Pád

Je zajímavé, kolik kriminálních seriálů neustále vzniká a jak mohou být stále stejně (více či méně) zajímavé. Po letošním "hannibalovském jaru" by jeden řekl, že z tohoto mračna už nemůže zapršet kvalitně, a ejhle, stačí přeletět z Baltimoru do Belfastu a máme tu sice jen pětidílné puzzle, ale naprosto strhující a děsivé. Asi bude hodně záležet, kdo se na The Fall dívá, já jsem se tedy na to dívala dost osobně a běhal mi z toho mráz po zádech. Ačkoli je to celé o sériovém vrahovi, který ve své touze sklouzává níž a níž (a blíž k policii), celou sérií prostupuje myšlenka, jak to vlastně v dnešní době je, kdo je/má být ten/ta dominantní... Hlavní vyšetřovatelka je ostřílená Gillian Anderson, která nejednoho diváka potěší, její role Stelly někomu může přijít hodně chladná a věcná, ale člověk si klade otázku, jak to všechno cítí tam uvnitř? Děje se tam něco jiného krom logických úvah a kalkulací? A takové přemýšlení mám ráda, ono i pozorování rodinného života toho maniaka je dost zajímavé a když se člověk zrovna nezakusuje do ruky, aby nekřičel společně s obětí, tak si to i užívá... (jedna rétorická- je už totok na vyšetření?) (02.08.2013)

„Man fucks woman. Man subject. Woman object. That’s fine for you. Woman fucks man. Woman subject. Man object. That’s not so comfortable for you, is it.“ Britská sestra Sagy Norén se ocitá ve světě mužů, kteří milují ženy… jenomže velmi nezdravým způsobem. Komplexní ženské postavy nejsou ve filmech ani seriálech, zvlášť těch kriminálních, stále něčím tak standardním, abych z The Fall nebyl nadšen už jen kvůli Stelle Gibson. Způsob, jakým si Gillian Anderson při modelování výjimečně inteligentní profesionálky s analytickou myslí a pevnými morálními zásadami dává záležet na každém nonverbálním sdělení, je fascinující. Díky mnohovýznamovosti jejích zdánlivě netečných pohledů nám Stella přes její chladnost není lhostejná. Současně ale nikdy neprojeví tolik empatie, aby zcela negovala paralely mezi ní a Paulem, na nichž je založena dynamika vyprávění. Oba dva nacházejí uspokojení v bezchybně odvedené práci, oba dva jsou až fanaticky oddáni určitému poslání, oba dva jsou predátoři (ačkoli závěr první série naznačuje, že z jednoho z nich by se příště mohla stát kořist). K hledání podobností mezi nepolapitelným vrahem a dobrým detektivem jsme kromě dialogů o zdvojených osobnostech vedeni paralelní montáží jeho a jejích úkonů, prováděných se stejnou precizností a možná i z podobných psychických pohnutek (vypořádávání se s minulostí). Vytváření tematických, motivických i kompozičních pojítek mezi liniemi Stelly a Paula, v jejichž pozadí stojí zásadní otázka „KDY se konečně střenou?“, přispívá k mrazivému pocitu, že vrah je minimálně implicitně neustále přítomen. Toto nepolevující zlé tušení, namísto vyloženě hororových scén (jako v Lutherovi) je hlavní pojistkou proti ochabnutí divácké pozornosti. Postavy totiž rozhodně tráví víc času rozebíráním svých chyb než zdárným řešením situací a radost z většiny posunů ve vyšetřování je navíc kalena prostřihy na další páchaný zločin. Jeden krok vpřed, dva vzad. Podrobněji zde. 90% (10.01.2015)

Pomaličku rozehraný hon na sériový vraha, který je se svým charismatem, rodinným zázemím, snad i chvilkovými sympatiemi a sex-appealem (co si budeme..) zdatnou konkurencí Dexterovi. The Fall začíná pozvolna, proto chvíli trvá, než si omotá diváka kolem prstu. Čím více však atraktivní Gillian Anderson utahuje pomyslnou smyčku nad Jamiem Dornanem, tím oddanější seriálu jsem. Psychologické hrátky na kočku a na myš v miliontém podání s tak výraznými a zajímavými herci tedy nenudí. Hutnou atmosférou lehce připomíná Hannibala, přičemž The Fall má naštěstí vyvážený poměr dialogů a akce a ví, kdy psychologické řečičky utnout. Druhá série se vyvrbila skvěle, přestože zamrzí absence dalších Specterových útoků. Na druhou stranu je nahradilo pouto mezi šestnáctiletou Katie a Specterem, podobně zvláštní vztah a unikátní nápad jsem dosud nikde neviděla. A konfrontace a konečné setkání tváří v tvář s agentkou Gibsonovou bylo zkrátka třešničkou na dortu, za které si The Fall jednoznačně zaslouží plný počet. (22.01.2015)

Seriál - lépe řečeno jeho český dabing (respektive distributor) - mne od začátku iritoval (neřku-li sral) dementní lidovou tvořivostí, s níž jeho autoři (patrně v domnění, že český divák by si s britskými policejními hodnostmi nedokázal bez jejich předžvýkání poradit) superintendantku Gibsonovou předělali na "komisařku", hodnost v britské policii neexistující. To jen pro upřesnění. Drobnou výtku si zaslouží trochu nevěrohodná (a značně přikrášlená) vizáž tváří a těl některých postav po agresivním fyzickém napadení - to platí zejména pro 3. sérii. Jinak ovšem bez výhrad. Vyšetřování z pohledu Stelly Gibsonové, stejně jako její postava je zajímavé, rozhodně zaujme neotřelé severoirské prostředí. Proč ovšem "The Fall" stojí za vidění především, je postava Paula Spectora a geneze jeho deviace, odstup a nadhled, s nímž pohlíží na své druhé já, marná a nepříliš důsledná a nakonec spíše předstíraná (i před sebou samým) snaha se svojí úchylkou bojovat a zároveň žít v druhém plánu normální život. Věrohodný psychologický portrét psychopata, včetně naprosto logického a uvěřitelného vyústění. Ponurý, skličující pád do temnoty. (14.11.2020)

Ani sa nečudujem, že pre Gillian je rola Stelly jej najobľúbenejšia. Hrať inteligentnú, tak trochu drsnú a tajomnú policajnú komisárku musela byť radosť. Už ako Dana S. bola predsa veľmi presvedčivá. Viac ma prekvapil samotný Jamie. Rola Paula - milujúceho otca rodiny a sériového vraha v jednom - mu naozaj sadla, pôsobil veľmi prirodzene. Nechápem ako mohol vôbec prijať rolu pána Šedého. Atmosferická kriminálka, ktorá vás vtiahne do diania a nepustí. Skvelé! (04.07.2015)