The Organist at St. Vitus' Cathedral
Obsahy(1)
Starý varhaník se bezděky stal svědkem sebevraždy neznámého muže. Ten mu před smrtí odevzdal obálku s penězi pro svou dceru Kláru, žijící v klášteře. Varhaník případ úřadům neoznámil, ale ukryl sebevrahovu mrtvolu ve sklepě. Netušil, že byl přitom sledován bezcharakterním sousedem, cidičem bot, který jej potom vydíral hrozbou obvinění vraždy. Varhaník pojal hluboký otcovský cit k nešťastníkově dceři. Dívka se zamilovala do mladého malíře a z kláštera uprchla. Varhaník to považoval za nevděk a zradu. Ze zármutku ochrnul a nemohl vykonávat své povolání. Nakonec si však dívka uvědomila svou chybu, vrátila se k němu, a šťastný varhaník se uzdravil. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (15)
Výborné trio Hašler-Marwille-Marion tvoří nosnou klenbu skvělého filmu Mac Friče Varhaník u sv. Víta, kterým podruhé (po Páteru Vojtěchovi) Mac vstoupil na pole samostatné režie. V tu dobu ho čekaly ještě další dva němé filmy s jeho partnerkou (Chudá holka a Vše pro lásku), která po letech u WeTeBu (s neslavnou dohrou soudní pře) dělala u Friče svou druhou velkou kariéru, jež se jí stala osudnou i v soukromém životě. Suzanne vytvořila s Martinem všechny jeho němé filmy a ve zvukovém filmu mu byla oporou, včetně mezidobí, kdy se stáhl opět jen na post asistenta Karla Lamače. Tehdy se podílel nejprve na filmech, ve kterých pozvolna rostl Vlasta Burian (On a jeho sestra a To neznáte Hadimršku) a dále na německých adaptacích Edgar Wallace; a teprve začátkem roku 1932 tu byl opět v samostatné Fričově režii premiérovaný Dobrý voják Švejk (přičemž první němou verzi vytvořil Lamač). A samozřejmě i další dva filmy Friče toho roku byly stále ještě ve vleku spolupráce s Lamačem, v zářijovém Kantoru Ideálovi si Lamač zahrál hlavní roli (stejně jako před lety v Páteru Vojtěchovi) a tehdy si Frič také jedinkráte samostatně dirigoval Anny Ondrákovou, svou dávnou lásku. V prosincovém Antonu Špelcovi pak poprvé převzal samostatně režii Buriana, k čemuž mu dodal odvahy první projekt, premiérovaný v říjnu, ve kterém bezprostředně navázal na svou sérii s Marwille - v jejím zvukovém debut - Sestra Angelika. Vrátíme-li se tedy oklikou k Varhaníkovi, je nám jasné, že Lamač neprohloupil, dal-li příležitost takovému žáku, který vedle něj vyrostl v režisérského giganta. ()
Náladu navodzujúce prelínačky obrazu. Atmosféra asketicky strohého obydlia v Zlatej uličke ako protipólu vznešenosti chrámu, ktorému jeho obyvateľ - organista - verne slúži. To sú hlavné devízy filmu o rozvrate pracovného i vzťahového šťastia, spôsobeného zištnými úmyslami neprajníka. Strohé medzitiulky trefne dokresľujú miestami jemne sa vlečúci dej. Celkove ale ide o príjemné popozeranie s rozprávkovo vyznievajúcim dvojakým morálnym ponaučením v podobe zázraku a sebauvedomenia si hriešnika vyrovnávajúceho sa s hryzením vlastného svedomia. Sebavedomý film, smelo konkurujúci dobovým nemým filmom americkej továrne na sny. ()
Kdyz opomenu fakt, jak by asi mrtvola byla citit a ze by Klara po zavreni ve sklepe nevolala cetniky, tak se mi scenar libil. Na tu dobu vyborna kamera, ani ne tak svou napaditosti, jako kvalitou a ostrosti obrazu (pokud se to tedy neretusovalo ci jinak digitalne neupravovalo). Atmosfera stare Prahy je paradni, predevsim obydlena Zlata ulicka (kdyz vezmu v potaz, ze minimalne pred lety byla ulicka oplocena a vybiralo se vstupne za pruchod). Hercum dominuje Karel Hasler, bezkonkurencne nejlepsi herecky vykon. Skoda, ze film nema alespon hudebni doprovod. Fric naplno ukazal svuj velky potencial, ktery v budoucnu plne vyuzil. ()
