Ať žije nebožtík

Několik nezapomenutelných scén, třeba ta u rozvodového právníka či krátká etuda s Čeňkem Šléglem v baru, opět výborně sekundující mistr menších komických rolí Václav Trégl a klasický Haas vyšňořený tehdejší  zářivou bižutérií československého filmu, tedy Adinou Mandlovou.  Její sex-appeal je nezpochybnitelný, ale nikdy jsem ji vlastně neviděl v jiné roli než jakou hrála tady, tedy oné cudně necudné mrkací panenky.  Za psa u divadla pak dávám o jednu příjemně dojemně loztomilou hvězdu navíc do plných. (04.01.2022)

Jaxe mi tento film donedávna líbil, taxe mi naráz neuvěřitelně zhnusil. Je to v podstatě pohádka o bohémovi - člověku zcela nezodpovědném, po krk zadluženém, na alkoholu závislém, kterak mu vše jako zázrakem prošlo a získal nevěstu svých snů a přízeň bohatého strýčka. Promiňte, ale těch pár geniálních vtípků nepřekryje tuto zkaženou podstatu. Za pár opravdu povedených vtípků dávám průměr. (28.01.2013)

Výborný film s Hugo Haasem, na kterého snad ani nelze zapomenout pro jeho herecký um, který vkládal do všech svých filmů a tento je toho důkazem. Na svoji dobu byl použit i celkem specifický humor, který má nakročeno do černého, jež nebyl zrovna častý ve filmech pro pamětníky. Režie, námět, scénář jsou v tomto případě velmi dobré... Petr Suk: "ještě mě unesou...", Dr. Liška: "tebe by neunesli." Pro ty skvělé dvojsmysly dávám plný počet. (25.04.2011)

Drtivá většina filmů s Hugem Hassem (třeba Život je pes moc nemusím) je pro mě srdcová záležitost, Hugo je nedostižný. Miluji jeho hlas a smysl pro humor. Po přečtení biografie a návštěvě jeho výstavy se mi zdá velmi blízký. Ale zpět k filmu. Je to vtipný a nesmírně milý kousek. Adina Mandlová tam hraje takovou usedlou, ne příliš sebevědomou slečnu a ačkoliv taková nebyla, já jí to prostě sežeru i s navijákem. Navíc jí to tam moc sluší. Je to takové hezké cliché, kde je muž darebák (alkohol, dluhy) a láska ho změní. Ale já na takové cliché nedám dopustit a budu na něj koukat znovu a znovu. (03.02.2016)

Ať žije nebožtík, kterého to tady nebaví. Tenhle nebožtík nás i po své na hodinu přesně předvídané smrti dokáže bavit ještě po letech. "To jsi ty, Lumpíku? Já jsem se opil a teď nevím, kde jsem. Tak se na mě nezlob, já ti přinesu živýho kanárka. Přijď si pro mě ... kde to jsem? Je to nádraží nebo muzeum? Tak víš co? Přijď k divadlu." Tragédií současné komedie je málo kultivovaných scenáristů s mozkem a smyslem pro humor. (22.10.2011)