Hotel

Keď som mal tak 15-16, patrili tieto filmy (Narušenie, Princezná a bojovník, Klub samovrahov) k mojim najobľúbenejším. Dnes už to tak nedávam, pretože sa ich zaprvé moc netočí a zadruhé sú stále o tom istom. A už ma vekom šablony trochu omrzeli, dokonca aj tie (ne)príjemné. Vikander skvelá ako vždy. (29.01.2023)

Na to, že je Hotell filmem o několika společenských vyděděncích (nebo těch, co se za ně považujou), tu jde leccos jako po másle. V mžiku se zamilovává, v mžiku se následně utíká od manželky, v mžiku se organizuje sex pro samozvanou ošklivku... a nakonec tak nějak v mžiku přichází pointa, který sotva něco nasvědčuje. (Anebo jsem to "něco" neprokouk, což je asi pravděpodobnější.) Nicméně famózní herectví Aliciy Vikander mi samozřejmě neuniklo, a to je hlavní. Díky ní si člověk jakž takž užije každou bizarnost. (14.04.2014)

Teda to byl mazec. Člověk by řekl, že větší počet magorů na jednom místě je výhradní záležitostí csfd, ale ono ne. Ve filmu sice nejde o podvody s body ani o hodnocení neviděných filmů, tady jde o nemoc duše a ne mozku a to z těch lidí dělá poměrně sympatické bytosti, pokud tedy použiješ dostatek empatie. Herecky mistrovsky zvládnuté. (30.03.2018)

Rozhodně to není snímek pro širokou diváckou oblast a kdo nemá tuchu o psychických problémech například takového druhu, které jsem měla možnost postřehnout, ať se Hotelu vyhne širokým obloukem Vycítit podprahové myšlení už jen hlavní představitelky Eriky je dost obtížné, natož pak těch ostatních čtyř osob, kteří si utvořili separé psychoterapeutický kroužek, mimo jiné i formou jakési roadmovie po hotelových pokojích. Občas to bylo skutečně až absurdní, ale život se s námi holt někdy nepáře a přináší nám občas nějaké trauma, s kterým bojujeme každý po svém a různě dlouhou dobu. Alicia Vikander hrála jako vždy bravurně a byla také mým hlavním tahounem na tohle smutné drama, které zrežírovala a scénář k němu napsala jak jinak, než žena, která se možná s podobnou situací setkala, kdo ví? (04.10.2015)

Človek nemôže žiť len po hoteloch, hrať sa na niekoho iného ... aj tak sa vráti do reality, s ktorou sa musí popasovať. Niekedy lepšie, inokedy horšie a niekedy vôbec. Vcítiť sa do pocitov zúčastnených nebolo pre mňa ťažké, ale tú ich kolektívnu terapiu som nejako nepobrala. Tí ľudkovia predsa zostali presne takí, akými boli. Snáď len Eriku niekam posunula ... tak nám to teda naznačil koniec filmu. Film nenudil a Vikander hrala ako bohyňa. (21.10.2017)