To Kapitola 2

To bylo před 2 roky zjevením. Po levné, směšné a lehce odfláklé adaptaci (i přes super Tima Curryho) z roku 1990 se kniha Stephena Kinga před 2 lety konečně dočkala důstojného zpracování. Film naplněný sílou přátelství, lásky a důvěry, které skvěle pochopil myšlenku knihy a režisér Andy Muschietti vše zvládl na výbornou. Navíc jsme tu měli skvělého Billa Skarsgårda, nejsympatičtější dětské protagonisty za asi dekádu a fakt, že i když se kniha nekopíruje úplně přesně (fakt, že se pasáž s mladými dětmi odehrává v knize v roce 1958 a novější adaptace v roce 1989 je jen špička ledovce), podstata, myšlenka a duše knihy v téhle filmové adaptaci zachována byla. Kniha je ale pořád 1138 stránek dlouhá a tudíž se logicky nemohlo do filmové adaptace vejít všechno. A kniha se především dělí na dvě výrazně jiné pasáže: Tu pasáž kdy jsou Klub Smolařů ještě mladé děti a tu kde už Klub Smolařů dospěl, 27 let uplynulo a je čas si vyřídit účty s Pennywisem jednou provždy. A vzhledem k tomu, že byl To 1 megahit se dvojka mohla dočkat dvakrát většího rozpočtu se kterým si mohl režírující šikula Andy Muschietti pohrát a především obsazení dospělých tváří Klubu Smolařů. A už od části obsadit onen Klub Smolařů Muschietti nešlápl vedle. Potěší fakt, že film se občas z hlavní dějové roviny odehrávající se v roce 2016 vrátí zpátky do roku 1989 a předvede flashbacky, které více pomáhají k pochopení jednotlivých charakterů. Především je ale v těchto flashbacích vidět, že se někdo u castingu snažil a pokusil se aby dospělé tváře Klubu Smolařů vypadali jako ty mladé. Každá dospělá tvář vypadá jako svůj mladý protějšek. Takový Andy Bean vypadá jako vyspělý klon Wyatta Oleffa (Stan Uris), Jay Ryanovi zase divák snadno uvěří, že je to ten mladý roztomilý baculatý Jeremy Ray Taylor (Ben Hanscom). Především potěší fakt jak byl Bill Hader upravený aby vypadal jako dospělý Finn Wolfhard (Ritchie Tozier). Už tady bylo nakročeno k tomu aby se Andy Muschietti nenechal unést a natočil tak důstojný sequel, který zakončí Kingův slavný příběh. A to jsem neříkal jenom díky parádním trailerům, faktu, že film trvá 165 minut a tudíž studio Warner Bros. vkládá v režírujícího Muschiettiho plnou důvěru a především počátečním chválám ze všech stran jaká pecka to vlastně je. Ani ty první oficiální zpruzené reakce mě z očekávání na maximum nesundala. A já jsem rád, že jsem věřil až do samého konce, o to radši říkám/píšu, že se To Kapitola 2 povedla, důstojně zakončuje Kingův příběh a především se nedá tolik srovnávat s jedničkou ale spíš se společně s jedničkou dá označit jako (minimálně) 5-hodinový horrorový masterpiece. Jsem ale schopen pochopit pokud To Kapitola 2 nesedne každému. Na divácky vděčný film je ten film možná přece až příliš dlouhý a chápu, že ne každý vydrží, že je většina filmu zazděna povídáním si, budováním vztahů nebo oprašováním minulosti. Fakt, že film trvá 165 minut ale hraje do karet faktu, že se toho do Kapitoly 2 z původní předlohy vejde co nejvíce. To Kapitola 2 se ale opravdu nedá srovnávat s jedničkou. To Kapitola 1 má pořád takovou tu dětštější atmosféru, těží z faktu, že jsou hlavních protagonisté náctiletí a hrozbu v podobě klauna toužícím po jejich mase řeší tak trochu s rozumem sobě vlastním. Rozdíl mezi Kapitolou 1 a Kapitolou 2 je především vidět ve flashbacích, přičemž byla většina sice dotočena speciálně pro druhý film, některé z flasbacků jsou ale pouze vystřižené scény, které nebyli pro první film využity. Kapitola 2 si hraje s faktem, že hrdinové dospěli/vyzráli, na události z Kapitoly 1 až do začátku Kapitoly 2 zapomněli a teprve starý slib, že pokud se Pennywise vrátí, definitivně s ním skoncují je donutit se tak trochu vrátit do dětských let, oprášit svojí minulost a především zjistit jak konečně toho šaška zabít. Především s vizuálem si Andy Muschietti dokázal vyhrát i tentokrát, neměl jsem vůbec pocit, že by používal na 100% stejné postupy jako u prvního filmu. Je od začátku jasně vidět, že se režisérská ruka nemění a Muschietti tento projekt dohnal do finiše, rozhodně ale nepoužívá stejné postupy jako v rámci prvního filmu. Změnili se barvy, přístup k lekačkám i přístup k tomu jak v rámci Pennywiseovy moci funguje realita, zároveň je tam ale pořád vidět hlavní nastavení nastavené v Kapitole 1. A tím pádem jednoduše vzniká parádní sequel, který tomu prvnímu nedělá ostudu. Když jsme u těch barev a celkovému