Bennyho video

Nepatrně slabší než Hanekeho vrcholy... radikálnost a preciznost chirurgické metody vidění tu trochu ustupuje tradičnějšímu pojetí, chronologickému a jasně kauzálnímu vyprávění. Chybí tu gradace a pohlcující nedořečenost Sedmého kontinentu, na druhou stranu o to detailnější je studie jednotlivých postav. Více než v debutu a následných 71 fragmentech je tu cítit určitá konzervativnost a přímočará obžaloba moderní společnosti. Čím víc nechává Haneke svou metodu mimovolně rozežírat skutečnost a nesnaží se jí používat jako aktivní nástroj sdělení, tím na mě jeho díla více působí. Z toho vyplývá, že Bennyho video mě dostalo tak na půl. (04.02.2010)

Rakouské dětství Antona Chigurha aneb Hanekeho ticho v bouři. Sugestivní drama o geneticky zakódované pozici oběti (?) stvořené ocelově chladnou famílií, v němž minimalistické dialogy přidávají na krutosti realismu všedního dne a nezobrazené násilí naléhavě dopadne na představivost diváka, ale co je to platné, když více než čtvrtina použitého filmového materiálu plnila funkci ponožek v rozkroku kalhot admirálské uniformy Arnolda J. Rimmera.. (29.04.2011)

Po šesté jsem se setkal s panem Hanekem a zase to bylo něčím jiné. Nejvíce mě zaujaly motivy chování postav. Mnoho lidí zde kritizuje rodiče, ale popravdě řečeno si myslím, že svým jednáním pouze dokazovali svou (možná nezdravou) lásku k synovi, přesto co udělal. Těžší je to s Bennym. Někteří obviňují jeho otce s matkou, jiní zase média plné násilí (ať už zprávy, filmy nebo ta porážka prasete nahraná na videu). Ale že by za to třeba mohl on sám? Normální člověk by se tak na jeho místě rozhodně nechoval, nasnadě je psychická porucha, nebo to byl prostě jenom spratek, jehož citová stránka byla silně zaostalá. Silný samotný akt, rozhovor rodičů v kuchyni a stejně tak nepochopitelný konec, ale jinak byl film vyplněn celkem nudnými záběry, o zbytečné cestě do Egypta nemluvě (to asi maminka s tatínkem opravdu nevěděli kam ještě narvat peníze, když ho stačilo vzít na statek, pryč od "uklízení"). Nelíbí se mi prezence režisérova názoru na danou problematiku; v mhoha jiných případech bych mu dal za pravdu, ale nato, jak postavil Bennyho příběh, musím říct ne. Po formální stránce se sice dbá na autenticitu, někdy to však připomíná spíše amatérismus. Podtrženo sečteno, slabší průměr. (09.08.2011)

Konečně Haneke, který mi sedl. Mrazivá filmová demonstrace následků dlouhodobého vnímání násilí výhradně skrze média a tedy jeho konzumaci. Haneke mistrně poukazuje na ztrátu empatie a pokřivenou realitu, jak ji prožívá hlavní postava, jež pod tíhou vzrušení, zvědavosti a prosté jednoduchosti úkonu neváhá proměnit fantazii ve skutečnost. V nasnímání zásadních scén Haneke dalece přesahuje rámec pouhé kritiky a formou „obraz v obrazu“ nemilosrdně konfrontuje diváky takovým způsobem, jakým by to běžným postupem nebylo možné. (30.04.2011)

Haneke předkládá tradičně brutální scény, nad nimiž se člověku trochu zvedá žaludek (tentokrát již v samém začátku). Ideově je silný v tom, jak se mu zde daří zobrazovat rodinné patologie a morální otupělost, naopak hloupě, na samé hraně směšnosti, působí jeho kritika vlivu násilí (zprostředkovaného médii) na lidské vědomí. Ono kazatelství mi na něm asi nepřestane vadit. (05.08.2019)