Bůh ti žehnej, Ozzy Osbourne

NEJBLÁZNIVĚJŠÍ POSTAVA ROCKU.... /// Pojďte si poslechnout, jak nesebevědomej, věčně nalitej feťák, blázen, bavič a (no jasně) zpěvák vypráví o životě. Chlast, drogy a Rock'n'Roll! Že je to vohraný? Hmm, asi jo, ale v případě Ozzyho je to víc než jen holej fakt. Bez obalu mluví o svých vzestupech a pádech, o tom, že ,,vokno“ člověk nemusí mít jen jeden večer, ale klidně celý desetiletí. Ano, Ozzy povýšil excesy rockovejch hvězd na úplně jinej level. Těžko říct, jestli si tímhle dokumentem získá nový fanoušky. Přesto je to film hodně důležitej. Je totiž důkazem, že dokázal porazit démona! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Považuju za nutný dětem vysvětlit, že první nebyli Black Sabbath, ale Beatles. 2.) Nevím kdo byl Randy Rhoads. 3.) Žiju se závislákem. 4.) Thx za titule ,,Amy831“ a ,,tyntynka“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (13.06.2012)

Všichni vesměs pějí chválu na tento dokument. Je zajímavý, to ano. Trochu vás nechá nahlédnout pod pokličku. Ale je to nahlédnutí kontrolované. Tohle ano a tohle už ne. Jak by ne, když ve štábu byli členové rodiny a kolem samí kamarádi. Takže se nedovíte nic z toho, co by vás zajímalo nejvíc, proč se rozešel se svou manželkou, proč odešel od Black Sabbath... Vše se přejde jednou větou a mlčením. Pak vidíte desetkrát jak ukusuje holubici hlavu. Existují statisíce fotografií a přesto vidíte některé dvakrát i vícekrát. Kamera je opravdu bídná, leckterý amatér by to zvládl lépe. No ano, vždyť to ten člověk dělal vlastně poprvé a nemá za sebou žádnou profesionální minulost. Těch nedostatků je ve filmu opravdu hodně. Váhal jsem mezi dvěma či třemi hvězdičkami. Nakonec jsem byl milosrdnější, protože toho není málo, co se ve filmu dozvíte. Ale třeba smrt Randy Rhoadse je také nevyjasněná. Pilot prý laškoval a přelétával nad autobusem, kde byl zbytek kapely. Křídlem zavadil o střechu a zřítil se. (24.12.2020)

Je to v podstatě docela smutnej příběh, kterej se dá shrnout jednou větou, kterou sám Ozzy ve filmu pronese: "I had a car, I had a house, I had a lot of money.... I was king of the fucking world in my 22." Je až zajímavý, jak může ustrašenej kluk a introvert s malou dušičkou ukrytou někde uvnitř dělat frontmana jedné z největších metalových kapel. A aby to všechno nějak ustál a zvládl, tak chlastal a bral všechno, co bylo po ruce. A když pak v závěru dokumentu pronese, že až teprve teď (po šedesátce) je šťastnej a užívá si život, je to fakt smutný. A řidičák si taky udělal na starý kolena, protože celej život byl tak mimo, že by mu ho nikdy nedali. Ale teď se cítí svobodnej, sedne do auta a jede, kam se mu zachce. Tomu říkám paradox. :) A i když už mu to moc nezpívá a je celkově takovej zpomalenej, jsem rád, že jsem ho před pár rokama viděl naživo. Protože Ozzy je prostě legenda, ať se děje, co se děje. (01.10.2016)

Miluju tohodle chlapíka, celoživotně, neodvolatelně. Není vyplašenějšího dítěte v dospělém těle a Sharon obdivuju za lásku obětavou, ale byla by s ním, kdyby se nudila? Tenhle dokument upozadil hudbu, víc se soustředil na Ozzyho pití a drogy a decimování lidí kolem sebe. Ozzy jako těžký sobec, současně ale své utrápené hluboce miluje. A pak se pomodlí, políbí kříž, který mu na koleně udělal táta a vyjde před dav uctívající ho bez ohledu, jak starý a jak komický už může někomu připadat, a spustí třebáá ... No more Tears, aby nakonec z postele s pohledem na animáček zavolal své chůvě Sharon, že to bylo senzační. No, nezbožňujte ho. (29.08.2016)

Sedmsetsedmdesátýsedmý pokus nalézt v Osbournovi něco, co tam nikdy nebylo. Ano, tedy opět selhání. Ozzy nikdy neměl v sobě křehkou rozervanost Amy Winehouse, neochvějnou integritu Lemmyho Kilmistera či pop-kulturní osamělost Kurta Cobaina. Naopak to byl nesvéprávný šašek bez jakékoli nadstavby, zoufale potřebující někoho, kdo mu nalajnuje život místo další čáry koksu, což se mu podařilo až po přimknutí k Sharon Osbourne, která ho dokázala udržet v mezích jeho dětského pokojíku (kleopatřino pojmenování "vyplašené dítě v dospělém těle" je poměrně trefný). Dokumentaristé, očividně fanoušci, se s tím odmítají smířit a zaobalují celý film do sledování Osbournova turné po dobu dvou let, k čemuž se neváže ani desetina stopáže. Místo toho po x-té sledujeme rockerův život od plenek, přes nejznámější etudy jeho života, o kterých ví i moje bába a čím dál tím paničtěji v celém průběhu dokumentu všem dochází, že z tohoto materiálu prostě nic vymáčknout nelze. Ozzy Osbourne je člověk s bezpochyby výjimečným hlasem (jakkoli pro mě se jedná o ekvivalent čištění zubů cirkulárkou), ale opravdu ničím jiným za ním. A tedy zkrátka nebylo o čem točit. (08.11.2016)