Páter Thomas

Dneska už se tomu směju, řekla by Adina Mandlová a já jsem na tom stejně. Ale když jsem to krátce po s(a)meťáku viděl poprvé jako začínající puberťák, měl jsem z toho oči na vrch hlavy. A co si budem povídat, zvracení vnitřností a jiné chuťovky mají něco do sebe i dnes, v době trikové dokonalosti. Nostalgických 60% (10.05.2013)

Tenhle horror jsem viděl kdysi dávno v jednom zakouřeném pražském klubu, kde jednou za měsíc mimo jiné promítali kultovní filmy (např. OBCHOĎÁK SMRTI od Wynorskiho nebo Raimiho ARMÁDA TEMNOT) a dostalo se tak i na PÁTERA THOMASE. No a dnes po druhém zkouknutí stále platí, že tohle je poctivá italská horrorová práce. (02.12.2016)

Hřbitov z 80. let, seance s béčkovejma hercema a ještě béčkovější atmosférou, ojíždění nafukovací panny a to je teprve začátek. Do toho sem tam nějaké ty amatérské gore efekty, k tomu si připočtěte tragickej českej dabing (jeden dabér dabuje víc herců) a máte vyhráno. Teda spíš prohráno. Jeden herec tragičtější ksicht, než druhej... no šílený. Ďábel, peklo, mrtví, červi, žížaly, krysy, kostry, zombíci, no klasicky témata nudnyho 80kovyho hororu. V dnešní době už nemá čím překvapit a bát se u toho můžou leda tak maly děcka nebo mentálně postižení... Bylo to spíš k smíchu, než ke strachu. Ale já se nesmál. Nevím, proč se to považuje za kult, teda jestli to vubec nějakej kult má. Je to hodně špatnej film. Hororem bych to nenazval. Pšoukat do vody je větší zábava, než tohle... (18.02.2016)

Jestli provází mou pubertu nějaký výrazný filmový zážitek, pak jsou to scény z Pátera Thomase jako ta v níž je hrdinka pohřbena zaživa a potom co si rozedře prsty do krve škrábáním na víko rakve, ji málem prošpikuje krumpáč, kterým se jí pokouší z rakve vysvobodit její zachránce... nebo to vyblití vnitřností... nebo ten vrták... prostě braková italská klasika, ze které jsem ještě dneska posranej strachy... (26.02.2003)

Poslední dny jsem upřel pozornost na staré dobré italské kousky a tak jsem se od Argenta samozřejmě musel „stavit“ i za Lucio Fulcim. Od tohoto režiséra jsem už viděl docela dost filmů, ale některé z nich mi dosud unikali. Páter Thomas mě v mladí nějak minul, takže tohle byla moje premiéra. Fulciho kousky byli až na pár výjimek vždy docela specifické a popravdě na ně musíte být dobře naladěni. Co se logiky týče, tak s tou si totiž tento pán nikdy příliš nelámal hlavu a divák si na to buď zvykne a jeho filmy se mu budou líbit, nebo prostě ne. Přesně to je problém i zde. Paura nella cittè dei morti vivendi nám nabídne několik opravdu nezapomenutelných scén, kvalitní gore, ale i kupu nelogických situací a momentů, které jakoby tam snad ani neměli patřit. Nicméně jestli mu šlo něco dobře, tak to byla přemíra nechutností a gore lahodící oku. Právě tyto chuťovky jsou nám naservírovány v míře opravdu vrchovaté. Čímž má v mém případě vždy bonusové body. „Chuj“ s tím, že to místy nedávalo hlavu ani patu. Zvracení jedné z dívek bylo i přes viditelně gumové zuby luxusní a stejně tak provrtání hlavy. Občas jsem se sice musel zasmát (zvláště ve chvílích, kdy se postavy nesmyslně otočili k nemrtvým zády a ti jim následně vyrvali kus mozku z hlavy, nebo když se zničehonic zombie teleportovala zpoza schodů přímo ke dveřím, přestože v oddáleném záběru tam nebyla…). Podobných blbostí tam byla celá řada, ale člověk se u toho alespoň zasměje. Zatracovat tento film určitě nehodlám, protože své kvality měl, no a já se u jeho sledování bavil. Nepojí mě však k němu žádná nostalgická vzpomínka z dětství ani školních lavic, takže ho nemíním zbytečně nadhodnocovat. Lepší průměr to skutečně je, ale Fulci natočil dost lepších filmů. Každopádně na některé momenty jen tak nezapomenu. Závěr však mohl být lépe propracovaný, přišlo mi to dost odbyté. 60% (08.03.2018)