Nemají pokoj svévolníci

Santos Trinidad je drsný chlapík, o které by dnešní feministé prohlásili, že je skrz naskrz prolezlý toxickou maskulinitou. U policejních nadřízených se mísí respekt z jeho zkušeností a zarputilosti s obavami z chování nezřízené střely. V jeho minulosti neradno šťourat, mise v Latinské Americe totiž skončila krvavým skandálem, kolem něhož se dosud chodí po špičkách. Když mu jednoho pozdního večera nasáklého alkoholem zkříží cestu muž, s nímž má nevyřízené účty, začnou se dít věci. Trinidad je charakter, který typově navazuje na tvrdé muže z amerických a francouzských kriminálek 70. let. I policejní metody, jakkoli účinné, mají pramálo společného s dobou internetu a umělé inteligence. Thriller je silně ovlivněný žánrem noir, pro který mám slabost. Navíc se mi líbí, že režisér a scénárista nedávají divákovi nic zadarmo, nutí ho přemýšlet o činech, postavách i motivacích a udržují ho dávkováním informací v neustálém napětí. Na druhou stranu, nic nepochopitelného, natož záhadného, v příběhu není. Snímek dává bystrému pozorovateli jasnou odpověď, co je Santos Trinidad zač a jestli se vyplatí mít takovou existenci (nejen) v policejním sboru. Film jde v určitých ohledech proti zaběhlým žánrovým zvyklostem, a tudíž proti očekávání (především popkornových) diváků, což je u mě jasné plus. Já si tu cestu za naplněním vlastní definice spravedlnosti nadmíru užil. Celkový dojem: 90 %. (22.07.2021)

Noirem načichlý španělský krimithriller začíná tím, čím by mnohé filmy stejného ražení vyústily, chladnokrevnou trojnásobnou vraždou. Vypravěč klasického noiru by zřejmě zbytek filmu strávil flashbackovým osvětlováním příčin svého zkratu. Santos Trinidad se však do minulosti nevrací, nesnaží se nás přesvědčit, že jednal správně. Hrdina s vzezřením váguse a despektem k moderním technologiím (namísto automatu používá revolver, mobily ho vyrušují, nahrávací zařízení ohrožují) chce jenom uniknout spravedlnosti. Jeho hlavní snahou není pokřivený svět, ve kterém inspektor nepátrá po vrahovi, ale po tom, koho sám zabil, napravovat, ale jenom v něm přežít. Úvodní ztrátou policajtské kredibility se ocitá v bodě, z něhož není návratu. Ví, že nahoru již nevystoupá, že může leda padnout ještě níž. Noirový fatalismus je prohlubován pomalým odtajňováním globálních souvislostí kriminálních aktivit, k kterým se Santos na začátku nešťastnou náhodou přichomýtl. Rozsah konspirace umožňuje tvůrcům neustále odtajňovat (nebo zatajovat) nové informace, jejichž vyhodnocování nás zaměstnává dost na to, abychom se pídili po minulosti protagonisty, jednajícího metodicky, bez jakýchkoliv emocí. Adekvátně k melvillovské přímočarosti hrdiny byla zvolena strohá forma vyprávění. Film je obdivuhodně úsporný na záběry. Pokud to rozmístění postav umožňuje, namísto střihu je použito přeostření (tento stylistický prostředek dobře vystihuje skutečnost, že postavy stále někoho sledují a logicky se tak musí nacházet ve stejném zorném poli jako objekty jejich pozorování). Stabilní, soustředěná kamera neukazuje více, než potřebujeme vidět (jediný výraznější odklon od horizontálního snímání těsně před koncem díky tomu obzvlášť vynikne). Náladu prostředí, ať už jde o jeden z nočních podniků, odlehlou skládku nebo obchodní centrum, zachycuje ve výstižných zkratkách, navíc v týchž záběrech, které zároveň obohacují vyprávění. Kamera se nekochá krajinou jenom pro to, aby dotvářela atmosféru. Obdobně je velmi úsporně užíváno návodné nediegetické hudby, která jen párkrát navýší napětí. Mohli bychom od vyprávění vyžadovat větší sevřenost, ale jsem přesvědčen, že nenaplňování diváckých očekávání, kdy se film rozeběhne jistým směrem a pak nečekaně zahne, bylo záměrné (zbrzďující výslech soudkyní). Právě odvážného předpokladu trpělivého diváka, kterému bude pečlivě promyšlená distribuce informací dostačující náhradou za emocionální napojení na postavy, si na podmanivě odměřených Svévolnících cením nejvíce. 75% Zajímavý komentář: FlyBoy (14.06.2013)

