To Kapitola 2

Jelikož jsem viděla To, Tamto, Ono, Tohleto a Tentononc, tak jsem musela vidět i tohle to. Teda...tohle TO: Kapitola 2 (ta posraná) . Jak mě první film nadchnul, až sem si jí chtěla v kině teatrálně vydrnkat, abych byla dokonale (u)spokojená, tak u pokračování jsem si jí chtěla teatrálně vydrnkat jen proto, abych ten film nějak přežila a měla alespoń nějakou pěknou vzpomínku. Jako na férovku - Já šla na horor. Dostala jsem horor pro desetiletý caparty, ne-li přímo rodinný film a jak mě nasrala už Annabelle 3, která se mocně držela zpátky, tak To mě dodělalo. Jako family movie to je fajn a pokud je Vám těch zmíněných deset, budete nadšení !! Já sice vypadám na 12, ale buddhožel pro mě jsem rapidně starší, takže sem jen lomila rukama a kopala nohama do sedačky přede mnou, proč jen, u Buddhy, zkurvili další mojí oblíbenou hororovou postavu. Klaun Pennywise je tak oficiálně přejmenován na PENISVAJS páč se celej film choval jako regulérní čurák a zatímco v jedničce děsil, tak tady byl k smíchu nebo spíš k pláči. Nemluvě o tom, že byl drtivou dobu digitální čímž se absolutně ztratilo kouzlo opravdovosti, co byla v jedničce. "Epický finále" byl tak nehoráznej digibordel, že sem si chvilku říkala jestli nejsem na nějakém nepovedeným dílu Avengers a očividně jsem nebyla sama, koho to sralo páč lidé začali hromadně odcházet z kina. Při "vyvrcholení" filmu. A ne, nebylo by to tím, že by finále bylo tak děsné, že by se báli a prchali, ono bylo tak DĚSNÉ že se loudali ven se slovy - To je taková píííčovina !! A víte co? Měli pravdu. Já na konci chytila regulérní záchvat smíchu když se PENISVAJS skoro rozbrečel a sama sebe sem se ptala, na čem rejža jel za matroš zvlášt, když jedničku natočil skvělou. U dvojky tak můžu pochválit max to, že herce vybrali fakt prvotřídně (tři byli svým dětským verzím opravdu hoodně podobní, vlastně čtyři, ale tak černoch stejně jako my, je každej stejnej) . Jo a mělo to hezký barvičky. Paráda. Možná ze mě jen mluví nasranost, že atmosféra, napětí a vše, co bylo v jedničce, je tady v prdeli, nebo jsem měla náběh na měsíčky, každopádně film mě tak nasral, že už to hovnocení, co mu dám, je na tuhle sračku pro děti až moc! (16.09.2019)