přístupu ke kameře..... Kameru k To Kapitola 2 dělal Checco Varese. U To Kapitoly 1 jí přitom měl na starost Jung-hoon Jung, kterého tak Varese nahradil. A nerad bych Junga ranil, ale Varesova práce s kamerou mi přišla ještě o ždibec lepší. Varese si v rámci Kapitoly 2 dokáže pohrát se stísněnými prostory, kamera vždy aktuální po plátně běžící monstrum zaměří tak aby byla vidět a především zde párkrát hodně hezky funguje i efekt otočení kamery o 100%. Jsem člověk, který by Jungovi za kameru k To Kapitole 1 postavil poličku, Varesovi bych ale možná aktuálně postavil i pomník. Hodně hezky se mimochodem stříhá. Je to vidět především v jedné z úvodních sekvencí kdy se stará banda svolává dohromady a my různě přeskakujeme z jednoho na druhého, máme pocit jako by jsme je už viděli (podoba těch herců je prostě neskutečná) a především se zde opět hraje s vizuálem, který mě u Muschiettiho zatím pořád neomrzel. Jestli tohle předvede i u sólovky Flashe, bude to jedna z nejlépe vypadajících komiksáren všech dob. Benjamin Wallfisch složil nový soundtrack a opět jako u jedničky lahodí uším. Navíc neomrzí ani když se poslouchá samostatně a dokáže občas nahnat i tu pravou husí kůži. A i to není dnes záruka, takže i Wallfischovi jdu hned stavět imaginární pomník. Možná samotný Pennywise nedostává zase tolik prostoru, ani fakt, že je čas trávený spíše s Klubem Smolařů ale vůbec nevadí. Právě naopak. Každý z nich je sympatický charakter, divák si těžko vybírá s kým chce trávit zrovna čas a především potěší fakt, že se více prostoru dočkávají postavy, které v Kapitole 1 zas tak výraznou roli neměli. Čímž se dostávám k tomu faktu, že i když byl Ritchie Tozier za mně v Kapitole 1 nejméně zajímavou postavou z Klubu Smolařů, tady se propašoval na zlatou pozici. Bill Hader je jako dospělý Ritchie totiž boží a i když je to především zábavná postava (živí se jako komik), Hader skvěle táhne i scény, které útočí spíše na emoce. Hader je v rámci To Kapitola 2 fakt na minimálně Oscarovou nominaci a doufám, že Hader se brzy dočká více podobně zajímavých rolí. James McAvoy je jako vždycky sympaťák a jako dospělý Bill na mně fungoval. I u Billa je vidět nějaký pokrok a změna, pořád je to ale starý dobrý koktající Bill. McAvoy jinak dokáže neskutečně uhrát konflikt, který Billa žere už od Kapitoly 1 a dokáže ho dovést do uspokojivého závěru. S hlavním hrdinou se musí pracovat pořádně a To Kapitola 2 to zvládla. Všichni jsou ale super. Jessica Chastain, Jay Ryan, James Ransome (dospělý Eddie), Andy Bean (dospělý Stan AKA další super klon) nebo Isaiah Mustafa, ten legendární pán z reklamy na Old Spice. Jinak prostě nemůžu vynachválit Bila Skarsgårda. Skarsgård je totiž ideální ztělesnění tančícího klauna Pennywise. Dokáže být děsivý, znepokojivý a nelidský, zároveň ale skvěle zvládá i toho druhého Pennywise. Tedy toho hodného, roztomilého a přátelského. Skarsgård se do role Pennywise ztělesnil a úplně chápu, že pro něj nebylo příjemné se do tak komplikované postavy vcítit, na druhou stranu mu ale za to děkuju. Lepšího Pennwise si nedovedu představit. A především si To Kapitola 2 opět skvěle hraje se sílou víry. Víra v překonání zla, síla přátelství, síla lásky, síla výborně strávených společných okamžiků.... Podstata celého románu Stephena Kigna je i tady. Neobešlo se to bez kompropisů a některé postavy nebo podzápletky museli zcela zmizet, finální výsledek ale rozhodně stojí za to a nedovedu si ho představit líp. A i konec, který je výrazně změněn a chápu, že opět nesedne všem (má ovšem ono nezpochybnitelné kouzlo v tom jak celý Pennywiseův charakter funguje), rozhodně ale funguje jako důstojné zakončení pětihodinové horrorové pecky. 165 minut dlouhý horror, který si ovšem udělá čas i na rozpracování charakterů a tomu aby vám na postavách záleželo. Dětští herci se dočkali svých skvělých dospělých verzí, Skarsgård je zase jednou slizkej jako prase a Hader předvádí jeden z nejlepších hereckých výkonů tohohle roku. Horror, který dokáže prodat humor, děs i emoce a chytře je celkem věrný předloze. Andy Muschiettimu děkuji a doufám, že příběh Pennywise je již ukončen a prequelů nebo nedej bože sequelů se nedočkáme. To Kapitola 2 totiž nabízí sladkou a kolotočově emotivní tečku za celým příběhem z Derry, který by bylo škoda znova otevírat.... PS: Potěší nejenom horrorové odkazy ale i jedno cameo, které jsem vůbec nečekal (06.09.2019) (méně) (více)