To Kapitola 2

Neznámych detských predstaviteľov vystriedali dospelí na čele s hviezdnym Jamesom McAvoyom a Jessicou Chastain. Štýl filmu a jeho silné stránky zostali viacmenej zachované. Herecké výkony sú teda opäť skvelé, hlavné postavy majú hĺbku, sú dobre vykreslené a každej je venovaný dostatok priestoru, ktorého podstatnú časť zaberá vzdorovanie sa s dlhodobými traumami, ktorými hrdinovia trpia. Samozrejme že sa stalo to čo vždy a to že umreli presne tie postavy, ktoré som mal v jednotke najradšej. To sa mi stáva v 90% snímkach. Opäť sú vkusne načrtnuté niektoré vážne sociálne témy. Vďaka tomu všetkému snímka veľmi dobre funguje po stránke emócií aj napojenia sa na ústredné charaktery. Na svoje si tu prídu aj milovníci filmových odkazov - jednu scénu iste ocenia obzvlášť fanúšikovia kultovej Veci Johna Carpentera. Za zmienku tiež stojí, že druhé To (rovnako ako prvé) obsahuje mnoho podarených vtipných momentov a hlášok, ktoré film chvíľami príjemne odľahčujú, bez toho aby pritom kazili celkovú atmosféru. Obe kapitoly To, ktoré ako celok tvoria konzistentný päťhodinový kolos, bezpochyby patria medzi najlepšie horory posledných pár rokov. Rovnako sa už teraz môžu smelo zaradiť medzi kvalitné adaptácie Kingových kníh. (01.01.2020)

Všechno, co nefungovalo v prvním díle, na to lze najít odpověď tady. Což je fajn. S dospělými hrdiny si samozřejmě rozumím lépe než s dětmi. Ale celá ta vyprávěnka z prokletého městečka Derry je tak strašný bullshit, že není nic, co by to zachránilo. Je sice hezké, že se King svezl na vlně Lovecrafta, ale transponovat ty jeho klasické strachy z dalekého vesmíru do kanalizace v městečku v Maine, to je jednoduše omyl. Navíc představa, že bych musela čekat mezi filmy 2 roky je další nesmysl, který reprezentuje i zdejší pokles v zájmu. (23.06.2020)

Ve vyprávění dramatického příběhu a vykreslení postav méně soudržné než jednička, více béčkově vařící z vody (hledání osobních artefaktů je nejslabší čtvrtina filmu). Na druhou stranu událostmi zahustěnější, s více příšerami, i když nesmyslně zakomponovanými či odněkud vykradenými (pavoučí hlava aspoň konečně dostala více prostoru). Místama mě to bavilo, místama nudilo, a v globálu je mi to tak nějak jedno, že na trojku už nepůjdu. (13.09.2019)

Nebál som sa, tak ako som sa nebál pri jednotke. Že sú to tie isté postavy po 27 rokoch som hneď v úvode proste prijal a chémia mi celkom fungovala. Kreténska humorná postava bola kreténska už v jednotke, Beverly bola krásna aj po rokoch. Navyše tie deti z jednotky tu prekvapivo odhorali dobrých 45 minút, čo ma tiež potešilo. Vlastne jediný výraznejší problém som mal s digitálnymi efektmi, rovnako ako v jednotke. A na koniec; ten trápny hejt, čo sa tu rozpútal po čsfd projekcii, zrazil moje očakávania dosť nízko, takže som bol vlastne príjemne prekvapený. Akurát záver mohli ustrihnúť už po scéne na jazere. Zvažujem, že jak to vyjde na nete, spravím si maratón oboch častí. 75% Ps: Neviem kto robil slovenské titulky pre kino verziu, ale boli viackrát neúplné, párkrát nezrozumiteľné, a to “ale ba” v závere, to ešte dorazilo. (25.09.2019)

Vlastně až u druhého dílu se naplno projevilo, jak problematické je přetavit těch tisíc stran myšlenkově i časoprostorově mnohovrstevného románu do celovečerní filmové podoby. Jednička se chytře držela jen perspektivy dětské party a představila To jako ztělesnění přirozených strachů, které klíčí v duši každého zranitelného dítěte. Dvojka potřebovala znázornit, co si dospělé verze hrdinů z konfrontace s jejich dávnými démony odnesly, a přemostit jejich tehdejší motivace a vzpomínky do navazujících, úzce propojených charakterových skořápek. A nedělá to úplně špatně. Je to především vyprávění o návratech. Návratech do dětství, oživujících poztrácené vzpomínky (které musí aktéři v prostřední části doslova hledat), návratech ke kořenům svých povah a strachů, které nenáviděný klaun znovu ztělesňuje skrze až překvapivě dětskou perspektivu (proto ty kritizované CGI příšery), a návratech k dávným rituálům, jež mají zlo porazit, ale ve skutečnosti jsou jen záminkou k onomu jednoduchému návratu a vymanění se z jeho svárů, stejně jako ze svárů minulosti. A všechno tohle film zvládá postihnout, aniž by jeho výstavba urážela především znalce a milovníky předlohy, jelikož jejího ducha a vztahy mezi postavami se daří vystihnout relativně dobře. K proplétání minulosti a současnosti používá Muschietti nápadité plynulé přechody a konverzační roviny pravidelně prokládá tréninky v oblasti více či méně úrodné hororové půdy. Hlavní slabiny oproti knize (která je zkrátka nedostižná) pak spočívají především v tom, že zatímco v Kingově podání a na papíře to přepínání mezi tolika postavami čtenáře nevyčerpává a naopak stupňuje napětí a zásadní informovanost, zde se často upadá do repetitivnosti a stále se opakující digitální strašení po chvíli zcela ztrácí účinek. A to se pak projevuje i v dlouhém závěru, který plnou pozornost zkrátka soustavně udržet nedokáže. Ovšem s přihlédnutím k tomu, jak obsáhlou látku se scénárista s režisérem v tomto případě rozhodli ukočírovat, se výsledek nakonec vydařil. Některé hororové momenty jsou opravdu vydařené (třeba ten úvodní u mostu) a je škoda, že většinou se jede až moc přístupně a zábavně - tady se nemělo šetřit více reálným násilím, a když už je film mládeži nepřístupný, mohlo také někoho napadnout, aby si Jessica Chastain alespoň sundala ve finále podprsenku. Jako adaptace nadknihy každopádně solidní řemeslo, ale varuji předem - komu se moc nelíbila už jednička, tady zalíbení nehledejte už vůbec. 70% (14.09.2019)