Vlastně až u druhého dílu se naplno projevilo, jak problematické je přetavit těch tisíc stran myšlenkově i časoprostorově mnohovrstevného románu do celovečerní filmové podoby. Jednička se chytře držela jen perspektivy dětské party a představila To jako ztělesnění přirozených strachů, které klíčí v duši každého zranitelného dítěte. Dvojka potřebovala znázornit, co si dospělé verze hrdinů z konfrontace s jejich dávnými démony odnesly, a přemostit jejich tehdejší motivace a vzpomínky do navazujících, úzce propojených charakterových skořápek. A nedělá to úplně špatně. Je to především vyprávění o návratech. Návratech do dětství, oživujících poztrácené vzpomínky (které musí aktéři v prostřední části doslova hledat), návratech ke kořenům svých povah a strachů, které nenáviděný klaun znovu ztělesňuje skrze až překvapivě dětskou perspektivu (proto ty kritizované CGI příšery), a návratech k dávným rituálům, jež mají zlo porazit, ale ve skutečnosti jsou jen záminkou k onomu jednoduchému návratu a vymanění se z jeho svárů, stejně jako ze svárů minulosti. A všechno tohle film zvládá postihnout, aniž by jeho výstavba urážela především znalce a milovníky předlohy, jelikož jejího ducha a vztahy mezi postavami se daří vystihnout relativně dobře. K proplétání minulosti a současnosti používá Muschietti nápadité plynulé přechody a konverzační roviny pravidelně prokládá tréninky v oblasti více či méně úrodné hororové půdy. Hlavní slabiny oproti knize (která je zkrátka nedostižná) pak spočívají především v tom, že zatímco v Kingově podání a na papíře to přepínání mezi tolika postavami čtenáře nevyčerpává a naopak stupňuje napětí a zásadní informovanost, zde se často upadá do repetitivnosti a stále se opakující digitální strašení po chvíli zcela ztrácí účinek. A to se pak projevuje i v dlouhém závěru, který plnou pozornost zkrátka soustavně udržet nedokáže. Ovšem s přihlédnutím k tomu, jak obsáhlou látku se scénárista s režisérem v tomto případě rozhodli ukočírovat, se výsledek nakonec vydařil. Některé hororové momenty jsou opravdu vydařené (třeba ten úvodní u mostu) a je škoda, že většinou se jede až moc přístupně a zábavně - tady se nemělo šetřit více reálným násilím, a když už je film mládeži nepřístupný, mohlo také někoho napadnout, aby si Jessica Chastain alespoň sundala ve finále podprsenku. Jako adaptace nadknihy každopádně solidní řemeslo, ale varuji předem - komu se moc nelíbila už jednička, tady zalíbení nehledejte už vůbec. 70% (14.09.2019)

Horor, opravdovej od Mattela. Takhle nějak TO teda dopadnout nemuselo. Flashbacková prostřední hodina - fakt? Vážně musíme PĚTKRÁT dokola sledovat skoro stejnou CGI scénku s bububu jak pro malý fakany, jejíž lekačka (nebo dvě) na vás čumí ze dveří / ze sklepa / odkudkoliv pět minut dopředu? A PAK JEŠTĚ NĚKOLIKRÁT ZNOVU, když se tam dotyčnej frajer vrací se svým dospělým já? Přešlapovat na místě kvůli něčemu, co šlo shrnout do tříminutový mozaiky se stejným efektem - profit! Ani bububu nefunguje, sorry - moc omalovánka, moc repete, moc nuda. Scenárista (krom prvního TO napsal vesměs samý ptákoviny) v kombinaci s vizuálně onanujícím Muschiettim tak stvořili v podstatě unikát - film trvá tři hodiny, je v něm hromada akce i triků a stejně se v něm děje úplný hovno! Postavy se sejdou - postavy se dozví o rituálu Chüd - postavy mají hodinu flashbacky - postavy hodinu bojujou s digitálním kašparem. Naznačovaná krvavá historie Derry zůstává spát, o dospělých hrdinech se dozvíme vlastně jen to, že dospěli a klaun Pennywise je pořád jen digitální omalovánkou, která trestuhodně zahazuje i maniakálně skvělýho Skarsgårda. Z děje filmu například nevyplývá, proč by tentokrát mělo bejt TO definitivně poražený. Původ TOHO a Rituál Chüd se sice dočkají moc hezký "vysvětlující" timelapse scény, nicméně ve finále je všechno víceméně ignorováno a vše se opět řídí frází "vyhraje ten, kdo se nebojí a věří". Hrdinové si najednou dupnou, klaun se začne bát a nechá si dát během minuty přes držku. Mytologie není ujasněná a zejména v závěrečný sekvenci prostě nedává moc smysl, co a proč se zrovna děje a co teda TO může nebo nemůže udělat. Štědrej rozpočet padl na herce (skvěle hrajou a typově sedí), CGI (není co vytknout, všechny mutující potvory vypadaj super) a výpravu + technickou stránku všeobecně (vizuál je parádní v každý svý sekundě). Hutnej soundtrack Wallfische - OK. Pod drahým kabátkem se ovšem skrejvá absence děsu, nápadu, napětí a ochoty vyprávět. Podezřele často druhá kapitola otravuje a podezřele často diváka bombarduje po vzoru blockbusterů, což je přístup, kterej mě v tomhle případě absolutně míjí. Pěkně lacinej drahej film. P.S. TO by si dlouho stopáž zasloužilo - ba ještě mnohem delší, než jakou má. Jenže musel by ho natočil někdo, kdo pochopil největší sílu předlohy. (19.10.2019)

