REVENANT Zmrtvýchvstání

Příroda, Tom Hardy a Emmanuel Lubezki (král optiky, jeho záběry uchvátí každý divácký oko) perfektní, ale zbytek špatný feil, který se snaží zaujmout diváka za každou cenu. The Revenant se snaží být art a zároveň popcorn, který zasytí celou rodinu. DiCaprio dává pot, krev, ale nikoli hloubku a uvěřitelnost - chvilku se plazí, chvilku chodí, plave, třikrát umře, tváří se tak utrápeně, až mi ho bylo líto, jak chce tu sošku vyhrát. Dlouhé záběry a pomalé tempo začíná nudit už v polovině Revenantu, když každý ví jak to dopadne. Hardy nejlepší na plátně, který přehrává Lea na plné čáře (i když je Leo můj druhý nejoblíbenější herec) a pokud dostane sošku Leo, tak z povinnosti za Djanga a Vlka. A pokud se diváci budou chtít k Revenantu vracet, tak jen kvůli scéně s medvědem a závěrečnému souboji. 12 nominací na Oscara je zlý vtip. ************* Druhé zhlédnutí: Nádherně natočená prázdnota. (15.01.2016)

Indiáni, lovci, medvěd. Řeka, sníh, hory, les, vichřice. V téhle divočině jeden skomírající plamen malého ohýnku vydává tu trochu tepla, které vás dělí od posledního spánku. Musíte ho sledovat jako oko v hlavě, aby nevyhasl, bez něj je tma, chlad a prázdnota. A přece vyrážejí do takových míst lidé, nebo v nich dokonce žijí. Jde o zvláštní sortu, hrubou, neotesanou, ale natolik odolnou a bolesti přivyklou, že i střet s rozzuřenou medvědicí, která vám pocuchá prakticky všechno v těle, nemusí znamenat definitivní konec. No, byl to masakr. Málo filmů mě donutí cítit fyzicky každé drobné zaškobrtnutí, každý záchvěv bolesti, nabrání studeného vzduchu do plic nebo vítr ve vlasech. A když se před Glassem a jeho koněm otevře sráz, to ve mně hrklo. Syrovost na maximu, a přitom člověk stále fascinovaně zírá na odhodlanost jednoho člověka a na naprosto nádhernou přírodu. A natočit to, to muselo dát zabrat, jen si moc přeju, aby film, ve kterém museli všichni zúčastnění (včetně toho medvěda, jak tohle udělali) jít až na krev, nedopadl jako Friedkinův Sorcerer (případně Ciminova Nebeská brána). (16.01.2016)

Viděno v kině. Musím ovšem souhlasit s komentářem El-Barto. Bejt to kratší nebo míň utahaně hloubavý, to by byl teprve sakra trhák! První půlka, než se DiCaprio vyhrabe z hrobu, byla skvělá. Útok medvědice bylo něco tak šílenýho, že i já - už zcela otupená milionem mých oblíbených krvákových hororů - jsem se u toho cukala a zbývá si jen představit, jak těžký to asi bylo natočit. Jsou tam hromady úžasných záběrů, např. bizoni nebo útěk po řece a DiCaprio si nejspíš vážně s tímhle sáhl na dno svých hereckých možností. Není asi moc velkej rozdíl v tom spát ve skutečným vykuchaným koni a jeho slizké napodobenině. Nicméně, musím to napsat, byla to nuda. Líbila se mi epizoda s indiánem, strašně moc se mi líbil Hardy a hlavně Gleeson byl parádní, závěrečný zúčtování bylo taky dostačující, ale ty skoro tři hodiny se stráášně vlekly. Přítel vedle mě zíval a nejspíš litoval, že mě nepřemluvil, abysme šli na Hvězdné války. A co se týče DiCapria, velice moc mu už konečně přeju Oscara, klidně za tuhle roli, hrál výborně, ale ve filmografii má role, za který by Oscar seděl mnohem víc (např. už vůbec ta jeho první nominace měla být proměněná!). Dávám něco jako 75-80%. PS: A že tam hrál Kristoffer Joner jsem zjistila až ze závěrečných titulků. Tutově to byl nějakej neidentifkovatelnej vlasáč z úvodu. (20.01.2016)

