Mrchožrouti

Francouzská komedie s Belmondem vyloženě nemůže nijak zklamat. Já si myslím, že jen díky němu u mě tento film neskončil se zhruba trojkovým hodnocením. Zápletka byla víceméně zvláštní a tak nějak jsem zde vnímala určitá nudná, hluchá místa. Snímek má komediální nádech díky Belmondovi a humorným dialogům, ale ve skutečnosti je děj příběhu dramatický. Pochválit musím samozřejmě typický a velice kvalitní dabing. U těchto starších filmů se na něj skutečně těším. U nich si nedokážu představit, že bych si je někdy poslechla v originálním znění. Za mě spokojenost. (18.05.2015)

Scénu, kdy ředitel banky při čůrání pokropí obnažený drát vysokého napětí a jeho manželka nad bezvládným tělem pronese jen: "To je poprvé co jeho nástroj zajiskřil", si vybavim vždycky, když vidim na zemi kabel a hned vim co nemám trefovat, ať už to k tomu svádí sebevíc. Pokaždý mi je Bebela na konci líto, ale když začne okouzlovat další paničku, lítost se rychle mění v závist. (15.12.2008)

"My skrejeme zlato Francie, aby ho nevzal nepřítel. Copak neslyšíš ten kus vlastenectví, co v tom je?" Já ho tam slyším, seržante Augagneure. A jsem ochoten s Vámi zachránit francouzské zlato pro naše osobní potřeby. Budu s Vámi vykrádat banky, řídit německé tanky, souložit proradné manželky bankéřů i měnit zlaté cihly za 68.000 dolarů, termosku čaje a tři loupáčky. Na mě se můžete spolehnout, protože mě to s Vámi dost bavilo. (21.11.2017)

"To jsou u vás ztráty? Vždyť jsme neztratili ani celých devět lidí z deseti." Podobnost s Kellyho hrdiny čistě náhodná? O tom upřímně pochybuji. Akorát tady je to v opačném gardu. Jede se totiž po trase banka-zlato-cesta. Ono je to však úplně jedno. Jediné podstatné je, že se sehraná parta kolem Henri Verneuila po dvaceti letech vrací natáčet do Afriky (škoda, že bez Ventury, sedl by sem). Mrchožrouti mě příjemně šokovali hned v několika ohledech. Čekal jsem válečný film ve stylu "zastřel si svých sto bezejmenných nácků" a to celé říznuté komediálním tónem produkovaným především Villeretem. A přitom výsledek je celkem komorní snímek souboje několika vychcaných drsňáků o zajištění budoucnosti s nemálo cynickýma hláškama. Nelze v tom nevidět inspiraci ve westernech. Charaktery tady mají typově blízko k nejmenovanému Leonemu majstrštyku. Také každý kuje pikle na každého. Jednapadesátiletého Belmonda tento film zastihl v pětiletce kdy točil své snad vůbec nejlepší kusy (Profesionál, Bezva finta) a čtyřiašedesátiletého Verneuila stále v nesenilním stavu. Mrchožrouti fungují ve všech svých složkách a od maximálního hodnocení je dělí skutečně málo. Vlastně jen prostřední pasáž. Úvod totiž nadchne, pak se tempo na nějakou dobu zvolní a přibližně čtyřicet minut před koncem na scénu napochoduje zlato a najednou to nabere neskutečné grády. K tomu nějaký ten nečekaný zvrat, přestřelky, chytlavý hudební motiv, drsná cháska a především řádná chlapácká zábava. (30.01.2008)

Nutno říct, že zápletka je trošku přitažená za vlasy, ale to se v rámci dobrodružné válečné komedie, která si nehraje na nic víc, než příjemný a ryze oddechový kousek v pohodě ztratí, zvlášť když je výborně obsazená a dobře vypointovaná. Hodně pomáhá přítomnost Jeana-Paula Belmonda v hlavní roli, který si střihl tradičně charismatického sympatického hrdinu, který má nejednoznačnou polohu mezi statečným vojákem, příležitostným lupičem, cynickým svůdcem a kamarádem. Přihrává mu skupina dobrých herců v čele s Jacquesem Villeretem, je to obecně film, kde i malé role hrají velcí herci. Chytré dialogy a řada nečekaných zvratů spolu se zajímavou pointou dělají z filmu nadčasovou podívanou. Není to na čistokrevných 5*, ale ve srovnání s tím, jak si komedii představují dnešní filmaři, se k té páté hvězdičce nakonec přikláním. Svou roli hraje i kvalitní dabing z časů, kdy byl považovaný nejen za řemeslo, ale za svým způsobem umění. Celkový dojem: 90 %. (06.05.2010)