Obrazotvorná klauniáda na druhou. Andy Muschietti se úctyhodně vyrovnal s rozsáhlou předlohou hororového génia a celé pokračování získalo patinu kvalitně znepokojivého díla. Koho film nepřesvědčil, ať obrací knižní listy do úmoru, kdo si potrpí na komplexní obrazotvornou fazonu režiséra, má jedinečnou možnost bezmála tři hodiny spoléhat se na svoje smysly a valit bulvy na valící se příval vizuálních kejklí a velkolepých scén. Konečně dostala Kingova adaptace patřičný rozpočet, tudíž může být proslulý spisovatel spokojen, že jeho děs i běs nesmrdí dolarem, jak tomu bývá v drtivé většině jeho děl převedených na filmový pás, nevyjímaje i ultralevný tv odpad To z roku 1990. Dospělá parta Klubu smolařů je naprosto unikátní a všichni hrají dokonale, načež se nezapomíná i na potřebnou interakci s jejich někdejšími dětskými verzemi. Oslabeni o Stanleyho, který volil dobrovolný odchod ze scény, se v dobré náladě vracejí do zapadákova Derry po 27 letech a Pennywise jim příslušně pěkně zatápí. Jessica Chastain a James McAvoy coby hlavní hvězdné posily, obrýlený Billl Hader obstarává vtipné sekvence, z tlouštíka Bena je náhle katalogový krasoň Jay Ryan, který se ze seriálových vod solidně uvedl i na filmovém poli, partu dohromady svolal Isaiah Mustafa a James Ransone nám příjemně dotváří kompletní partu. A všichni čelí Billovi Skarsgardovi, který volí četné permutace a zlověstné variace, smířen s tím, že ho bude na scéně méně. Ovšem zpoza závětří se k vražednému běsnění dostane i záporná figurka Henry Bowers, který záhy opouští brány psychiatrické kliniky po svých, sanitního vozu netřeba. V zásadě mně nijak nevadí filmy, co mají ke třem hodinám. Konkrétně tenhle dlouhý opus mně uběhl dost rychle. Měl dynamiku, nešetřilo se na hrůzných výjevech, CGI šílenostech, ač film nedisponuje ratingem R, má poměrně velké množství nepříjemných i halucinogenních scén a kvalitní technické zázemí přispívá k nevšednímu hororovému rauši. Režisér Andy Muschietti a spol. se vybičoval k pěknému výkonu. 10/10 (16.10.2019)

Ano, je to dlouhé. A naprosto zbytečně. Díky dospělým postavám to nemá tu naprosto tíživou atmosféru a díky rozhodnutí posunout děj (to se týká i prvního filmu) o několik desetiletí se druhé To odehrává v současnosti a úplně to nesvědčí geniálnímu prostředí jakéhosi bezčasí, které za pomoci léta dokonale rámuje první díl. Proč tedy čtyři hvězdy? Protože naprosto zbožnuju tohle vysvětlování a zaplétání do mytologie daného díla, do příběhového pozadí, do toho, co je sakra zač ten zmalovaný pán, co má velmi podivuhdné mandle s integrovaným osvětlením a sdílí vkus bydlení s Želvíma Ninjama. Ano, oběktivně by to mělo být tak na průměr, ale tohle je prostě subjektivní názor a já se bavil. Navíc to má výborný cast v čele s McAvoyem, Skarsga˙`˛`°˙`^ˇ^ˇ^rdem a ostatními. A teď si jdu pustit neunundneunzig Luftballons. (07.04.2021)