To Kapitola 2

Zatímco jednička mi přišla jako kombinace Stranger Things a "best of z Nočních můr v Elm Street", dvojka se potýká s narativem "stihnu prostě všechno a všechny", takže se neustále někam skáče a jeden má dojem, že jde o nějaký seriál z produkce J.J. Abramse. Ale v rámci tempa to navzdory vražedné délce vlastně celkem slušně šlape. Výrazně se naráží na limity formátu, kdy film nenechává (na rozdíl od knih) prostor pro představivost, takže úplně nedává smysl, proč Pennywise věčně vyčkává, místo aby hrdiny rovnou kosil (ale tenhle problém měla i jednička). Nemluvě o castingu dospělých, který vyšel tak napůl. Nejvíc mi ale osobně vadí velká sázka na okaté digitální triky, kdy dobrou polovinu scén šlo zvládnout bez nich. Jako dítě osmdesátek mě to jen ruší, nezachrání to ani odkazy na klasiky žánru (od Osvícení po Věc) a finále je pro mě nesympatickým odrazem doby, v níž se "pořádný konec" bez digibordelu neobjede. Ale na adaptaci Kinga pořád ok. (12.09.2019)

Znáte To. Jdete do kina na váš druhý nejočekávanější film roku a dostanete přesně To, co jste si tak přáli. První část "kino IT" marathonu byla totiž opravdu skvělá a nikdo ji za ty dva roky nepokazil! "Chacha!" No... Po této krátké pozitivní pasáži končí všechna sranda... Tvůrcům se sice povedlo najít herce pro jejich dětské protějšky takřka dokonale, ale co z Toho, když je celý film jednou velkou slátaninou, která postrádá tempo a nějakou tu děsivost (atmosféra byla fajn namátkou aspoň u zrcadlového labyrintu, pod tribunou nebo u prvního skonu Loserů). Celkově tady udělali tvůrci minimálně dva kroky zpátky a pohřbili jednu z mých nejoblíbenějších adaptací Kinga (pohled člověka, který Stephena pro jeho děsivost spíše nečte - nesrovnávám tedy s předlohou, ale s kvalitami filmů). Ale abych jen nekritizoval. Musím vyzvednout alespoň povedeného Richieho (Bill Hader) a celkem smysluplnou romanci mezi Benem a Beverly. Jak Jessicu Chastain moc nemusím, tady jsem si ji vyloženě užil. Nic To ale nemění na faktu, že ve srovnání s jedničkou, kterou jsem viděl 15 minut předem je Chapter Two fatálním selháním, pro které nemám pochopení. (05.09.2019)

Úmorně epická slátanina, která nemá se sympatickou jedničkou skoro nic společného. Jako by se Muschietti snažil dodat největší horor všech dob, ale kryl si záda tím, že to hodil do laciné hororové komedie. Ještě v první polovině jsem si zvykal na dospělé herce, Ritchie vtipně hlásil, pobavilo i Kingovo cameo a byl jsem zvědavý, co všechno tam napasovali a jak, ale druhá už byla čiré utrpení, jen vršení groteskních hororových scén a trapných frků, které ne a ne skončit, i když je vám už dávno jedno, jak to dopadne, hlavně ať to dopadne. (04.09.2019)

Když máte film s nudnejma postavama, tak se nedivím, že chcete tu prázdnotu zaplácnout aspoň výpravně a trikově, ale proč proboha i ve filmu, kterej má tak výbornej svět a takový fantastický herce, kteří by to utáhli a dokázali zahrát bez jedinýho digitálního monstra... plýtvání fantastický předlohy, energie i času diváka a obrovský zklamání (jo ale Bill Hader je nejvíc <3 ) (05.09.2019)

Tohle bylo jak kdyby na mě někdo mluvil mongolsky. V záplavě tun flasbacků a snových vizí se mě postupně ztrácel naprosto zájem o všechny co ve filmu třeba i jenom dejchnou. Efekty to jo, to by amíkům šlo, ovšem o napětí a atmosféře nemůže být ani řeč. TO a různý příšery, kolikrát vyznívající naprosto do ztracena bafaj tak nečekaně, že na konci už jsem očekával všechno neočekanýho. Na každý bafnutí tvůrci upozorňují asi pět minut předem, že si člověk říká, tak už bafni a jdi do hajzlu. Filmových odkazů jako dortů v cukrárně a vlastně se mě fajn vzpomínalo na Noční můru v Elm Street a kdyby byla v malým sále projekce Freddyho od Kruegerů, tak tam klidně odejdu, protože tohle bylo zábavný asi jako roznášený letáků na levný vajíčka. (04.09.2019)