Učebnicový příklad melodramatu s velkým M. Hudbou doprovodila Maud Nelissenová, která obratně střídala klavírní pasáže s varhanními a jako celek dokonale k filmu ladila. Někdy svými tóny vytvořila naprosto hororovou atmosféru, zejména v domě varhaníka, který ve sklepě ukrýval děsivé tajemství (úplně stejný poklop, kde bydlela i Henrietta z Evil Dead 😀). LFŠ UH 2022. ()
Galerie (8)
Zajímavosti (1)
- Výrobce filmu Vladimír Stránský pro finanční těžkosti spáchal ještě před dokončením filmu sebevraždu. (Karlos80)
Že dav ruozným eksistencím przednosť dává.¬ Že dav ruozným eksistencím pochybnejm przed jasností a myszlitelností Excelentnosti przednosť dává, naučenej jak mysz na szpeck skocziti falesznejm rzezcem líbivejm, vyhlíží scaena nasze politická jak maňáskový dívadlo, plný maszkar podivnejch. Stejný duovody vedou ke stavu, že mistrnýmu hodnocení Pursuluse nedá se hlas, zatímco na vjejičku douglasuov a golfistuov skoczí každej vuol a hlúpá jalovice. Po marnotratným ouvodu, kerý hlupce neprzesvjedczí a chytrýho nepouczí, hle, vydávám tekst pro ty nemnohý, dychtivý pravýho nazíru a schopný strzebati jej.¬ (Do moderní češtiny následující text přeložil: autor.) Vezmu-li "Varhaníka" jako celek bez dalšího pitvání, potom mi ve výsledném dojmu něco skřípe. To "něco" mi zabraňuje dáti tomu známku výbornou, a proto nezbývá zas nic než následná analýza, která nás dovede k poznání, co to ono je a umožní pak i správné a objektivní hodnocení. Začnu rovnou od toho špatného, co dílo zkazilo a co způsobuje rozpačitost z výsledného dojmu. Tou věcí je scénář básníka V. Nezvala, plný podivně vyumělkovaných postav a výsledných vztahů. Nezval byl po celý život typický buržoa, opravdivost jeho příklonů jednou k avantgardě, jindy k levici je krajně nepravděpodobná a jeho konec jako básníka komunistů pějícího ódy na staliny a gottwaldy (zatímco k opravdovým levicovým básníkům jako byl F. Halas panovala nedůvěra) má kořeny už v době jeho umělého avantgardního vystupování ve dvacátých letech 20. století. Takový člověk nemohl zplodit scénář zalidněný postavami s uvěřitelnou psychikou vytvářející pravděpodobné vztahy (malíř bohatší nad úspěšného továrníka, pochybná existence s charakterem jsou příklady oněch umělých a od života té doby odtažených postav).¬ Naštěstí pro dílo je zbytek náhledů (až na malou třešničku na dortu, kterou uvedu na závěr) velice kladný: skvěle vedení herci hrají skvěle ve skvělých kulisách, celá pak režie může býti příkladem vzorného, vynikajícího režijního umění pana M. Friče, který dovedně vdechl silný výraz i slabšímu, průměrnému scénáři. Jako takovou třešničku na dortu uvádím nalíčení varhaníkovy schovanky, která i v klášteře uchovala si čerstvě nalíčené rtíky a taktéž obočí; byl Frič pravděpodobně už tenkrát ve vleku její osůbky a tak si nedovolil přemýšlet o nepatřičnosti takového nalíčení v průběhu celého snímku nezměněného.¬ Rozdělím-li pohled na snímek na tři základní jej určující oblasti, totiž na režii, scénář a ostatní (herci, kulisy, kamera atd.), potom mi vychází použiji-li svou středovou devítičlennou hodnotící stupnici (8 + 4 + 7) / 3 = 6, to je převedeno do nestředové šestičlenné stupnice ČSFD za čtyři *.¬ Poznámka k ozvučení: Možno samozřejmě litovat (jako někteří zde), že snímek nebyl v pozdější době ozvučen, např. vhodnou hudbou jak se to běžně dělá. Já ale musím k tomu říct, že téměř žádný ze snímků takto ozvučených, co jsem dřív viděl, na mě nepůsobil tak dobře a silně, jako neozvučený a zcela tichý "Varhaník". Lze z toho vyvodit, že opravdu dobrý němý film dodatečné nazvučení nepotřebuje. Předpokládá pouze pozorného, vnímajícího diváka.¬ Zajímavé, poučené opoznámkování: uživ. Marthos. () (méně) (více)