Birdman

„RIGGAN THOMPSON, ZNÁMĚJŠÍ JAKO BIRDMAN, SE POKOUŠÍ SNÁŠET VEJCE NA BROADWAY…“ /// Birdman není film. BIRDMAN JE DIVADLO! S tunama dialogů a monologů a důrazem na herectví. Kamera se dívá do ksichtu nebo na zátylek, herci do toho dávaj všechno a náročnej divák to (koukám) voceňuje. Ale co mám dělat já? Co si mám myslet, co mám cejtit? Přestože mám divadlo rád, jsem ztracenej jak Goro v Tokiu. Tohle je na mě kurva dost náročný, protože, když už si myslím, že všemu rozumím, přichází šílenství a já… já jsem na tom podobně. Alejandro González Iñárritu nastavuje zrcadlo. Novou formou umění, která mě neoslovila, ale chápu, že na tom někdo (ty vole, jak někdo? Všichni! Počkej, vlastně všichni né, je tady jeden…) něco viděj. To já to vidět ještě jednou, tak mi regulérně hrábne. Ale za Keatona, Emmu a Edwarda dávám 3*. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Protože tohle viděli všichni. A všem se to líbilo! (kromě Ludi, Mirka…) 2.) Taky mě to napadlo – MÍT TAK KŘÍDLA! 3.) Thx za titule ,,gimli61“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (23.01.2015)

Znám lepší filmy o nelehkém údělu herectví a zároveň vzdávající poctu divadelní práci. Tohle je jenom takový pokus o autorský artový film evropského střihu, ovšem etablovaného hollywoodského tvůrce, kde snaha o střihem nepřerušené vyprávění (samozřejmě docílené bezchybnými digitálními kejklemi) je jen takovou manýrou, stejně jako vícekrát probíraný ztvrdlý penis Edwarda Nortona. Nedotklo se mě to, vůbec, ani myšlenkově, ani emocionálně. Vyjma scény emočně vypjatého rozhovoru s divadelní kritičkou o podstatě grafomanství profesionální kritika a pak Birdmanova slova o mrzkém vkusu průměrného přihlouplého diváka, které bych tesal do kamene. Ovšem Oscara fenomenálnímu Michaelovi Keatonovi bych z celého srdce přál, už jenom proto, jaký to je velký sympaťák a že tak trochu jeho životní osud splývá s tím Rigganovým. (28.01.2015)

Na Birdman se mně hrozně těžce dívalo. Popravdě mi trvalo asi prvních dvacet minut, než jsem se vůbec zorientoval v tom, na co to vlastně koukám. Po těch dvaceti minutách jsem sice pořád nedokázal být v obraze ohledně toho, co je realita a co fikce, nicméně alespoň jsem mohl začít vnímat pobuřujícně dokonalou kameru, která všechno natočila aniž bych pocítil jakýkoli střih scény. Některé momenty byly naprosto boží a přišlo mi, jako kdyby někteří herci vedli nekonečné dialogy, u kterých jsem si říkal, jak se to mohli naučit. A jelikož pochybuju, že se to učili, tak pak skláním obrovskou poklonu za dokonalou improvizaci. Ač to bylo cokoliv, tenhle film Vám ukáže, že Michael Keaton, Edward Norton, Emma Stone, Naomi Watts nebo Zach Galifianakis umí hrát jak bohové. Já tenhle film tak trošku vnímám i jako oslavu herectví, také z toho ale cítím určitou ignoranci a opovrhování Hollywoodem. Celé je to totiž jak pod náporem nějaké vědmy, která každého zná a staví před něj plátno, kde se má ospravedlnit. Michael Keaton tak ironizuje superhrdiny ač sám jeden byl. Edward Norton jakmile dorazí na scénu, okamžitě diriguje jak co má být. Zach Galifianakis je tu až nezvykle vážný a Emma Stone tu má pár dialogů takových, že se Vám bude tajit dech. To abyste věděli, že to také má v sobě. Birdman je neuvěřitelně zvláštní film. Osobitý, dvouhodinově nenudící a rozhodně zapamatování hodný. Není pro každého, ale kdo ho bude chtít vnímat, ten si tuto filmařinu plnou poctivých filmových záběrů beze sporu užije. A minimálně se do pár herců bláznivě zamiluje. (27.01.2015)

Mučen vírou, touhou, vinou, rozerván až po pytel, vytřeštěně světem bloumá, pan herec, pan pábitel. No co už. I nájemné držky jsou lidé, nemyslete si. Jako národ jsme je schopni prosazovat do zákonodárného sboru, neboť předstírat um čehokoliv, to oni zase umí, zatímco já bych je osobně poslal na nějaký čas do michellinky tahat pneumatiky, hajzly intelektuálský, to však neznamená, že nemám pochopení. Kindráti v Africe zkouší moc neplakat, když splachují požité zrnko rýže pískem, nebo se nad nimi rytmicky pohupuje nějaký bokoharamčuk, umělec zase trne při představě zneuznání. Kdo asi trpí více, že? Těžko soudit. Vynikající herecký výron pana Keatona, vlastně celé toto samožerské selfíčko, stojí za vidění. (06.02.2015)

Keaton po 20 letech vylezl z kanálu a ztvárnil postavu herce, který 20 let v kanálu žije a chtěl by ven. Všichni si tedy vsugerovali, že hraje sám sebe, o to větší na něho pějí ódy a jako bonus ještě dostane Oscara ze soucitu. Fakt bravo! Práce kameramana je příjemným zpestřením jinak velice nezáživné podívané na zdegenerovanou skupinku osob snažící se přežít na Broadwayi. Všem jasně kraluje Norton, který se na přelomu tisíciletí dost hlasitě ucházel o herecký trůn a teď se snad už konečně vrátí do první ligy, kam jednoznačně patří, jen to chce lépe vybírat role a filmy. Jeho scény se Stone totiž zastiňují i oceňovaného Keatona. Hudba je příšerná, Rigganovy stavy otravné a závěr je typickou ukázkou tvůrčí impotence. (24.01.2015)