The We and the I
The We and The I
Obsahy(1)
Je poslední den školního roku a skupinka středoškoláků z Bronxu jede domů autobusem. S letními prázdninami na dohled se cítí svobodněji než obyvkle - tenhle barevný dav dětí, populární, outsideři i všichni ostatní se chovají tak, jak to umějí jen puberťáci, když jsou mezi svými vrstevníky a z dosahu autorit. Lhostejní k dospělým (kteří jsou dost chytří na to, aby jim šli z cesty, anebo raději vystoupili z autobusu) pomlouvají, chvástají se, svěřují se, vyměňují si pravdivé příběhy i báchorky, hádají se a perou. Zkrátka, jsou neomluvitelně sami sebou v tomto rozhodujícím okamžiku svého života, kdy je tlak a realita dospělých ještě neproměnila v někoho jiného. V průběhu tohoto jediného odpoledne, když se den přehoupne k večeru a oni se loučí – tak trochu i se svým dětstvím – jsou postupně odhalena všechna jejich přátelství, rivalita, úzkosti i ambice. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (14)
Přehlídka emocionálních zrůdiček, co hodinu a tři čtvrtě hrdě řvou, že v každém kolektivu skládajícím se z víc než dvou lidí je minimálně jeden kretén. Gondry zde samozřejmě projevuje o několik cisteren víc tvůrčího talentu než typický tvůrce žánru „prdni do místnosti kameru a natoč jakoby naturščiky, které chce v reálném životě každý postřílet“, ale i tak je Poslední školní autobus jen o málo zajímavější než procházka cirkusem a poslouží maximálně těm, kdo doposud žili zavření někde v prabábině skříni a neměli ponětí, že podobná hovada vůbec existují. Na výrazný nadprůměr to pozvedává až poslední třetina, kde se konečně přikročí k důkladnému profackování a introspekci následované překvapivě úlevnou katarzí. ()
Veľmi sa mi páčilo, že ako postupne decká z autobusu vystupujú, mení sa nálada filmu - postavy sú k sebe úprimnejšie (nemusia sa pretvarovať pred zvyškom triedy) a je na nich vidieť akúsi únavu z každodenného snaženia sa vybudovať si vlastnú identitu. Je to povrchné iba do tej miery, do akej školáci skutočne povrchní sú. Koniec má krásnu atmosféru večera začiatku prázdnin, keď máte chuť iba tak sa vyvaliť s pocitom zaslúženého odpočinku, vediac, že onedlho sa vám to pekne všetko začne odznova. Keď si spomeniem na seba na strednej, príde mi to dojemné:) ()
Co to je? Problémy dnešního světa? Cože? O tom je opravdu ten film? To je výsměch. U filmu jsem se skvěle bavil. Částmi to byla sranda častmi trochu vážný. Spoustu zajimavých příběhů v jednom autobusu. Je to vtipný. Neřešil bych nic opravdu hlubokýho "antigonskýho". Berte to tak jak to je, tam kde je potřeba zamyslet se, se zamyslety a jinde si prostě užívejte skvěle vymyšlené scény, záběry a motivy. Jak muže být ten film tak špatný, když se se mnou smál celý sál. Je to dobrý film, jsou to školáci, normální školáci akorát utržení ze řetězu a já jsem neměl potíže porozumět jim a filmu. Je to stádo, ale to je na tom tak vtipný. Generační výpověď? :) ()
Přiznám se, nemít v danou chvíli promítaní tzv. slinu, nad ,,Posledním školním autobusem" bych pouze ledabyle mávnul rukou a nechal si ho ujet. Avšak úkoly jsem měl již napsané, písemku z matiky úča odložila na neurčito, takže jsem byl v dobrém rozpoložení. Kolik se toho dá zachytit v jedné pojízdné plechovce, myšleno na malém prostoru, dokáže pouze režisérský kapr, třeba jako pan Gondry. Nečekejte od filmu nějaká složitá témata k přemýšlení či neočekávané dějové zvraty, stáváte se pouze pozorovatelem pubertálních pasažérů, jenž vyráží vstříc začínajícím prázdninám. Úžasná práce s neherci, dokonale uvěřitelné dialogy, toť vše co dělá Gondryho minimalistické dílko koukatelné. Nebojte se a v klidu si nasedněte, je fajn poslechnout si o čem tlachá mládež z Bronxu. ()
Není to úplně hezké pokoukání na tohle panoptikum mladistvých hajzlíků, ale čím se "děj" posouvá dál, tím víc se ukazuje, že ne všichni jsou hajzlíci a ne všichni hajzlíci jsou úplně jednorozměrní. Na Francouze Gondryho hodně netradiční film: natočit pokus o sociální sondu s autentickými černošskými teenagery z Bronxu, kteří se značně podíleli i na scénáři, a udržet divákovu pozornost víc jak hodinu a půl, aniž bychom během filmu opustili prostory autobusu, aniž by měl film jasný děj nebo hlavního hrdinu, to je kumšt. V průběhu filmu se počet postav redukuje tím, jak postupně vystupují, ovšem pokud byste za tímhle "filtrováním" postav hledali nějaký kalkul, hledali byste ho marně - prostě nakonec někteří zbydou, bez ohledu na to, jestli nám připadali zajímaví a sledovali jsme je už na začátku nebo ne. Všechno působí vlastně docela přirozeně a uvěřitelně, byť musím přiznat, že film obsahuje i pár scén, které šustí papírem - a za ty ubírám jednu hvězdičku. ()
Reklama