MINDHUNTER: Lovci myšlenek

// Fincher v klasicky fincherovském dramatu precizně roztaženém do deseti postupně gradujících epizod, vesele směřujících k mrazivému finále, kdy si divák stejně jako hlavní postavy uvědomí - že vlastně neví vůbec nic. Sežráno i s navijákem. Přerod Jonathana Groffa geniální (a na konci mi došlo, proč byl obsazen), soundtrack chci okamžitě domů, a kde je sakra ta druhá řada? 9/10 (16.10.2017)

Jako celek musím Mindhuntera hodnotit jako precizní filmařinu. Ještě aby ne, když v tvůrčím týmu sedí samotný mistr puntičkář David Fincher. Seriál přišel do předetektivkované doby, ale osvěžil ji tak dokonalým způsobem, že určitě stojí za svůj čas. Už jen kvůli své psychologii, rozvykládanému a logickému vyšetřování vražd, ať už dávných nebo současných, vtahující kameře a vynikajícím hercům. Sekvenční vrah? Ne, líp odpovídá označení sériový. Vítejte v myšlenkovém pekle Davida Finchera, Olshaka, Douglase a Groffa. Podrobněji u každé série. 85% (20.01.2021)

Prvním pocitem byl čirý úžas. Ještě nikdy jsem v televizním seriálu neviděl tak náročné charaktery a dialogy. To je možné asi jen u velkých národů, kde cílová skupina - která je nevyhnutelně minoritou - stačí zajistit komerční úspěch takového díla. --- Bohužel, druhá série je zřetelně slabší. Valná její část se točí kolem jednoho vyšetřování. Iritovalo mě, že kdykoli federálové vyšli mezi lidi, naráželi na jasné příznaky nedbale odvedené policejní práce, zejména se svědky, a namísto aby tyhle zdroje vytěžili, křečovitě se drželi ideje svého pachatele vymodelovat. Pochopím, že to bylo záměrem, měla to být demonstrace praktické užitečnosti jejich průkopnické práce. Pak ale scénář neměl tak jasně nabízet alternativní a jaksi přirozenější cestu k úspěchu. (18.09.2021)

I když je Fincher se seriálem spojen „pouze“ jako výkonný producent a režisér čtyř epizod (první dvě a poslední dvě), jeho rukopis je patrný ze všech dílů – chladné barevné tónování, odosobněná prostředí, cynický humor, chirurgicky přesný střih, obezřetné vedení naší pozornosti, symetrické kompozice, skeptický pohled na mezilidské vztahy… (plus řada vizuálních či slovních citací z Fincherových dřívějších filmů). Jen občas si dovolí nějaký stylistický úlet, zpravidla podmíněný dobou, ve které se seriál odehrává, například stíračku nebo střihovou montáž s rozvernou rockovou hudbou. Jeho perfekcionistický způsob inscenování (zejména) dialogových scén, při nichž hraje roli každé přeostření nebo změna pozice kamery a které tím připomínají klinické studie chování pachatelů i vyšetřovatelů, přejali také ostatní režiséři, Andrew Douglas, Asif Kapadia a Tobias Lindholm, takže nebýt úvodních titulků, zřejmě byste ani nepoznali, kdo režíroval kterou epizodu. Společně dokázali látku, které hrozila divadelní strnulost, proměnit ve velmi „filmově“ vypadající počin pro trpělivé a pozorné diváky, který je radost sledovat a analyzovat od první do poslední minuty. Trochu obsáhleji zde. (16.10.2017)

Historická přesnost je neuvěřitelná - saka, auta, kníry, psací stroje, nahrávací zařízení, projektory.. všechno tvůrci dokonale nastudovali a přenesli na plátno jakoby mimochodem. Skvělým způsobem je zpracovaný vývoj obou hlavních hrdinů, kdy z počátečního nadšení postupně přecházejí v sofistikovanější metody výzkumu masových vrahů. (17.11.2018)