Tmavě červená

Spíše než o horor se jedná o solidně krvavou detektivku, která má samozřejmě hlubokou tradici v italské nejen filmové kultuře. Asi těžko vytýkat všechny ty neduhy tehdejších snímků té doby a lokality, ale místy je to opravdu peklo. Nicméně Argentův přínos pro všechny fandy extrémní filmové klasiky je neoddiskutovatelný (ačkoli mám raději Suspirii a klasické psycho mého dětství Inferno), stejně jako legendární filmová hudba kapely GOBLIN. (04.03.2013)

Argentovo temně červené giallo. Připravte si: 1 pár kožených rukavic, 1 ostrý a velký nůž či sekáček, 3 vraždy dokonané, 1 v retrospektivě a 2 pokusy, 2 kruté nehody, půl vědra krve, plnou hrst atmosféry a napětí a červenou barvu na ozdobení. Pomocí nože či sekáčku krev rovnoměrně rozdělte mezi předem připravené vraždy a nehody, nezapomeňte na tu v retrospektivě a špetku i na pokusy, poté přidejte atmosféru a napětí, hněťte zhruba 2 hodiny a během toho stále přilévejte červenou. Hotové giallo je pak třeba podávat za černé noci v temném pokoji. Přeji dobrou chuť ! (25.12.2013)

Argentovi se musí přiznat vynikající cit pro vizuály, ale v ostatních kategoriích drobet nestíhá. Prostinký děj s několika hodně naivními momenty (a s neuvěřitelně vtipnými oslými můstky, které mají posunout vyšetřování dál) je neúměrně natažen na dvě hodiny - kratší stopáž by zde rozhodně neškodila. Navíc ani těch pár vražd nijak neuspokojí, žádné velké gore, krev vypadá jak světlý kečup atd. Film pro fanoušky gialla dobrý, ale s výhradami. Horror movie of the year (11.03.2009)

Ľakačky, hrôza a atmosféra strašidelného domu a dávno zabudnutého zločinu by neboli tak účinné, pokiaľ by nebol správne objasnený motív vrážd. Podobne, ako pri Vtákovi s kryštálovým perím má aj v tomto prípade vrah nejaký ten svoj dôvod, ktorý súvisí v tomto prípade s postavením žien v spoločnosti, nie je polopaticky vysvetlený a divák má aspoň nad čím po filme popremýšlať. Bál som sa, že dve hodiny budú príliš, ale Argento správne stupňuje napatie a myslím, že vo filme je tých krvavých scén dosť. Bohužiaľ sme v 70tych rokov plných prapodivnej talianskej filmovej hudby, ktorá neraz napatie preruší v tom najlepšom, ale to je daň pre dnešného diváka, na toho vtedajšieho to fungovalo možno opačne. Najstrašidelnejšie mi pripadali napriek solídnym vraždám obrazy u prvej obeti pri napínavom finále. Z trojice filmov, ktoré som od Argenta zatiaľ videl, to najlepšie. (26.08.2013)

S odstupem času si pamatuji spíše ty pasáže, které byly opravdu skvělé, s hypnotizující atmosférou podepřenou skvělou kamerou i hudbou, ale při sledování mi hodně vadily rádobyvtipné pasáže s Dariou Nicolodi a policisty, kterých je tu přespříliš a odvádějí pozornost. Díky nim jsem měl i čas se zamyslet a všimnout si, jak to celé nedává smysl. Kratší verze snad funguje lépe. (10.10.2017)