Režie:
John Michael McDonaghScénář:
John Michael McDonaghKamera:
Larry SmithHudba:
Patrick CassidyHrají:
Brendan Gleeson, Chris O'Dowd, Kelly Reilly, Aidan Gillen, Dylan Moran, Isaach De Bankolé, M. Emmet Walsh, Marie-Josée Croze, Domhnall Gleeson, David Wilmot (více)VOD (2)
Obsahy(2)
Irské drama s prvky černého humoru pojednává o knězi, který je sužován zlomyslnými obyvateli svého městečka. Poté, co mu během zpovědi jeden z farníků vyhrožuje smrtí, se musí otec James pustit do boje s všudypřítomnými temnými silami. V hlavní roli irského dramatu prodchnutého černým humorem se představí Brendan Gleeson jako otec James, duchovní z místní venkovské farnosti. Ten se během nedělní zpovědi dozví, že se ho jeden z jeho farníků chystá zavraždit. Neví však, o koho se jedná. Jamesova smrt by pro nešťastného muže byla zadostiučiněním za zneužívání, kterého se na něm v dětství dopouštěl jiný katolický kněz. James, jemuž zbývá pouhých sedm dní na to, aby se v rámci svých příprav na smrt smířil se světem, se vydává na kalvárii napříč malým irským městečkem, setkává se s jeho obyvateli a přitom se snaží vypátrat potenciálního vraha. Na této pouti zjišťuje, že se instituce, které zasvětil svůj život, stává v dnešní době zastaralou, což v něm vzbuzuje pochybnosti o smyslu jeho víry. (Cinemax)
(více)Videa (19)
Recenze (261)
Kalvárie a V Bruggách mají hned několik věcí společných - stejného ústředního herce, stejné příjmení režiséra a především pokus o spojení dvou neslučitelných žánrů. Kalvárie mohla být skvělou hořkou komedií nebo komorním, melancholickým dramatem, ale ne obojím. V tomhle souboji Martin McDonagh vyhrál. ()
Ani si nepamätám, kedy som sa pri filme z ostrovov takto nudil. Humor, ktorý mal byť zrejme čierny a nakoniec nie je humorom; nesympatické - hoci dobre obsadené - postavy s absolútne neuchopiteľnými motiváciami (hlavná postava je kladnou len preto, že je najsympatickejšia?); nevyužitý potenciál motívu krížovej cesty... Asi som si na základe sľubnej premisy a krajín produkcie vytvoril očakávanie iného filmu. Omnoho rafinovanejšieho. ()
ach jaj, tu sa zasa niekto s priveľkým egom, sebavedomím a pocitom, že vie (a má) vypovedať o veľkých veciach pokúsil "o umenie" a nikto ho nezastavil, nikto mu až do samotného konca nepovedal (lebo sa buď nik neodvážil, alebo sa každý dal a nechal oklamať) že sa o umenie nejedná a že robí chybu; bezzubé, chladné, bezradne nejasné a až urážlivo arogantné; ()
Glýsn dozrál do evropské herecké elity. Jestli to trošku nezbrzdí, za chvíli vysloveně zgabénuje. Takže i když se jenom tak potlouká po zrzounském vidlákově a bez přesvědčení prodává učení natlučeného, je to strhující potulka a jeden ho vcelku hltá. Vše samozřejmě mírně dokresluje jakási zápletka, moralizování o morálce a humor, drsnější než Dropkick Murphys. Za pozornost stojí konec, který se bezduchému Holloúdu směje do očí jako svatý Patrik hadům. ()
Až nepříjemně nelidský a krutý film. Neříkám, že lidé nemůžou být svině, ale v tomto filmu působí všichni nevěřící (nebo „jakože věřící“) jako kdyby jim dialogy sepsal Richard Dawkins či Sam Harris a oni jen odříkávali suché teze o tom, proč je křesťanství, potažmo náboženství, potažmo sám Bůh zlo v čiré podobě. Je zvláštní, že ve filmu, který je cele založený na lidských dramatech a interakcích jsou vlastně jen tři postavy, ke kterým divák může cítit skutečnou empatii (protože ostatní jsou spíše cynikové bez srdce a bez citu, nepůsobící jako lidské bytosti z masa a krve, ale jen jako mramorové sochy bez svědomí nebo kouska milosrdenství). Těmito třemi „lidskými lidmi“ jsou kněz, jeho dcera a žena, která přišla o manžela (možná ještě pak postava Dylana Morana, slabocha, který přesto má lidské okamžiky). Je trošku absurdní, že ač je autor jasně zaměřený v primární rovině na kritiku církve jsou nakonec jediné kladné postavy, které jsou schopné skutečné lidskosti ve filmu věřící. Avšak co mi přišlo hodně zajímavé byly odkazy k dvěma výrazným a význačným autorům, kteří právě o podstatě vztahu Boha-lídi a morálky-víry velice intenzivně psali a zabývali se jimi v té či oné podobě v bezmála v každém svém díle. Tím prvním je Bernanos (který je ve filmu i zmiňovaný Dylanam Moranam). Kalvárie je určitým druhem paralely na Deník venkovského faráře, kde kněz prochází podobným martýriem, nepochopením, bolestí a smrtí, ale jeho skutky a pokora mění pomalu a pozvolna lidi kolem něj, ačkoliv on sám si myslí, že je bezmocný (zatímco v Kalvárii na konci schválně probíhá shrnutí současného stavu jednotlivých protagonistů, kde každá postava dělá to, co dělala na počátku – manželka vesele podvádí manžela dál, doktor je očividně stejný cynik, etc.). Film též implicitně odkazuje na Dostojevského slavný příběh z Bratří Karamazů o velkém inkvizitorovi. V této dechberoucí pasáži Dostojevského veledíla chce inkvizitor upálit Krista, který podruhé přišel na zemi a to proto, že je až příliš dobrý a milosrdný na současný svět. Kristus při obžalobě inkvizitora mlčí, dívá se mu zpříma do očí a nechává se napadat. Na konci příběhu Kristus vstává a svého soudce-kata prostě mlčky obejme. Podobně je tomu i s knězem v Kalvárii – je vlastně archetypem Krista, který mlčky platí za hříchy druhých a pokorně nakonec dává za oběť i vlastní život. Ale krom těchto prvků mi nepřijde film příliš hlubokomyslný. Je spíš polopatický a klouže po povrchu složitých lidských i duchovních témat. ()
Galerie (30)
Zajímavosti (9)
- John Michael McDonagh o příčině vzniku filmu uvedl následující: "Pravděpodobně jsou připravovány filmy o zneužívajících kněžích. Mým posláním je dělat opak toho, co ostatní a chci natočit film o dobrém knězi." (Kmotr76)
- Natáčení začalo v září 2012. Tři týdny strávil štáb natáčením v hrabství Sligo na severozápadě Irska. Natáčelo se například na místní malebné pláži Streedagh. (Kmotr76)
- Námět se do značné míry podobá knize „Řeznickej kluk“ od spisovatele Patricka McCabea, kde je však děj popisován z pohledu samotného násilníka - řezníka, který byl v dětství zneužíván knězem. (Merenre)
Reklama