Grand restaurant pana Septima

Po dnešnom, poslednom, dopozeraní Grand restaurant pána Septima som rozmýšľal, ako zdôvodniť sám pred sebou tri hviezdičky. Nakoniec som usúdil, že je to zbytočná starosť, ponechal som pôvodné dve a je to v poriadku. Film je označený ako komédia. Ja dodávam, vyčerpávajúca komédia. Tie fórky a kvázihumorné situácie sú už ohraté ako obľúbená vinylová platňa. Tých, ktorí film videli x-krát už nezaujmú a mladí ho vypnú do piatich minút. Za dobový úspech vďačia filmy, ako tento, vtedajšej konkurencii a vtedajším očakávaniam. (12.08.2012)

První polovina na mě zapůsobila velmi dobře, šéf je v podstatě diktátor, kontrola zaměstnanců v převleku parádní, no a samozřejmě Louis de Funès dává průchod svému temperamentu a jeho cholerické výbuchy jsou k popukání.. Bohužel druhá půlka je mýma očima úplně někde jinde, celé se to překlopilo do zasněžených hor a mě to moc nebavilo, hledání pana prezidenta mě za srdce nevzalo.. (04.12.2023)

Dokud se děj filmu odehrává v restauraci, je našláplo na jeden nejlepší film z Funesem vůbec, bohužel pak laťka mírně spadne, ovšem díky vynikající živelné komice Funese ne o mnoho a i kvůli skvělé zábavě odpustím trošku naivní pointu příběhu . Dokonce mám chuť začít navštěvovat místo restaurantů, grand restauranty. (29.10.2006)

První  polovina z restaurace je plná typických Funésovských gagů. Funés velmi přísně a důrazně komanduje a zkouší svoje zaměstnance a neodpustí jim nic. Dokáže odejít a potom se vrátit v převleku za obyčejného muže a podívat se jak to tam chodí za jeho zády. Je zděšen a dělá jim po práci různé cvičení apod. Geniální. Ovšem po nečekaném únosu prezidenta se z toho stane nudná a neskutečně trapná detektivka, kterou potom prakticky hned vypínám. Škoda mohla to být jedna z nejlepších Funésovek. (26.08.2015)

Servir, c'est sourire! Kdyby se celá komedie nesla v takovém duchu jako první půlhodina v grand restaurantu, možná bych dal i plný počet. Besnardova režie velkého dění v jednom prostoru mě baví (a to i v těch celkově spíše průměrných filmech jako Životní šance), to je pokaždé gejzír drobných nápadů a gagů poslepený do vtipné série volně navazujících scének, tentokrát zčásti navíc ještě za hudebního doprovodu a choreografie. Problémem je, že jen málokdy si Besnard ve svých komediích dokáže vysoce nastavenou laťku z těch několika pečlivě promyšlených vtipných scén udržet po celý film. Když pak Besnard rozjíždí souvislou dějovou zápletku o únosu prezidentova syna, celý film jakoby se náhle propadl do poněkud slabého dobového průměru, velmi rutinně provedeného, kde kriminální zápletka nemá po většinu času ani kousek napínavé atmosféry a dobrého vtipu tu již naleznete poméně. Superbláznivé akční scény s naivní stylizací mě ze strany Besnarda neberou pak teprve, v těchto momentech klesl film v mých očí ještě níž, nehledě na to, že dlouhá část s honičkou aut v zasněžených horách a sklouzáním auta po střeše už jde absolutně mimo původně rozehraný humor i tematické zaměření filmu. Takže: Grand restaurant pana Septima se oplatí vidět  (asi jednou) kvůli první půlhodině, což je báječná humorná jízda s de Funèsem a jeho přihrávači. Pak to nějak pro přehled dokoukat a po skončení projekce to nejlépe završit opakovaným zhlédnutím dvou-tří scén z té první půlhodiny, ať si při hodnocení a zpětné vzpomínce na film uchováte v paměti i to nejlepší. 55% (14.02.2021)