To Kapitola 2

Vlastně až u druhého dílu se naplno projevilo, jak problematické je přetavit těch tisíc stran myšlenkově i časoprostorově mnohovrstevného románu do celovečerní filmové podoby. Jednička se chytře držela jen perspektivy dětské party a představila To jako ztělesnění přirozených strachů, které klíčí v duši každého zranitelného dítěte. Dvojka potřebovala znázornit, co si dospělé verze hrdinů z konfrontace s jejich dávnými démony odnesly, a přemostit jejich tehdejší motivace a vzpomínky do navazujících, úzce propojených charakterových skořápek. A nedělá to úplně špatně. Je to především vyprávění o návratech. Návratech do dětství, oživujících poztrácené vzpomínky (které musí aktéři v prostřední části doslova hledat), návratech ke kořenům svých povah a strachů, které nenáviděný klaun znovu ztělesňuje skrze až překvapivě dětskou perspektivu (proto ty kritizované CGI příšery), a návratech k dávným rituálům, jež mají zlo porazit, ale ve skutečnosti jsou jen záminkou k onomu jednoduchému návratu a vymanění se z jeho svárů, stejně jako ze svárů minulosti. A všechno tohle film zvládá postihnout, aniž by jeho výstavba urážela především znalce a milovníky předlohy, jelikož jejího ducha a vztahy mezi postavami se daří vystihnout relativně dobře. K proplétání minulosti a současnosti používá Muschietti nápadité plynulé přechody a konverzační roviny pravidelně prokládá tréninky v oblasti více či méně úrodné hororové půdy. Hlavní slabiny oproti knize (která je zkrátka nedostižná) pak spočívají především v tom, že zatímco v Kingově podání a na papíře to přepínání mezi tolika postavami čtenáře nevyčerpává a naopak stupňuje napětí a zásadní informovanost, zde se často upadá do repetitivnosti a stále se opakující digitální strašení po chvíli zcela ztrácí účinek. A to se pak projevuje i v dlouhém závěru, který plnou pozornost zkrátka soustavně udržet nedokáže. Ovšem s přihlédnutím k tomu, jak obsáhlou látku se scénárista s režisérem v tomto případě rozhodli ukočírovat, se výsledek nakonec vydařil. Některé hororové momenty jsou opravdu vydařené (třeba ten úvodní u mostu) a je škoda, že většinou se jede až moc přístupně a zábavně - tady se nemělo šetřit více reálným násilím, a když už je film mládeži nepřístupný, mohlo také někoho napadnout, aby si Jessica Chastain alespoň sundala ve finále podprsenku. Jako adaptace nadknihy každopádně solidní řemeslo, ale varuji předem - komu se moc nelíbila už jednička, tady zalíbení nehledejte už vůbec. 70% (14.09.2019)

Maximální spokojenost. Jako minule. Jedna věc mě ale obzvlášť překvapila - že se druhý film neobejde bez prvního, to jsem čekal, ovšem že se teď už ani ten první neobejde bez druhého, to ne. Tak mazaná je druhá kapitola Toho, ve které se přítomnost prolíná s minulostí a která se sama prolíná s minulým filmem a spoustu toho, co v něm zůstalo (po)otevřeno, dopovídá. Myslím, že jedině když si dobře pamatujete první film nebo ještě lépe když oba vidíte rychle po sobě, nebude se vám (mylně) zdát, že ve druhém je Bowers zbytečný, Pennywise že je tam málo a dospělé postavy nefungují. Nic z toho není pravda, máte-li k nim vy sami ten vztah, s nímž tvůrci úplně oprávněně počítají. A vytýkaný humor? Atmosféře vůbec neškodí, stačí si všimnout, že ho postavy používají hlavně jako štít proti strachu. Já jsem fakt spokojený a myslím, že navzdory všem změnám oproti předloze To lépe dopadnout nemohlo._____P.S. Výstup Stephena Kinga je fantastický._____P.P.S. Jacka Nicholsona jsem při narážce na Osvícení viděl jenom já, nebo tam vážně (nějak digitálně) byl? (05.09.2019)

To proč je TO jako kniha tak výjimečná je propojování minulosti a současnosti, jejich současná gradace. Což ve filmech logicky chybí. Pro správnou adaptaci by to totiž chtělo minisérii. Když je ale třeba zhodnotit jak si dospělí Smolaři vedli po druhé není to tak špatné. Výborné obsazení je patrné hned u scény v restauraci, kde se všichni vžijí do svých mladých já. Problém nastává s blížícím se finále a kompromisy vůči knize (dělají z toho docela slátaninu), ale dávají smysl z vizuálního hlediska. Změna původu Zla, které klaun představuje je asi nejbolestivější. A pavouk má vypadat jako pavouk, tím je děsivý. Největším problémem ale zůstává délka, protože i když je film děsivě dlouhý hodilo by se v závěru pár minut navíc... Chtělo to minisérii. (10.09.2019)

Tak mi zabili klauna! Mého milého Pennywise z r.1990, veselého a hravého klauna, důvěryhodného a chápavého, občas i s lehce zádumčivým úsměvem... dokud nevycení zuby!!! To byla ta pravá hrůza, ostatně jako v životě samém. A nahradili ho prachsprostou bafací zrůdou z remake kanálu. A ať se na mě dnešní diváci nezlobí, ale vůbec se bavit s takovou bestií, už od prvního pohledu zlou obludou, byť sebeúlisnější, to by ty jejich děti musely být úplně blbé až retardované. Ale nešť. R.I.P. Pennywise, můj kamaráde. Všechno ostatní fungovalo dobře, mládež v kině se bála a lekala, já taky, i mé holce párkrát naskočila husí kůže a já si to parádně užíval. A o tom TO je. Nejen levné balonky z obyčejné pouti roku 1990, ale i všechny ty moderní a drahé kejklířské atrakce z let 2017 a 2019 stále umí přitáhnout davy dospělých, natož pak děti. Protože pouť životem tu bude pořád. Jsou na ní už nové cukrovinky pro nové děti... a pro jejich nové strachy, nové šikany a nové balonky. Ale poselství je stále stejné: lidi, pozor na klauny! Jo, a kdyby vám to v dětství náhodou spláchlo lodičku do kanálu, nebo nedejbože celé dětství přímo do hajzlu, nenechávejte se tím v dospělosti zbytečně vykolejit. Bojujte! (11.09.2019)