Les Adoptés

Tento nenápadný snímek zaujme především atmosférou - dýchá z něj francouzská neuspořádanost proteplených příbytků, volnost, ale zároveň i určitá spjatost s ostatními, řekla bych až cikánská soudržnost, která nebere svobodu a dává jistotu... Je zde hodně znát ženská ruka, která zejména prostřednictvím kamery, jakoby ledabyle odložené v rohu na židli, umožňuje až intimní náhled do soukromí, což mě velmi zaujalo. Na vážnost nastalých situací není nahlíženo hystericky a slzopudně, nýbrž komorně a s vědomím, že přes všechny bolesti člověk touží jít dál a plánuje cestu ještě předtím, než se na ní bude muset vydat, i když se mu to vůbec nelíbí. Nečekejte zrovna očistnou lázeň, jen velmi příjemnou koupel po namáhavém dni plném smutných událostí, kdy každý dostal to, co chtěl, jen to nechtěl takhle ... (23.01.2013)

Veľmi dobre sa mi to pozeralo v robote cez breaky na mobile. Preto aj dávam tri hviezdičky, inak mi ani jedna postava neprirástla k srdcu a obraz pohodovej rodinky mi pil naopak krv. Vrchol krvi pitia bol však malý rozmaznaný Leo, ktorého keby nebolo, tak filmu určite ubudne na stopáži, ale aj na idiotských scénkach s ním ( všetky!) . I napriek tomu, že som koniec ''odhalil '' ešte niekde pred druhou polovicou filmu, bolo mi naozaj skutočne jedno, čo sa s hlavnými hrdin(k)ami dialo, deje a bude diať. 50% (21.11.2012)

Po nečekaně dlouhé době mi opravdu sedl nějaký francouzský výrobek; a hned na 200 procent. Les Adoptés můžou být v jádru nenápadným snímkem (viz množství hodnocení, mimo jiné), zároveň vám ale jeho prostřednictvím garantuju nezvykle vysokou míru sugesce. Stejně tak jsou Les Adoptés v zásadě dynamickým, leč vůbec ne chaotickým výtvorem. A emoce jimi prostupují tak nenuceně, tak vytrvale a tak intenzivně, že i přes jednoznačně baladický charakter příběhu divák na konci vlastně ani nemá jasno, zda právě zhlédl příjemný či spíše nepříjemný film. --- Za to může hned několik prvků: krásně dramaticky vtipná postava Mélanie, vážně roztomilé děcko a hned několik božích nápadů (masky), respektive scén (lakování nehtů). Les Adoptés jsou jednoduše debutem z nejpovedenějších: Scénář se vedle jiného může pochlubit bravurně vykreslenou sourozeneckou chemií (zdá se mi to, nebo je tenhle vztah vedle rodičovského a mileneckého na poli filmu obecně "utlačován"?) a tím pádem i originálním uchopením tradičního motivu "létání z hnízda", režie si může přičíst k dobru třeba mé nadskočení při havárce a technické stránce prostě nejde vytknout zhola nic. Zvuk (to pištění!), kamera (to ostření!), světlo - všechno špička. --- Jinými slovy: Doteď jsem měl jasno, že je Mélanie Laurent citlivou (přirozenou) herečkou - dneškem se v mých očích pro jistotu změnila v citlivou umělkyni. Její režisérský debut bych mohl sledovat donekonečna (kdybych měl teda po ruce nekonečné zásoby kapesníčků); a proto uděluji jedny z nejjasnějších pěti hvězdiček, jaké ode mě ČSFD pamatuje, a okamžitě také vážený status "oblíbeného filmu". --- *Dojaté popotáhnutí* ... (20.09.2013)

Matka a dve dcéry. Každá má svoj život, svoje trápenia a radosti, ale spolu tvoria poeticky nádherný rodinný zväzok. Lásky k umeniu ich súžitie povyšujú o stupeň vyššie a pozitívne obohacujú životy. Do tohto kruhu je ťažké preniknúť, ale komu sa to podarí, bude odmenený. Mélanie Laurent nerozvíja žiadnu bergmanovskú rodinnú psychodrámu, necháva diváka plávať v bezpečných artových vodách a popri opísaných problémoch má čas aj pre láskavý jemný humor. Druhá polovica príbehu je však nadmieru melodramatická a ťažisko sa zjednodušene orientuje na divákove slzy. (11.05.2012)

Citlivě zpracované téma, navíc moc příjemně nasnímané. Mélanie ale vážně o dost líp hraje, než vypráví a v Les Adoptés se nechává až trochu moc unést lyrickými tendencemi. Navíc nepracuje s nijak objevnou látkou a tak body získává spíš po výtvarné a lidské stránce. Což se ale samozřejmě taky počítá. (29.09.2013)