Křídla Vánoc

V obřím nákupním středisku za adventního času se přebíjejí kýče tak třpytivé, až vyrábějí vlastní poezii; také sponzorské výrobky si tu svůj díl náležitě odpracují a z veletrhu světel si kamera vytahuje zázemí každodennosti zaměstnanců, jen na rozdíl od Obchoďáku "zespoda". Takže v kostýmu zajíčka se coby neúspěšný herec potí Jakub Prachař, dárky balí zranitelná drsňačka čili Vica Kerekes, v optice se spíš vyskytuje, než pracuje nezávislý nadsamec v podání Richarda Krajča a herecky jim vládne David Novotný coby manažer prodeje, veskrze pozitivní i v sarkastickém nadhledu tatíka od rodiny. Čtyřka kamarádů proplouvá v podstatě jedním dlouhým hudebním klipem, než Krajčův hrdina zažije "andělský" přerod: působivě ztvárněný, byť nikterak nový, Hollywood už podobných osvícení shůry nadělil desítky. Nicméně pohádkové mysterium plní svůj účel mířící ve sváteční době, jak jinak, k prozření.Z Křídel Vánoc lze odvodit mnoho nedostižných vzorů: pokus o vánoční Samotáře, ale bez jejich pronikavosti, o Lásku nebeskou, ale bez její samozřejmosti. Občas až příliš doslovně se zjevují banality minulosti – dětský domov, rozchod s otcem, stud z prohry v očích matky – nebo situační vzkazy o zodpovědnosti k bytostem, které milujeme. Klipová stavba plus vánoční rekvizity se ve výsledném pocitu pohybují mezi pohádkou a reklamou. Ale to vůbec neznamená, že Křídla Vánoc neúčinkují. Naopak. Jen se okatě chtějí zalíbit. A líbit se budou, i když ta romantická líbivost se člověku místy až protiví. Z filmu sice pomrkává střet svatého a komerčního včetně sloganu Nakupovat není hřích, ale bezstarostný duch party dýchá milou přirozeností. Jenom Krajčův romantický rebel s koněm na sněhu hraničí s manýrou, zato opilecká epizoda Prachařovy postavy v těsné bláznivé domácnosti "u Novotného" posílá film svou náladou do zlatého fondu vánočních hitů. I když nejde o komedii, neboť věčně balancuje mezi chytrým vtipem a osudovým strachem. (15.06.2020)

Ona balí dárky, on pracuje v optice, ona je sarkastická pesimistka, on volnomyšlenkářský balič vdaných paniček. A teď do něj zřejmě vstoupilo něco nadpozemského. Jeho kolegové a přátelé řeší, zda je to nadpřirozený úkaz, nebo se prostě jenom zbláznil. Najednou si všichni něco přejí (ten pořádný úspěch v televizi nebo filmu, tamten víc životního prostoru, načež mu v autě zemře tchýně s tchánem). Do toho přicházejí další méně důležité postavy, ON se na NÍ začne koukat kapku jinak. A pak přijdou titulky. Kouzlo Vánoc v tom nevidím, křídla Vánoc odstřihla režisérka růžovými brýlemi. Ostatně se s postavami moc nenamáhá nic moc dělat. Prostě klade otázky, chce, abychom přemýšleli, ale právě tvůrci moc nedomýšleli, s čím vůbec přicházejí. Emocionální zákruty nefungují, herci nejsou špatní, ale že bych na někoho chtěl pochvalně ukázat prstem, tak to těžko (možná na Novotného). To, co filmaři naznačí, už v dalších desítkách minut zrovna dvakrát nezúročí. Podivný žánrový slepenec. Tři hvězdy s přivřenýma očima.. (02.04.2014)

Poprvé mě film minul takříkajíc bez zásadnějšího pohnutí. Ovšem napodruhé to bylo jiné. Byť nešlo o nic jiného, než o vrstvení osobních příběhů, které se na závěr rozuzlí až nepřirozeně kladně, tentokrát ve mě cosi zůstalo. Pominu mysteriozní stránku příběhu, (mám raději realistické příběhy), ale jinak pro mě skrývá Karin Babinská stále velký potenciál. Hodnocení nenavyšuji, ale věřím, že se jednou setkáme - totiž, že natočí film, kterému vysolím bez debat plnou palbu. (14.12.2018)

Chvílemi záměrně předvídatelné, obalené zbytečně velkým množstvím postav, ale natolik své, že nakonec pomalu podléhám. Karin sice svůj scénář neochuzuje ani o jedinou sebezbytečnější linku, ale vzhledem k tomu, že chápu podstatu autorské hrdosti, nemám s tím problém. Jen to (například příští Vánoce) bude chtít nějakou poklidnou domácí projekci, abych se přesvědčil o tom, jestli ten pokus přesvědčit mě o nezbytnosti celého širokého záběru nebyl jen velký podfuk. 70% a po dlouhém váhání zaokrouhlení nahoru. I kdyby jen kvůli té zatracené Cestě, která je pro mě i na stý poslech očividně nezprotivitelná. (01.12.2013)

Já věděla, proč se do tohoto filmu nijak nehrnu. Mnohokrát omletá témata buďte opatrní na svá přání, některá se mohou i splnit, muž milující všechny ženy, pokud je to bez závazků, někdo, kdo dokáže nahlédnout do podstaty problému (a, jak tady někdo zmiňuje, všem ženám poradit, ať se na toho svého nemožného chlapa vykašlou, ano, universální rada, když máte nemožného chlapa, vykašlete se na něj), netradiční bydlení v přívěsu, drsňačka bez zázemí ve skutečnosti toužící po lásce, milovaná milující a svou všudypřítomností usurpující rodina, přátelé, seance na střeše (ještě to bývá velký balkón či pavlač), herec marně hledající uplatnění (bývá to i režisér a hudebník), zvíře, které komplikuje situaci, úraz (nebo náhle se vyskytnuvší nemoc), rozporuplný vztah s rodiči. Kromě nesplněného dětského přání, cesty k moři a smutného konce opravdu velké lásky tady ta totální klišé jsou všechna. Nechci se opakovat, ale já to věděla. Kůň i křeček byli fajn, za to je ta třetí hvězda. Jsou Vánoce a zatímco na zlaté prasátko nevěřím, zlatý křeček nepopiratelně existuje. (22.12.2015)