Nová strašidla

Jednotlivé krátké povídky na mě zapůsobily různorodým dojmem, jedny byly více vtipné a zábavné, jiné mrazivé až frustrující (pro mě nejvíc příhoda s matičkou a starobincem). Někdy totiž až nepříjemným způsobem ukazují společenské i lidské charakterní neduhy, tvůrci nezůstávají dlužni ani prohnilému světu šoubyznysu v povídce, která začíná tak hezkým vystoupením zpěvačky. Všechny povídky ale mají společný jistý tragický prvek i výrazný černý a ironický humor, dokážou něčím upoutat (včetně imbecilního „Jeníčka a maminky“) a mnohé se blýsknou hezky krutou pointou. Ta v povídce s krásnou letuškou Ornellou Mutti a originálně využitým soundtrackem ze dvou známých písní byla obzvlášť úderným překvapením, evokujícím mrazivé pointy na letišti v Twilight Zone. Během hořce absurdní noční jízdy s Alberto Sordim a jeho naloženým pacientem jsem měl pocit, že tady se zase nápadem (byť s odlišnou sestavou) a atmosférou inspiroval Jim Jarmusch, když točil Noc na Zemi s legendární římskou povídkou. Osobitným drobným zážitkem jsou sólové komické výstupy Gassmana na kůru a Sordiho nad rakví během pohřbu. Nebožtík musel mít úpřimnou radost. :) A co říci na „Vzorného občana“, pokud jde o můj osobní pocit, sám netuším, neboť tak geniálně za pár minut podanou ukázku inspirace k optimistickému životu a současně uzemňující sociální kritiku v jednom balení jsem snad ještě neviděl. Pár segmentů v čele s „Jeníčkem a maminkou“ i přehnaně fraškovitým zápasem kuchařů mi sice nedovolí dát plný počet, ale rozhodně jde o jeden z těch povídkových filmů, z nichž si toho dost budu pamatovat ještě dlouho. [80%] (03.06.2023)

Skvělý film, poskládaný z žánrově trochu nesourodých povídek. U některých se divák od plic zasměje, u některých jej snad i trochu zamrazí, ale každopádně mají všechny vysokou úroveň po řemeslné stránce. Vyzdvihl bych zejména povídku s Ugo Tognazzzim jako poněkud mentálně jednodušším chlapíkem a jeho maminkou - "sběratelkou". Ale je jich tam skvělých více. Za vidění stojí vlastně určitě všechny. (19.03.2003)

Jej, po čtyřiceti letech, dneska jako tehdy, satira břitká jak má být, pokud vůbec musí být. Nejspíš ale musí! Jak jinak říct to, co zde byo řečeno! Dnes, na rozdíl od tehdy, jsem si to všechno spoluprožil, většinou v hlavní roli. - Tak třeba v povídce Pronto socoro (První pomoc) jsem chodil od zubaře k zubaři a všude mi řekli, že mají plno, nové pacienty neevidují, ať to zkusím u...). - I nuovi mostri nejsou strašidly, tahle by nikoho nevylekala, jsou to jen poděsové, stvůry až zrůdy, byť některé docela sympatické, ale takové to také je; viz Váchalův "Přírodopis strašidel", kde mez-mezi fantasmaty a realitou také není příliš zřetelná. Pozn.: I nuovi mostri je sequel filmu I mostri z roku 1963, režírovaného Dinem Risi, s 20 edpizodami, zde by jich mělo být 14. (26.01.2018)

Bylo už docela pozdě v noci, byl jsem unavený. Měl jsem v plánu pustit si jen první povídku, abych byl nějak v obraze, do čeho to chci jít. No, jenže pak jsem nechal i druhou, třetí... únava zmizela... deset povídek uteklo jako nic a já byl čistě probraný, potěšený výborným filmem. Kvanta třeskutě energických dialogů i monologů pronášených barvitými postavičkami celou dobu baví, aby však v celkovém souhrnu postavily diváka vstříc pravdě, že označení "komedie" není pro tenhle film zrovna to nejpřesnější. Celou dobu totiž chytře podstrkuje komičnost, zprvu ne tolik viditelně vymáchanou v koncentrátu čisté satiry, aby ve výsledku působil jako majestátní karikatura člověka a jeho především špatných vlastností. Na paškál přijde mimo jiné stádovitá oddanost a manipulovatelnost, ctižádostivost, faleš, lhostejnost ke druhým a zbabělost (jak výmluvná je poslední, kraťounká epizoda!). Z celku nejvíce vyčnívají povídky se stopařkou (špatnost spáchaná z obavy před špatností druhého, avšak pramenící opět ze špatnosti prvého), s nerozumícími si milenci (některé bariéry mohou přinést i milosrdný užitek, mimochodem, skvělé zakončení) a dvěma pomatenými bezdomovci (bohatství skutečně není striktně materiální záležitost), ale špatná není opravdu žádná. Nádherně výsměšné zrcadlo člověčímu svinstvu, satirická učebnice. (25.05.2008)

Povídkový film je skvělou satirou lidské společnosti. Všichni tři režiséři nám ukazují, že stačí pár minut, aby nám sdělili to podstatné a není zapotřebí dvouhodinový film na podobná témata. Jedná se o krátké úsměvné povídky, jejichž podtext je ale místy velice krutý ( maminka odvezená do starobince, člověk, který umírá po odmítnutí první pomoci několika nemocnic, teroristický útok na letadlo atd. ). Většina příběhů nám ukazuje sobecký přístup lidí ( důležitější než zavražděný člověk je ovčí sýr, důležitější než zdraví manželky jsou její pěvecké koncerty, které "vynáší" ...). Potěšilo mě herecké obsazení Ornella Muti, Alberto Sordi, Ugo Tognazzi. (06.03.2011)