Režie:
Mélanie LaurentKamera:
Arnaud PotierHudba:
Jonathan MoraliHrají:
Marie Denarnaud, Denis Ménochet, Mélanie Laurent, Théodore Maquet-Foucher, Audrey Lamy, Morgan Perez, Nicolas Medad, Christophe Deslandes (více)Obsahy(1)
Tahle rodina je složena ze samých žen, jejichž životy se nejednou otřásly. Postupem času se jim podařilo tlumit své vášně a nalézt určitou rovnováhu. Mužům je v této rodině vyhrazen malý prostor, a proto když jedna z žen propadne lásce, ovlivní to každodenní chod rodiny. Osud všem zúčastněným přichystá ještě nejednu těžkou zkoušku... (claudel)
(více)Videa (1)
Recenze (35)
Veľmi dobre sa mi to pozeralo v robote cez breaky na mobile. Preto aj dávam tri hviezdičky, inak mi ani jedna postava neprirástla k srdcu a obraz pohodovej rodinky mi pil naopak krv. Vrchol krvi pitia bol však malý rozmaznaný Leo, ktorého keby nebolo, tak filmu určite ubudne na stopáži, ale aj na idiotských scénkach s ním ( všetky!) . I napriek tomu, že som koniec ''odhalil '' ešte niekde pred druhou polovicou filmu, bolo mi naozaj skutočne jedno, čo sa s hlavnými hrdin(k)ami dialo, deje a bude diať. 50% ()
„Líbil se vám ten Carver, co jsem vám dala?“ - „Jo, moc. Opravdu. Bylo to dobrý.“ - „Ten konec, kdy umře v bitvě!“ - „Jo, ta smrt… ta bitva… všichni ti mrtví lidé…“ - „A vezmete si ho tentokrát s sebou?“ Režisérka mě svým celovečerním debutem potěšila. Líbily se mi změny pohledů, kdy se film postupně soustředí na Marine, pak Lisu, a nakonec Alexe (3 cca půlhodinové bloky). K Marine jsem si našel cestu hned (její nadšení z Šarády zapůsobilo). A bavil mě její nový vztah (zvlášť milé návštěvy věčně promoklého čtenáře). Rozesmály i Lisiny snahy najít správný sport pro syna, stejně jako Clémence a její kulometně rychlé promluvy. Dějový twist vše změní a náhle se rozvíjí něco jiného (vývoj naštěstí nepotvrdil má skeptická očekávání). Pohodová atmosféra nicméně zmizí a dostaví její melancholická příbuzná. Ta divákovi nabídne smutek, dojímání, frustraci, sdílení i pomalu skomírající naději. Osobně mi krom některých emocionálních výstupů vadil jen roztomilý synek, který mi (nepřekvapivě) lezl na nervy, jinak spokojenost, za mě slušné 4*. ()
S Mélanie Laurent či už ako s herečkou alebo režisérkou, sa mi zatiaľ páčili všetky filmy, je naozaj veľmi talentovaná. Ale prepáč Mélanie, toto vážne nie. Len kolosálna nuda, navyše to bolo až zúfalo predvídateľné, a tým pádom aj nezáživné. A hlavne témy rezonujúce v pozadí neponúkli žiaden emotívny zážitok ani dramatickú hĺbku. Jediné čo nad ostatné trocha vyčnievalo bola krásna a hlavne nahá Marie Denarnaud. Ale to je asi tak všetko. M. Laurent sa podľa mňa snažila o umenie, a niečo sa jej v tomto smere aj podarilo (najmä keď sa bavíme o vizuálnej stránke a umných využívaniach tichých pasáží), ale na mňa to malo skôr opačný efekt. Nuda, nuda a ešte raz nuda, ale hrozná... 40/100 ()
Matka a dve dcéry. Každá má svoj život, svoje trápenia a radosti, ale spolu tvoria poeticky nádherný rodinný zväzok. Lásky k umeniu ich súžitie povyšujú o stupeň vyššie a pozitívne obohacujú životy. Do tohto kruhu je ťažké preniknúť, ale komu sa to podarí, bude odmenený. Mélanie Laurent nerozvíja žiadnu bergmanovskú rodinnú psychodrámu, necháva diváka plávať v bezpečných artových vodách a popri opísaných problémoch má čas aj pre láskavý jemný humor. Druhá polovica príbehu je však nadmieru melodramatická a ťažisko sa zjednodušene orientuje na divákove slzy. ()
V žádném případě ani náhodou. Mélanie zřejmě neudržela svůj režisérský chtíč na uzdě a do svého debutu naprala všechny nápady, které za léta nasbírala. Vytvořila tak něco, co působí jako sled videoklipů, přičemž každý je funkční sám o sobě, nikoli však dohromady. Les Adoptés je nesourodé a nefunkční něco, bohužel ale nelze poznat co, jen si asi člověk odvodí, že viděl pokus o pocitový super cool film, který sice pocitový je, ale super a cool rozhodně ne. 4/10 ()
Reklama