem, do kterého se mi původně vůbec nechtělo, ale hned po prvních pár vteřinách jsem od filmu vůbec nemohla odlepit oči, jak byl hypnotizující, tak tady jsem se musela vyloženě nutit, abych se vůbec dokoukala do konce. A to jsem člověk, který by raději strávil celý život v lese, než aby jednou vkročil do víru velkoměsta. Vlastně nemám ani moc ráda, když v sobě Terrence Malick přespříliš probouzí svého vnitřního Terrence Malicka, natož abych to ještě snášela u ostatních režisérů. Inarritu podle mě vlastně udělal nejzásadnější chybu v tom, že filmu dodal lidského záporáka a hrdinovi jinou motivaci než jednoslovné "přežít", protože mi přijde, že tím paradoxně mizí důvod, proč by ten film měl existovat. "Přežít, abych zabil vraha svého syna" je extrémně klišé motivace pro tak nehostinné, dravé a kruté prostředí, jaké se filmu podařilo poskládat dohromady. Slušel by tomu mnohem víc nihilistický příběh osamělého zálesáka, který bojuje o svůj život, protože nic jiného neumí a nezná. A ještě víc bych za něco takového bojovala s přihlédnutím k tomu, že Tom Hardy vypadá pořád moc inteligentně na to, abych mu takovou roli uvěřila, a tím pádem spadá jeho herecký výkon do kategorie nepříjemně se sledujícího pitvoření, které rozhodně není důstojnou protiváhou Leova minimalismu. (A taky tedy dodám, že jsem výjimečně ráda, že když už mu tu sošku chtěli mermomocí dát, tak že mu ji dali zrovna za tenhle film a ne třeba za Letce nebo Vlka z Wall Street. I když mě osobně jako herec nezajímá už tak patnáct let.) Domhnall Gleeson teprve podruhé přenáší trochu závaží ze strany "hezký muž" na stranu "dobrý herec". Forresta Goodlucka jdu sledovat na Instagramu. Willa Poultera si přidávám do sbírky herců, kteří krásně brečí. A jako poslední zmínku jsem si nechala poznatek, že mě úplně neskutečně rozčilovala kombinace té prvoplánovité "západní filmové" hudby, která jako by se snažila každý záběr, ke kterému hrála, nafouknout a dodat mu falešný pocit důležitosti, spolu s tím japonským hudebním minimalismem, který doprovázel například finální souboj, a který skvěle vystihoval primordiální pudy a emoce, o kterých pro mě celý film byl nebo měl být. Kdyby tak byl podkreslený celý film, nejspíš bych mluvila úplně jinak, a určitě i hodně dalších lidí, kteří mu vyčítají mělkost a pozérství. Inu, třebas se na Revenanta podívám znovu za deset let a zklamání mě přejde, ale zatím sbohem a šáteček. (27.11.2018)

"Můžu tě udusit, jestli chceš." Stačí mrknout a je to. No tak sranda to tedy nebyla, ale ani Iñárrituovo tradiční ždímání emocí na mě nikdy moc neplatilo. Takže jsem jen sledoval, kterak je pobyt v přírodě prospěšnej zdraví. V podstatě mrtvý individuum, schopný pouze čekat na odpojení od neexistujících přístrojů, se při pobytu na čerstvým vzduchu najednou rozplazilo, rozplavalo, rozpajdalo a najednou i rozběhalo a to je zázrak. Aleluja, velebte Pána. Anebo scénáristu, který vášnivě popustil uzdu svý fantazii. Takže to vlastně byla sranda, protože Bůh prej je veverka, spaní ve vyvrhnutým koni je vrcholem luxusu a při plavání v ledový řece huňatá kožešina zahřeje. Mě to tedy nakonec bavilo o něco víc, než jsem po vyslovení jména "velkého" režiséra očekával, ale těch dlouhejch obrazových důkazů krásy americký přírody jsem viděl o dost víc, než bych potřeboval. (26.05.2016)