Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Staropražský příběh o neuváženém sňatku... Stovkami výstižně charakterizovaných maloměstských figurek zalidnil Ignát Herrmann řadu svých románů a povídek. Za své nejzávažnější dílo však právem pokládal román "U snědeného krámu" o tragickém osudu dobrotivého kupce Martina Žemly. Nesentimentální a přitom jímavý příběh člověka, kterého bezelstná touha po lásce vydá napospas ziskuchtivým nástrahám sousedky a její dcery, vyznívá velmi přesvědčivě i ve filmové verzi. Není divu – natočil ji tým složený z osobností, které v historii naší kinematografie patří k nejprůkaznějším kvalitám. Za všechny jmenujme scenáristu Václava Wassermana, kameramana Václava Vícha, spoluautora hudby Karla Hašlera a režiséra Martina Friče. Ten měl šťastnou ruku při výběru hereckých představitelů. Martina Žemlu hraje František Smolík, vdovu Šustrovou a její lehkomyslnou dceru Antonie Nedošinská s Elou Poznerovou, vynikající výkon mimo rámec svého tradičního hereckého rejstříku podal i Vlasta Burian v roli alkoholického rytmistra Kylliana. (Česká televize)

(více)

Recenze (59)

Nach 

všechny recenze uživatele

Táhlé, ale skvěle zahrané a hlavně netradiční. Hlavně Vlasta Burian ve vedlejší roli, která má sice komické prvky, ale jinak je skrz na skrz... ožrala. František Smolík exceluje na výbornou a ani ostatní herci se nedrží pozadu. Skoro až mám chuť napsat, že tento snímek předběhl svou dobu. Nebýt té místy zdlouhavosti, určitě bych šel o hvězdičku výše. 75% ()

Zagros 

všechny recenze uživatele

Snímek s poměrně naivním dějem a stejně naivní hlavní postavou. Obchodník Žemla je dobrák a nedokáže nikoho a nic odmítnout, proto jej všichni využívají, což pro něj jednoduše nemůže skončit dobře. Bohužel naivní příběh lze prokouknout již z počátku. To u mě mělo za následek nulové napětí a nudu. Zajímavé proto byly jen herecké výkony a dialogy. Jednotliví herci to zvládli perfektně, jen Smolík byl až moc zastíněn Burianem a jeho komentáři. Z postav se mi nejvíce nakonec líbila Ella Nollová v roli bodré, ale životem protřelé služky, která měla hned ve všem jasno a také to nezapomněla okomentovat. Samotné Buriánovy neustálé průpovídky a urážky jednotlivých nakupujících ženských dokázaly pobavit a z filmu udělaly v první polovině spíše komedii. Následná přeměna na vážnější notu mi moc nesedla, ale úplný závěr dokázal film opět vytáhnout alespoň na slušné tři hvězdy - osud tomu chtěl. ()

Reklama

Karlos80 

všechny recenze uživatele

Zajímavý film. Jedno z nejlepších dramat první poloviny třicátých let natočené podle známé předlohy od I. Herrmanna a podle Wassermanova scénáře s celkem věrohodnými kulisami a atmosférou z druhé polovině 19. století. Snímek v podstatě táhli jen dva herci ale o to více výteční, František Smolík v roli využívaného, ale jinak velmi dobráckého, důvěřivého a nakonec i tragického kupce Žemly a rovněž výtečný Vlasta Burian (rytmistr Kyllian ve filmu zpívající šlágr "Když jsme byli v Itálii"), který zde sice výjimečně nehraje hlavní roli, ale poutá na sebe opravdu velikou pozornost, stačí mu k tomu třeba jen to, že sedí u pultu na nějakém pytli a pije jeden panák za druhým, všechny samozřejmě na dluh..Bezcitná vdova Šustrová (Antonie Nedošínská) se svou rozmazlenou a sobeckou dcerou (Ela Poznerová) zahrály rovněž velice dobře..Nakonec ta stará vyhozená posluhovačka Randová (Ella Nollová) měla pravdu! ()

Frajer42 

všechny recenze uživatele

Kam se hrabou horory. Tohle byl vskutku nechutně depresivní příběh, který si pro nás Martin Frič kdysi připravil. Z nějakého důvodu shledávám dobu, ve které se příběh odehrává za krajně depresivní a mému gustu bytostně nepříjemnou. Raději bych prožil život někdy ve středověku ve 14. století, než tuhle dobu plnou pokrytectví a prospěchářství. Ne, že by se z tohoto ohledu něco zlepšilo, ale člověk dnes má alespoň přehršel možností k úniku. Vlasta Burian tentokrát ve skvělé, leč velmi nepříjemné a krajně záporné roli vychcaného alkoholika. Člověk ani vlastně neví, kým má v tomto snímku pohrdat nejvíc. Zda naivním dobrotivým hlupákem Žemlou, nenažranou sousedkou, nevděčnou kurevnicí dcerou, ba dokonce právě vychcaným alkoholikem Burianem. Dobro zde reprezentuje prozíravá hospodyně a zbytek postav není z hlediska děje nikterak zajímavý. Přesto Martin Frič rozehrál v roce 1933 solidní drama hodné důkladného psychologického rozboru těchto výše zmíněných postav. Vytknul bych zejména to, že je snímek zpočátku neskutečně utahaný a vše podstatné se pak v ďábelském tempu odehraje v posledních 20 minutách. To mi přijde extrémně nevyvážené. Zřejmě na věci jako vykreslení tehdejší svatby chyběl rozpočet. Jen ono vystavení kulis ulice muselo stát tehdy hromadu peněz. [75 %] ()

Marthos 

všechny recenze uživatele

Jak vypočítavá megera s nafrněnou dceruškou a penzionovaný oficír, zmítající se v permanentním alkoholovém oparu, dohnali slušného a čestného živnostníka k sebevraždě. Režisér Mac Frič nepochybně pozvedl svým téměř expresivním pojetím původní Herrmannův román na uhrančivé lidské drama plné zášti, zloby a lži. Vedle vynikajícího Františka Smolíka stojí za pozornost herecké kreace Antonie Nedošinské a Vlasty Buriana, který v Kylliánovi získal ojedinělou příležitost vymanit se, alespoň nakrátko, ze zavedeného komediálního stereotypu. ()

Galerie (25)

Zajímavosti (6)

  • Podle představ autora románu Ignáta Herrmana měl titulní roli Martina Žemly hrát Jindřich Plachta. (Mackin)
  • Václavská ulice, ve které stojí Žemlův krám, byla vytvořena v ateliéru a je považována za nejnáročnější exteriérovou dekoraci první republiky. V reálu se nachází nedaleko Karlova náměstí na Novém městě v Praze. (sator)
  • Václav Wasserman pracoval na scénáři usilovně půl roku, což bylo na tehdejší dobu neobvykle dlouho. (Mackin)

Reklama

Reklama