(1001) -"I found God" he used to say. "And while sitting there and basking in the glory and sublimity of mercy... I shot and ate that son of a bitch." --- Před sledováním jsem si přečetla, že: Revenant in French also means (reverting to) "spirit" or "ghost". Což mě samozřejmě velmi natěšilo, ale i přese všechny horečkové snové vize jsem neměla pocit, že by se film dotkl duchovní roviny. Vlastně mám ve výsledku dojem, že se jedná o křížence Malickova Nového světa a Jarmuschova Mrtvého muže, přičemž se Revenantovi nedaří dosáhnout kvality ani jednoho z nich. A když to srovnám ještě s Birdmanem, do kterého se mi původně vůbec nechtělo, ale hned po prvních pár vteřinách jsem od filmu vůbec nemohla odlepit oči, jak byl hypnotizující, tak tady jsem se musela vyloženě nutit, abych se vůbec dokoukala do konce. A to jsem člověk, který by raději strávil celý život v lese, než aby jednou vkročil do víru velkoměsta. Vlastně nemám ani moc ráda, když v sobě Terrence Malick přespříliš probouzí svého vnitřního Terrence Malicka, natož abych to ještě snášela u ostatních režisérů. Inarritu podle mě vlastně udělal nejzásadnější chybu v tom, že filmu dodal lidského záporáka a hrdinovi jinou motivaci než jednoslovné "přežít", protože mi přijde, že tím paradoxně mizí důvod, proč by ten film měl existovat. "Přežít, abych zabil vraha svého syna" je extrémně klišé motivace pro tak nehostinné, dravé a kruté prostředí, jaké se filmu podařilo poskládat dohromady. Slušel by tomu mnohem víc nihilistický příběh osamělého zálesáka, který bojuje o svůj život, protože nic jiného neumí a nezná. A ještě víc bych za něco takového bojovala s přihlédnutím k tomu, že Tom Hardy vypadá pořád moc inteligentně na to, abych mu takovou roli uvěřila, a tím pádem spadá jeho herecký výkon do kategorie nepříjemně se sledujícího pitvoření, které rozhodně není důstojnou protiváhou Leova minimalismu. (A taky tedy dodám, že jsem výjimečně ráda, že když už mu tu sošku chtěli mermomocí dát, tak že mu ji dali zrovna za tenhle film a ne třeba za Letce nebo Vlka z Wall Street. I když mě osobně jako herec nezajímá už tak patnáct let.) Domhnall Gleeson teprve podruhé přenáší trochu závaží ze strany "hezký muž" na stranu "dobrý herec". Forresta Goodlucka jdu sledovat na Instagramu. Willa Poultera si přidávám do sbírky herců, kteří krásně brečí. A jako poslední zmínku jsem si nechala poznatek, že mě úplně neskutečně rozčilovala kombinace té prvoplánovité "západní filmové" hudby, která jako by se snažila každý záběr, ke kterému hrála, nafouknout a dodat mu falešný pocit důležitosti, spolu s tím japonským hudebním minimalismem, který doprovázel například finální souboj, a který skvěle vystihoval primordiální pudy a emoce, o kterých pro mě celý film byl nebo měl být. Kdyby tak byl podkreslený celý film, nejspíš bych mluvila úplně jinak, a určitě i hodně dalších lidí, kteří mu vyčítají mělkost a pozérství. Inu, třebas se na Revenanta podívám znovu za deset let a zklamání mě přejde, ale zatím sbohem a šáteček. (27.11.2018)

Kdo by to byl před lety čekal, že kdykoliv se nyní DiCaprio objeví před kamerou, je to zatraceně velké očekávání a vesměs i dokonalý zážitek. Naposledy spojil síly s oscarovým Iñárritem a ten si u mnohých spravil reputaci (ano, přiznejme si) po Birdmanovi, který mi v mnoha směrech nesedl. Kameraman Emmanuel Lubezki kouzlí jako u Malicka, často je to hlavně jeho film. Druhým lákadlem je právě jedenačtyřicetiletý Leonardo DiCaprio. Logicky si vystačí s minimem slov a hraje jen a pouze svým obličejem v podobě unavených očí a hlubokých ran, tu a tam mu na čele vystoupí vráska prozrazující zarputilost a odhodlání dotáhnout tuhle misi do konce. Vytrvat, nevzdat se, postavit se nepřízni osudu, na sto honů z něj sálá energie, charisma a touha překračovat hranice, které mu příroda a nepřítel přichystal. Jednoduše je skvělý, ale Oscara v jeho rukou bych raději viděl za energického Vlka z Wall Street, ve kterém polykal hrsti prášků a přepínal mezi nesmírně pestrým hereckým rejstříkem. Škoda, že tenhle survival a revenge v jednom je do tempa a atmosféry poměrně nevyrovnaný. Některé momenty okamžitě chytnou za ta správná místa, jiné vytváří dojem, že 156 minut dlouhý snímek je ještě mnohem delší. Za leccos může Oscarem naspeedovaný Alejandro González Iñárritu, kterému měl možná někdo krotit ego. Na druhou stranu střídá vizuální orgie s momenty, které dávají vyniknout hercům, jeho nadstandardní řemeslné zpracování, okořeněné sugestivním a strhujícím vyobrazením kritických momentů, je nicméně dechberoucí. Holt tihle trapeři, kteří se živí lovem kožešinové zvěře a z každé strany očekávají útok indiánů, jsou hodně ostří hoši. Drsně a suverénně na to šli i pánové za kamerou, jejichž potřeba něco sdělit mohla být místy o krapet silnější. (28.12.2015)