České století

Ambiciozní projekt je nepovedenou karikaturou svého záměru, i když druhá část cyklu nevyznívá tak beznadějně jako první. Vše uvozují Sedláčkova slova, podle kterých Beneš měl být údajně slabou osobou. Bolestným překvapením jsou i Kosatíkovy scénáře, které jsou ve své jednoznačné většině hluboko pod úroveň jeho knih. (19.12.2013)

Jak narvat zásadní okamžiky naší historie do zhruba hodiny a čtvrt jednotlivých dílů? Navíc tak, aby výsledek stál co nejméně, tedy vyvarovat se jakékoliv akce či dramatických scén. S obtížným zadáním si tvůrci poradili tu lépe, tu hůře (například poslední díl o rozdělení Československa se ve své zkratkovitosti opět podíval až na samou hranici pochopitelnosti děje). Takže svých průměrných 70% zaokrouhluji nahoru za odvahu se do toho vůbec pustit i těch pár povedených dramaturgických rozhodnutí typu Daniel Landa = Emanuel Moravec. (08.12.2014)

Je sympatické, že se Sedláček dobrovolně zřekl nároku na komplexnost, která by zcela jistě ani nebyla možná. První díl se vlastně vyhnul většině velkých událostí Masarykova exilu a soustředil se spíše na rozhovory s více či méně známými aktéry první světové války. Právě pomocí hovorů, gest a zámlk portrétuje režisér Masarykovu osobnost. Naproto se vyhýbá glorifikaci. Budoucího prezidenta črtá jako člověka zranitelného, místy využívajícího informace účelově, který umí být velmi pragmatickým vyjednavačem v politických kruzích (dnes bychom řekli, že je dobrým lobbystou). Současně s tím Sedláček sleduje i socio-politickou linku a předkládá jakési dobové vysvědčení, jemuž se Československo před svým vznikem těšilo. Masarykovy konfrontace s lidmi z různého prostředí, politiky rozdílného ideologického zázemí vyjevují, jak obtížné se zdálo prosadit českou otázku v zahraničí a ukazují, že vznik našeho státu nebyl (ani v případě předpokládaného vítězství Dohody) vůbec samozřejmostí. Na prvním díle shledávám jako jediný slabý článek zbytečně klasicizující hudební podkres, který seriál odkazuje někam na úroveň televizních kulisových inscenací. (29.10.2013)

1. díl - příliš se skáče, ukazují se IMHO ne až tak důležité události a rozhovory. Martin Huba se mi líbil, Miroslav Donutil vynikající, Igor Bareš naopak nepřesvědčivý až hrůza a kvůli tomu je dlouhá scéna s ním takřka k nepřežití. 5/10 2. díl - scénář se zlepšil, zato z hereckého obsazení se mi zamlouval snad jenom Miloslav Mejzlík. Landa není herec a celé to pojal jako svůj výstup s kohoutem, Martin Finger je příšerně nevýrazný a korunu všemu nasazuje přehrávající Karel Dobrý. 5,5/10 3. díl - neduhy prvních dvou dílů jsou pryč. Že samotný atentát ukázán nebyl, mi vůbec nevadilo, naopak, aspoň se víc věnovali jeho pozadí. Herci jsou pak výborní, epizodě samozřejmě kraluje Ivan Trojan, ale dobrý byl i Michal Dlouhý, dokonce i ten Finger se zlepšil. 8/10 4. díl - Zhuštění do pěti dnů způsobilo příliš velkou roztahanost, a naopak nějaká větši interakce mezi Gottwaldem a Benešem se nekonala. Gottwald všechno rozebírá se stranou, Beneš vlastně vede samomluvu. Na Jana Novotného jsem se docela těšil, doufal jsem, že bude lepší než Finger - je, ale v roli starého a nemocemi zničeného muže už toho moc nezachrání. A kromě toho jsem z toho všeho měl pocity, že o až tak moc zase nejde. 6,5/10, 5. díl - Místo pokusu o popis historické události politický thriller. Všudypřítomná atmosféra strachu, nikdo nikomu nemůže věřit a někde v pozadí se chechtá Stalin. Prakticky nemám co vytknout, jenom si myslím, že na schůzi ÚV KSČ by asi nemohl ani ministr informací mluvit takhle sprostě. Herci výborní, Jiří Vyorálek, kterého jsem předtím vůbec neznal, je neskutečným překvapením. 8,5/10 Po prvním dílu bych nevěřil, že to řeknu, ale těším se na zbytek série. (24.11.2013)