Eso es

Čistokrvný francúzsky protagonista: Georges "Jo" Cavalier, musel byť rozhodne odvážny »kavalier«, keď povedzme, že zrovna uprednostnil záchranu nemeckej židovskej rodiny na čele s 10-ročným Simonom Rosenblumom, namiesto toho, aby sa priamo zúčastnil ako tréner francúzskeho boxerského tímu na letných olympijských hrách v roku 1936 v Berlíne, kde samozrejme nesmel chýbať ani sám Führer ako ústredný predstaviteľ Nemeckej ríše. • A mimochodom; Bébel v spolupráci s režisérom G. Ouryom, sa o tom rozhodli vytvoriť i akýsi komediálne, a k tomu i s dobovým podtextom ladený titul s miestami až dramatickejšou líniou udalostí, v ktorom by v podstate hlavný prim predstavovalo predovšetkým to, že by s vysokou účinnosťou zosmiešnili nielen samého Adolfa [S]hitlera, ale zároveň aj nacistické obdobie ako celok, čo občasne vytváralo trochu drsnejší charakter «čierneho humoru»; skrátka, vtedy divákovi sprístupnili tak s-a-t-i-r-i-c-k-y nadštandardne skomponovanú vec, nad ktorou by doslova jasali odporcovia tohto odporného systému, ale nad čím som už tak mimoriadne nejasal - bol najmä scenáristický kredit, ktorému častokrát prechádzali aj také absurdnejšie podané veci, nad ktorými normálne koľkokrát ostával rozum stáť, alebo ako som už medzičasom tiež spomínal, tak z priameho uhla pohľadu J-P Belmonda, ako ústredného predstaviteľa, ktorému najviac išlo azda iba o to, ako sa vlastne tomuto režimu majstrovsky vysmiať rovno až do ksichtu, ale zase tam hneď nenahádzať úplne všetkých predstaviteľov do jedného vreca, viď postava v podobe Günthera von Beckmana, s ktorým hlavná postava absolvovala úvodné [letecké] zábery už počas I. svetovej vojny! • Síce scenár môžem právom považovať za »nedopečený«, no ostatné [príkladne technické] zložky boli až natoľko vskutku naprosto zaujímavými, že mu to tentoraz i s veľkou radosťou prepáčim; vloženie archívnych, čiernobielych záberov z olympiády '36, s ktorými sa prekrývali tie filmové... (04.02.2024)

Tento film po každém vidění u mě vytváří ten onen přiblbý úsměv a pocit "dětské" nostalgie. Eso es je pro mě nejlepší "komedie" s Belmondem a důkaz, že staré francouzské komedie umí i z vážné věci udělat totální frašku.Ty uvozovky nedehonestují film. Ono je tam toho tolik zastoupeno od válečného filmu viz začátek, kritiku války (nejen druhé světové) až po skoro totálně bláznivé gagy (umělé zuby hajlují!). Belmondo má však charisma, že by utáhl tříhodinový film, kde by jen seděl na židli. Tady se vše točí kolem něho.Není totální lamač srdcí, ale francouzskou verzí Indiana Jonese.Letecko eso, boxer,majitel medvěda a nenávidí nácky. Vlastně jen Belmondo a Ford umí tak krásně sundat nácky s grácií. Těch scén, které patří do zlatého fondu je mnoho. Já zmínin několik - knhkupectví, začátek olympijských her, Hitlerovo chata. Varuji každého diváka před novým dabingem z ČT, který zabil klasiku (Belmonda nedabuje Krampol). Hodnocení OST: Hudba je košér! Mimochodem hlavní téma Belmonda mě připomíná hudbu, kterou má Eso Rimmer. Není tam inspirace pro tuto postavu? 9/10 (14.06.2014)

Gérard Oury dokázal již ve "Velkém flámu", že umí udělat úžasně vtipnou komedii v době a prostředí, které má k jakékoli legraci daleko. "Eso es" si se svým o šestnáct let starším bratříčkem nic nezadá. Vtipných situací je ve filmu nadbytek (za všechny např. ta v knihkupectví), ovšem dojde k napínavým i dojemným situacím (a že jich není málo), které ovšem ani na okamžik nezabřednou do sentimentu. Všechny složky jsou skvěle vyvážené a ve výsledku máme vynikající dobrodružnou komedii, s vynikajícím Jean - Paul Belmondem. Ať chcete nebo ne, svým ostrovtipem, šarmem a dobráckým úsměvem vás opět dostane. TV Prima při upoutávce ke sledování "Rodinných pout" nadmíru užívala sloganu: "vychutnejte si svou dávku emocí". K "Esu es" se podle mého nic nehodí lépe. 100%. (16.02.2009)

Francouzská bláznivá komedie se všemi klady a zápory. Belmondo předvádí svůj kaskaderský um - od lítání, přes boxerské bitky, až k házení pneumatik z jedoucího auta, aby to na konci natřel samotnému Hitlerovi. Taková odpočinková záležitost, která potěší, ale na kterou zapomenete pět minut po skončení. I když - židovská rodina na Hitlerově oslavě či gestapák prznící francouzštinu - je tu docela dost dobrých vtípků. (05.02.2009)

Ano, zdá se to nemožné...bláznivá komedie na tak vážné téma. Ale Gérard Oury a Jean Paul Belmondo? S přehledem to zvládli. Z dětství jsem si tento snímek pamatoval jako velkou legraci a u toho zůstalo. První část je fraškovitá a u druhé, i přes přítomnost "Hitlerovy sestry" vás nepříjemně mrazí v zádech. Film má příjemnou podobu road-movie a milou hudbu Vladimira Cosmy a la Uprchlíci...jo, ano, tohle můžu v každou denní i noční hodinu! (02.05.2003)