Nejvyšší nabídka

Co může být v lásce horšího, než když vaše nabídka, ač se to na první pohled nezdá, není nejvyšší.. Malíř Tornatore a řezbář rámu Zamarion stvořili dílo formou vskutku umělecké, ale o co více bylo milostné vzplanutí neposkvrněného znalce nepřirozené, o to méně byl konečný citový kolaps bolestnější. Virgil Oldman měl pravdu. Co je krásné, nemusí být autentické.. První film, který jsem viděl s G.Rushem a on v něm byl jen dobrý. (12.11.2014)

Tornatore vypráví. Každý prvek v tomto příběhu do sebe zapadá s hodinářskou přesností, aby výsledný celek mohl promlouvat k divákovi bez nejmenšího nesouladu. Nic víc, nic míň. A Oldmanova 13. komnata, až po strop obsáhlá portréty (jen pro jednoho člověka jich je opravdu škoda) je už jen tečkou k dokonalosti. Nemohla jsem si to užít víc. (29.11.2021)

Silné. Od začátku až do konce, ve všech ohledech. Následují mírné spoilery: Konci je vytýkána nevěrohodnost a přemrštěnost, což je díky prudkému skoku z pohádkové lovestory do sviňské reality celkem pochopitelné, každopádně právě závěrečná několikaminutovka dokonale vystihuje niterně bolavé pravdy o lidských touhách. Když Virgil ignoruje možnost oznámit vše policii a nadále se ukájí ve vzpomínkách na něco, co ve skutečnosti nikdy neexistovalo, užíval jsem si katarzi jako prase, byť to nebylo nikterak příjemné pošušňáníčko. Podléhání sladké iluzi je na první pohled lepší, než boj s hořkou realitou - lepší měřítko slabosti neexistuje a existovat nebude. Nebo taky jinak: nebyl nakonec Virgil, do té doby zajatý ve své neschopnosti se socializovat, tak trochu osvobozen? Samozřejmě, není to nic originálního, ale přenádherné Tornatore-Zamarion-Morricone balení a velevážné prostředí aukčních síní s nóbl postavami a mimoidní atmosférou (šikovný mix prvků, které jednoduše, ale účinně snižují předvídatelnost příběhu) dělají z tohohle díla černého koně v soutěži o film roku. (17.09.2013)

První polovina byla skvělá, líbil se mi především způsob pojetí a budována atmosféra. Natočené je to s takovou vznešeností, po celou dobu mi stále připadalo, že se dívám na klasické dobové drama, a když zazněla slova jako mobil, nebo počítač, jakoby tam ani nepatřila a úplně to se mnou trhlo. Na druhé polovině filmu už mi ale něco stále nesedělo a dlouho jsem nedokázala pojmenovat co. Nevěřila jsem vztahu ústřední dvojice, možná i proto, že celý závěr mi byl jasný tak hodinu před koncem a za vinu to dávám Tornaterovi, který na to nešikovně poukázal velmi brzy. Celá druhá hodina se tak u mě změnila jen v čekání na to, co mi bylo už jasné a tak to na mě nemohlo mít ani jakýkoliv emocionální dopad. Chvíli jsem dokonce uvažovala ještě o hvězdě méně, ale ve výsledku jde o velmi dobrý film, ve kterém jde toho spoustu najít a první půlka na mě určitě dokázala zapůsobit. (22.09.2013)

G. Tornatore je skutočne pán režisér a o kvalite filmu som nepochyboval. Napriek tomu som bol ešte pred zhliadnutím presvedčený, že oscara za naj zahraničný film zhrabne dánsky Hon. Výsledok ma v oscarovú noc prekvapil, Veľkú nádheru som ešte nevidel, ale tento film by si ho rovnako zaslúžil. Silná konkurencia toho roku. Tornatore ma hlavne v záverečných minútach priklincoval do sedačky. G. Rush bol vynikajúci. Postava svojského starožitníka, ktorý celý život zbiera portréty žien, ale nikdy so žiadnou nebol je veľmi zaujímavá a G. Rush sa do nej náležite vložil. Atmosféra dokonalá, v niektorých momentoch doslova božská, na čom má veľkú zásluhu i nestarnúci maestro E. Morricone a jeho skvelá hudba.100%. (09.03.2014)