K tomuhle filmu jsem se po deseti letech vrátil kvůli tomu nakolik mi protagonista charakterově a vizuální připomíná hlavní postavu počítačové hry Disco Elysium. A opravdu mě dost překvapuje, že se o propojení těchto postav nikde nepíše. Buď je ona vize zlomeného detektiva v evropské kultuře tak vizuálně homogenní, že o sobě film se hrou nevědí nebo autoři Disco Elysium inspiraci nepřiznali. Když ale posuneme tenhle element stranou, pořád máme před sebou velmi unikátní krimi s morálně dost problematickým scénářem. SPOJLERY: Hlavní hrdina Santos zde během snahy zahladit stopy poté, co opilý zastřelil tři lidi v baru, odhalí nevědomky daleko rozsáhlejší plán, jehož úspěšná realizace by měla za výsledek smrt stovek nevinných lidí. A to mimo jiné tím, že naprosto rezignuje na technologie a odpojí se od byrokratického policejního systému, který jej tak není schopný zastavit či vychýlit z osy. Oproti tomu inspektorka, která skrze lidi, jež Santos zastřelil, se dostává na stopu stejného případu, nemá možnost jej vyřešit v rámci policejního systému, který ji neustále hází vědomě i nevědomě klacky pod nohy. Po vzoru starých kriminálek nám takto je řečeno, že v chaotickém světě organizovaného zločinu není možné uspět tím, že se jeho systému přizpůsobíte, nýbrž, že potřebujete čas od času neřízenou střelu, která je schopná prorazit se až k jádru a vyrvat mu srdce, často za cenu vlastního života. Akorát Santos není kontroverzní bonviván ve střihu Belmonda, ale cynik, troska a vrah, který si žádnou  scénou neříká o divákovy sympatie. Pokud je tenhle film obhajobou jeho přístupu asi úplně nevím, nicméně rozhodně je výbornou obhajobou jednoho filmového žánru. (07.07.2021)

Po skvelom drsnom uvode bohuzial nasleduje nekonecne a miestami dost zmätene patranie, ktore vyusti v stavnatej prestrelke. Skoda tej neskutocenj prekombinovanosti a hlavne ma mrzi, ze sme cely film nesledovali z pohladu neskutocne charizmatickeho zkazeneho hrdinu, ktory aj ked zabija bezdôvodne ludi, tak mu ma divak chut fandit. Cela ta linia so sudkynou a jej vysetrovanim ma vôbec nebavila a ani zdaleka nie je taka zaujimava ako linia hlavneho hrdinu. Za jedno pozretie to stoji, ale potencial tu bol ovela väcsi. 6/10. Rad by som videl sviznejsi americky remake s nonstop drsnym pripitym Gibsonom, ktory by kántril islamskych hnusnych zmrdov. (30.05.2017)

Nemají pokoj svévolníci? Dejte pokoj.. Nečekané konsekvence trojmordu v nočním podniku vedou k poznání, že ne každé zabití je špatné a ne každá smrt zbytečná. José Coronado vylezl z popelnice, kterou už od sklonku sedmdesátek nikdo nevyvezl a chlastajíce více coly než Sagvan v Kamarádech do lijáku (navíc s rumem) neokázale řeší situaci, do které se při opičce namočil. Způsobem lehce archaickým a nesystémovým, ale o to méně pro jeho okolí uchopitelným.. Noirovým suknem potažený thriller, u kterého jsem při potýkání se s tempem a jistou dialogovou toporností nabyl dojmu, že divákovi byly informace dávkovány tak komplikovaně jenom proto, aby pak ocenil finále, které se drží osvědčené jednoduchosti.. (11.10.2021)