Symfonie strachu

Kouká se na to dobře, kamera skvělá, celkově to diváka baví. Co je ale dost silný nedostatek - zvlášť u takovéhoto filmu - nedokonalý scénář. Scénaristovi to asi všechno nějak zaklaplo a sedí, ale u mě osobně je několik věcí nevyjasněných, hlavně ohledně Cusackovi postavy. Ta by si mimochodem zasloužila buď mnohem větší dokreslení, nebo mimoobrazovou roli, o které bychom nevěděli VŮBEC NIC. Jinak Frodo v pohodě, ale Pytlíka ve tváři mu nikdo nikdy neodpáře a napětí po celou dobu Mira zvládá víc než obstojně. Navíc je to dost krátké, takže se vám to ani nemusí líbit, aby to uteklo. 70% (31.01.2014)

Byl jsem v pondělí nemocnej a zdálo se mi jako dobrej nápad zhládnout nějakej film. Tak jsem vybral tento a vyplatilo se to. Byl jsem skoro po celou stopáž napjatý - (převážně) hudba a kamera fungovaly výborně. Herci hráli solidně, příběh byl originální a dokázal pořád vymýšlet nové zápletky a situace, takže se nebylo kdy nudit. Celkově jsem spokojený a vždy rád zhlédnu nějaký nový film tohoto typu. Vyhodnocení: Ve skutečnosti ta stopáž je tak 70 minutová 😁 (30.09.2021)

Scenárista zřejmě viděl TELEFONNÍ BUDKU a bezprostředně poté ho přítelkyně vytáhla na koncert klasické hudby, který ho moc nebavil a tak na něm popustil uzdu své fantazii. Bohužel ji na jednu stranu popustil až moc (zápletka je tak přitažená za vlasy, že film prostě nelze brát vážně), na druhou stranu málo (ohrané zvraty), takže režisér i kameraman se mohli snažit jak chtěli, ale bojovali předem prohraný boj s těžce béčkovým scénářem. (02.05.2014)

Ze začátku je to opravdu vynikající napětí, a ta hudba, to byla opravdu radost. Jakým způsobem dokázali tvůrci udržet napětí na každé notě, nejspíš díky úžasnému herci, jakým je Elijah Wood. Nicméně, ten konec mne dost zklamal a docela rušivé pro mne byl i způsob, jakým byly odfláknuté scény okolo koncertní síně, včetně vražd. (27.01.2016)

Tento snímek jsem chtěl původně vidět hlavně kvůli Elijah Woodovi, ovšem má očekávání se ještě mnohem více zvedla při zjištění, že za scénářem k tomuto filmu stojí Damien Chazelle, tvůrce jednoho z mých nejdokonalejších filmových zážitků, Whiplash. Nakonec ale bohužel až o takovou pecku nejde, jelikož celá zápletka až příliš okatě pomrkává po Schumacherově Telefonní budce, jen s tím rozdílem, že je mnohem hůře zpracovaná, a to jak ve smyslu vyšponovaných dialogů, tak postupné gradace, napětí, ale především významu celé té hry mezi postavou klavíristy a vyhrožujícím telefonistou, kdy se hlavně závěr v podstatě zvrhne jen v tuctový thriller, s hodně nenápaditou, obyčejnou pointou. Tvůrci zde navíc nikterak nezapojili atmosféru, která by jistě též pozitivně přispěla k lepšímu výslednému dojmu a vytknout musím i pár vážně naivních scén, které filmu také dost ublížily. Co se jinak obsazení týče, Elijah bude mlaďounce vypadat snad ještě i v šedesáti, každopádně svou roli zde zvládl poměrně přesvědčivě, ovšem zklamalo mě (ne)využití Johna Cusacka, na kterého jsem se též těšil, nicméně ve filmu hraje především jen jeho hlas. Celkově se ale zkrátka jedná o takový poměrně nevýrazný thriller, který sice určitě nenudí, zároveň ho ale nemá naprosto co vytáhnout z onoho pomyslného, obyčejného průměru. (28.01.2021)