Vajont - La diga del disonore
Režie:
Renzo MartinelliKamera:
Blasco GiuratoHrají:
Michel Serrault, Daniel Auteuil, Laura Morante, Jorge Perugorría, Anita Caprioli, Leo Gullotta, Philippe Leroy, Jean-Christophe Brétigniere (více)Obsahy(1)
V roce 1959 začíná v jednom údolí v Dolomitech stavba gigantické přehrady, která měla být největší stavbou tohoto druhu v Evropě. Hlavní architekt přehrady Carlo Semenza si touto stavbou plní svůj životní sen. Hlavní inženýr Biadene slibuje velký ekonomický dopad nejen na kraj, ale i na ekonomiku celé Itálie. Brzy po zahájení stavby se začínají ukazovat vážné problémy. V půdě se objevují trhliny, které se zvětšují a hrozí, že se sesune část hory - Mont Toc do přehrady. To by znamenalo, že by se voda mohla přelít přes přehradu. Vláda i společnost, která přehradu staví, a dokonce ani architekt a hlavní inženýr však nechtějí zpochybnění stavby připustit. Novinářka, která se snaží na nebezpečí upozornit, je hnána před soud. 9. října 1963 se utrhlo 300 milionů kubických metrů z hory Mont Toc a sklouzlo do přehrady osmdesátikilometrovou rychlostí. Tato masa zeminy a kamení zvedla vlnu o výšce 250 metrů, vodní tříšť, mlha a padesát milionů kubických metrů vody přepadlo přes hráz a zalilo šest vesnic, které srovnalo se zemí. Voda se řítila rychlostí osmdesáti kilometrů v hodině údolím Piavy a zabíjela. Za oběť nezodpovědnosti, touze po zisku a nezvladatelných ambicí padlo dva tisíce lidských životů. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (33)
Až mě to překvapilo. Nevím, proč je všude uváděn Serrault na prvním místě, protože hlavní role a nejepší výkon podal Daniel Auteuil. Kolem poloviny film trochu přešlapuje na místě a nůžky by se jistě hodily, tak posledních třicet minut Vám to vynahradí, navíc podpořené výbornou hudbou. Je to radost vidět "katastrofický" film v jiném podání než made in Hollywood. A to je příjemné... ()
Aneb nikdy neslibuj ženě, že přijdeš večer včas, protože to se vždycky něco podělá. Jestli tady chybí označení "TV film" správně, tak pan Renzo přecenil svoje schopnosti stejně jako to kdysi udělal italský dream team inženýrů, od kterých bych si nenechal vyprojektovat ani poutko na ručník. Donedávna jsem stavby z historie bezmezně obdivoval, ale čím víc podobných dokumentů a filmů vidím, tím víc si myslím, že to tenkrát byla taková stavební ruská ruleta. Však ono nahoru nic nespadne a dole všechno najdem... ()
Katastrofické drama o stavbě přehrady je především ukázkou toho, kam až jsou někteří lidé schopni zajít kvůli úspěchu, penězům, moci, což nám v tomto snímku bezchybně předvedli pánové Daniel Auteuil a Michel Serrault. Hlavní architekt spolu s panem inženýrem odklízeli z cesty jednoho nepohodlného člověka za druhým jak na běžícím páse, odporné osoby... Moc se mi líbila ta vytrvalá novinářka (Laura Morante), hezká role, krásná žena. ()
4* hlavně za to, že je moc dobře, že filmy na tohle téma někdo točí... Hazardérský eufemismus inženýrů na jedné straně - na té druhé hrabivost, zištně motivovaná politická rozhodnutí a zmanipulované odborné posudky... Není to náhodou naše žhavá současnost? ... A pátá, nejdůležitější * za to, že tvůrci nenatočili velkofilm, který by odváděl pozornost od vlastního tématu, ale udrželi ho v odborně korektní a realistické rovině. Bravo! ()
„Opatrnost neznamená dělat, že nic nevidíme.“ . . . Výborná rekonstrukce skutečných událostí kolem stavby a tragických následků obrovské přehrady v Itálii přináší v sobě kromě jakéhosi "hraného dokumentu" také skvěle vyportrétovanou sérii postav. Ono to vlastně není jenom film o jedné přehradě a o jedné předvídatelné katastrofické události, jako především film o velmi nebezpečném politickém souboji. Na jedné straně stavební inženýr (výborný Daniel Auteuil) a jeho společníci, kteří zneužívají svojí moc a úspěch k cílu získání ještě větší moci a ještě většímu úspěchu, neodradí je příležitost manipulovat, uznat a prokázat jen tu část pravdy, která se jim hodí a odhodit z cesty překážky v podobě konkrétních osob. Na druhé straně novinářka s kontroverzně levicovým (komunistickým) smýšlením, předem řádkou lidí odsouzena a nenáviděna, se ukazuje jako příklad statečné bojovkyně za pravdu, která navzdory silnému natláku odhaluje a veřejně upozorňuje na možná rizika a nebezpečí nového projektu... Možná bych měl několik malých výtek k celku, film mohl klidně pokračovat i dál a rozehrát s napětím to, co se o inženýru Biadenem dozvídáme už jen ze psaného epilogu. Šlo by také diskutovat o tom, zda bylo nutné v tom rozvíjet i romantickou linku (ačkoliv nepochybuji, že v Hollywoodu by z něčeho podobného udělali stokrát horší "doják"), vzít si na mušku hudbu či zbytečný efekt spomalování záběrů, ale ve výsledku jde o detaily, které mi neskazily zážitek a celkový přínos. Neřeším ani televizní formát, o kterém musím říct, že k celkovému zpracování velice dobře seděl, takže ve mě zůstavají protichodné pocity jen ze dvou věcí – pozitivní z filmu, který mě překvapil a hodně oslovil; negativní ze zobrazených skutečných událostí a té neutíchající lidské chamtivosti, která v některých případech bohžuel opravdu nezná mezí... 90% ()
Reklama