Zázrak v Miláně

Okouzlující příběh, kde neorealismus spočívá spíše v situování děje do prostředí chudiny a v užití neherců, jinak jde o notně stylizovanou klasickou komedii s fantasy prvky, která však stojí na originální zápletce a nezaměnitelném humoru. Některé gagy a situace dodnes působí správně absurdně (přesuny za slunečním svitem notně polechtají bránici), ovšem řada z nich již za těch šedesát let přeci jen vyčpěla, stejně jako poněkud neinvenční snaha využít zázračnou holubici. De Sica sice natočil první optimistický sociální snímek, ale tím jeho počin poněkud ztratil na působivé atmosféře a jemné sentimentalitě, díky němuž můžu jeho tvorbu sledovat znovu a znovu. Tady my myslím plně postačilo jediné shlédnutí. (30.03.2011)

♫ "Chceme len boty a šaty, kúsok chleba a dosť, potom uveríme radi, že máme budúcnosť.." Tak pozitívne vykreslenie života bezdomovcov ako pracovitých a navzájom vychádzajúcich ľudí som teda nečakal... ale asi takto mohol kedysi fungovať život ľudí na dedinách. Počiatočná dráma o živote siroty sa postupne mení v nečekane optimistickú komédiu, všetko sa ale zlomí vo chvíli príchodu nadprirozených zázrakov, ktorá prekvapivo ukáže, že chamtivosť sa môže prejaviť aj u skromných ľudí. K záveru už na môj vkus až príliš absurdnej nadsázky, napriek tomu zaujímavé odľahčenie vlny neorealizmu v talianskej kinematografii. Nadčasová zostáva aj ukážka boja obyčajného ľudu s byrokraciou. (75%) (Challenge Tour: Rok s najväčšími svetovými režisérmi)                                                                                                         // Pre zaujímavosť... fanúšikov staršej filmovej tvorby môže zaujímať, že realistická komédia s fantasy zápletkou vznikla v 50. rokoch aj v Československu: Tři přání (1958) (29.08.2018)

Rozhodně jeden z nejoptimističtějších filmů, které jsem mohl zatím zhlédnout. Plný lidských zázraků. Komediální nadsázka i dostatečná dávka absurdity velmi povedeně kontrastuje s dramatickou, drsnou realitou, ve které se vše odehrává. Totó___milý a usměvavý človíček s nelehkým osudem, ale nevyčerpatelným nadšením pro život, soucítící s každým kolemjdoucím, má-li tedy čas, a rozdávající radost i naději...tajná přání, jejichž snadné naplnění může ovšem člověka změnit. Přirozenou pokoru náhle střídá nenasytnost a každodenní životní skromnost je potlačena touhou po všem, co mají jiní. Tento rozkol zůstává ve filmu jaksi nedořešen a proto mi závěr přišel lehce ukvapený a nedotažený, nicméně celkově se jedná o velmi povedenou, morálně zábavnou podívanou s velmi milou hudbou a skvělým herectvím. (07.01.2017)

Sica na rozhraní-rozcestí filmových věků. To je asi nejvýstižnější charakteristika pozoruhodného díla, ve kterém se prolínají mýtické prvky v reflexi novodobého "chuďáčka božího" s realitou válkou vyčerpané a rozvrácené Itálie. S lety, která jsou dnes možná zapomenutější než válečné události a vřavy minulého století, i krize třicátých let. Kruté detaily těžkého poválečného období jsou vnímány zrakem a rozumem naivního a dobrého mladíka, který nemá tušení o skutečnosti světa, v němž se pohybuje. Neudržitelnost situace pro ty "dole", žebráky, strádající, bezbranné se zvrací návratem k mýtickým prvkům, které film uvozují. Závěrečný let na košťatech, "bílý" kontrapunkt čarodějnického poslání, jehož je toto pomyslné letadlo symbolem, provázené zpěvem písně připomínající Ježkovy písně a melodie z filmů Osvobozených třicátátých let, je patrně nejradikálnějším gestem Sicy nejen režiséra, ale i člověka a občana. Pokud se nepletu, objevuje se tu řada neherců, dalšího průvodního jevu neorealistické školy. Do nebes ale nevzlétají jen uhnětení a ponížení. S nimi se tam vznáší i okouzlený divák, jemuž se právě dostalo nevšedního zážitku. Zážitku, na který se nezapomíná ani po takřka šedesáti letech, která uplynula od premiéry tohoto zralého Sicova filmu. (17.09.2007)

Zázrak je, že jsem tenhle film dokoukal. Zpočátku se to neslo na neorealistické vlně, kterou mám docela rád, ale pak se z toho stala jakási báchorka, která mě nedokázala vůbec zaujmout. Možná to mělo mít nějaké symboly, ale ty mi spolehlivě unikaly v jakémsi balastu, který se roztáhl jako mlha slzného plynu. Takového Vittoria De Siku nemám rád. (06.02.2012)