Birdman

Úchvatný filmový zážitek. Birdman je smutným příběhem zkrachovalé existence, jež touží po uznání, kterého se jí nedostává. Takže v podstatě klasická Iñárrituovská depka, akorát protentokrát zabalená ve velmi svěžím a dravém formálním kabátě. O závěru se dá diskutovat, já tu teď napíšu svůj pohled na něj (spoiler), takže pokud jste film neviděli, dál rozhodně nečtěte! Celý film je o tom, jak si Riggan snaží vydupat uznání a dávno zašlou slávu. Je přesvědčen, že umí věci, za které ho jeho okolí dostatečně neoceňuje. Nejde mu ani tak niterně o umělecké vyjádření - prostě chce, aby hra měla úspěch. Když pochopí, že nesympatická vlivná kritička mu jeho hru v každém případě zadupe do země, pokusí si "koupit" úspěch posledním zoufalým nápadem - sebevraždou na jevišti. Není to upřímná sebevražda, to by se prostě normálně zabil. On si manifestačně a trapně bulvárním gestem pokouší dát auru umělce, který pro své dílo položil život. Lacinná atrakce, akce, lidé chtějí vidět krev, jsou na to zvyklí z mainstreamových filmů. Publikum tleská, kritička znechuceně odchází, protože Riggan předvedl přesně to, co čekala, možná ještě hůř. A Riggan umírá, protože když si člověk strčí pistoli k hlavě a vystřelí, tak většinou umře. Pak následuje střihová sekvence (!) a po ní epilog. Celý předchozí film se tváří, jako kdyby byl točen na jeden záběr - a to ať se skáče v čase, prostoru, ať sledujeme reálného Riggana nebo jeho halucinace. Pokud je epilog střihově oddělen, mělo by to mít nějaký smysl - totiž že sledujeme něco jiného, než jsme sledovali doposavad. Nemůže to být živý Riggan, nemůže to být ani to, co si živý Riggan paralelně představuje, zatímco dělá něco jiného. Podle mně je to prostě představa toho, jak by Riggan ideálně chtěl, aby jeho manifestační sebevražda dopadla. Tedy aby a) neumřel, b) zapšklá kritička mu napsala pozitivní recenzi, ačkoli něco takového jasně odmítla c) lidé se o něj opět začali zajímat d) jeho dcera poznala, co v něm je, uviděla v něm jeho zázračné schopnosti (závěrečný pohled vzhůru). (konec spoileru)Tedy jak říkám, za mě docela depka, ačkoli mnoho diváků ten závěr určitě může vidět jinak. A to je na tom právě super. (24.01.2015)

Něco takového tady ještě nebylo - myšlenka, která mi v kině vytanula na mysli asi po 15 minutách a změnila se v jistotu dlouho před závěrečnými titulky. Film takhle nadupaný intertextuálními odkazy, aluzemi, metakomentáři o filmovém a divadelním průmyslu, hereckém umění, popkultuře; který je zároveň děsně vtipný a děsivě smutný; a který je natočený zcela dechberoucím, novátorským způsobem... patří neoddiskutovatelně k nejsvěžejším dílům nového století. Každopádně ho musím vidět znova, než vyplodím něco konkrétnějšího. (20.01.2015)

„Už podruhé jsem nedostala měsíčky. Myslím, že je to opravdu tady. Je to dobře, nebo špatně? Riggane!“ – „Je to dobré. Je to skvělé!“ – „Řekni něco jinýho.“ – „Víš určitě, že je to moje?“ Na film se mi zpočátku nedařilo úplně správně naladit. Dost možná to souviselo i s mým očekáváním ohledně humoru. Birdman sice byl místy hodně vtipný, ale mnohem více a častěji cynický, hořký, satirický, škodolibý, jízlivý a chvíli mi trvalo, než se mi na to podařilo zvyknout (a zároveň na fakt, že se hraje i na vážnější notu). Pak jsem se ovšem i velmi dobře bavil. A to za přispění poutavého příběhu (divák s napětím očekává, co se v rámci improvizace na pódiu i mimo něj zase stane), zajímavého stylu přecházení (člověk je stále „uvnitř“), Rigganových představ, všemožných hlášek, narážek kupříkladu na herce („To si nezasloužím trochu úcty?“ – „Jsi herečka, zlato.“), kritiky („Přečtěme si tu zkurvenou recenzi. Holobrádek. Holobrádek je nálepka. Bezvýrazný. To je jen nálepka. Marginálie? Děláte si srandu? To zní, jako by bylo třeba penicilinu, aby to zmizelo.“), filmovo-divadelní rozmezí („Nejste herec, jste celebrita. To jen aby bylo jasno.“) a především výborných hereckých výkonů (Edward a Naomi zase spolu a ve formě, ovšem největší hvězdou je opravdu Keaton). Celkově to vidím na solidní 4*. „Byli bychom skvělí rodiče.“ – „Příšerní. Byli bychom...“ – „Děsní. Vychovali bychom..“. -. „Masového vraha.“ – „Nebo Justina Biebera.“ (06.02.2015)

Výborný film, ale skvělý není - v závěru totiž úplně odstrčí postavu Edwarda Nortona (nemívám ho rád, ale tady je fakt výjimečný), jeho Mike se nedočká žádného pořádného konce... No a to nemůžu Birdmanovi odpustit. Jinak je to sice neskrývaná a jednoduchá, ale velmi působivá a stoprocentně dokonale natočená facka filmovému průmyslu s vynikajícím Michaelem Keatonem (který si tři roky po natočení zahrál Vultura ve Spider-Manovi, ehm, ehm) a dalšími. (30.12.2018)

Veškeré hloubání, smutnění, klesání či sebezpytování možná v samém jádru není příliš originální - jenže ta nekonečně perfektní forma je. Po dvou dusných i ostrovtipných hodinách je pak v důsledku téměř jedno, že Iñárritu, jak už je jeho dobrým zvykem, opět přetahuje a vypráví i to, co pro pochopení či vychutnání vlastně vůbec vidět a slyšet nemusím. Keaton s Emmou Stone totiž vzájemně přihrávají i sólují v natolik strhujícím tempu, že v gradující scéně posledního představení zapomínám dýchat. (21.01.2015)