Reklama

Reklama

Ohňostroj

Trailer 1

Láska beze slov a smrt bez varování v dojemném příběhu plném krve. V pořadí již sedmý film jedné z nejpopulárnějších a nejvšestrannějších osobností japonské mediální scény, Takešiho Kitana (Takeshi Kitano). Herec, režisér, scenárista, střihač, bavič, výtvarník a básník, v Japonsku populární již od 70. let, kdy vystupoval jako polovina komické dvojice The Beats a dodnes používá každému srozumitelný pseudonym Beat Takeši, se na mezinárodní filmové scéně poprvé významně představil právě filmem Ohňostroj. Příběh bývalého policisty, který trpí výčitkami svědomí za zmrzačení svého kolegy, smrt jiného a také lítostí nad smrtelnou nemocí své vlastní ženy a který se rozhodne, že dá do pořádku všechno, co bude možné, získal na MFF v Benátkách Velkou cenu Zlatého lva, Cenu kritiky na MFF v Sao Paulu, Cenu pěti kontinentů časopisu Screen International, Ceny ruských, francouzských a australských filmových kritiků a na MFF Camerimage v polské Lodži Stříbrnou žábu pro kameramana Hidea Jamamotoa.
Zcela kitanovský mix hluboko skrytých a cudně prožívaných citů s bezohlednou brutalitou bývalého policisty, který si svou spravedlnost musí krutě vybojovat s jakuzou, je pro evropského diváka, neznalého krutých stránek života v japonské společnosti, jistě trochu šok. Pro diváky, jimž jméno Takeši Kitano nebo Beat Takeši již něco říká, je naopak tento film překvapivě cudný a láskyplný. Hlavními rysy Kitanovy osobnosti jsou totiž osobitý smysl pro humor, kamenná tvář (v Evropě by se řeklo poker face, v Japonsku však tvář, neprozrazující naprosto žádné emoce, patří k dobrému vychování), jíž však dokáže – a jako v tomto případě – i beze slov vyjádřit mnoho, a osobitý přístup k zobrazování násilí, které však nastupuje vždy jako odezva nikoliv provokace. Ve srovnání s jeho ranými filmy jako Brutální policista (Violent Cop), či Sonatine, je Ohňostroj rodinným filmem o poslední společné cestě manželů, o splácení dluhů blízkým a přátelům a zároveň elegií o lásce a smrti, jež obě jsou přirozenou součástí života...
Malou perličkou svědčící o všestrannosti tohoto tvůrce je i fakt, že autorem všech kreseb, ve filmu použitých, je sám Kitano. (Česká televize)

(více)

Recenze (103)

Brain-D 

všechny recenze uživatele

Velmi pěkný pomalý film, který má dva základní rysy. Drsná a nelítostná gangsterka a velmi smutné drama. Kitano tyhle dvě témata skoubil do sebe a vznikl ohňostroj obrazů.) ()

VanTom 

všechny recenze uživatele

Těžko stylově zařaditelný (krimi? gangsterka? melodrama? romantická komedie?), určitě ale jeden z nejlepších Takeshiho filmů. Typicky pomalý, tichý, s dlouhými záběry, minimem dialogů a krátkými krvavými výbuchy násilí, se svébytným humorem a s důrazem na obrazovou poetiku podepřenou krásnou hudbou Joa Hisaishiho. Občasná nelinearita a zkratkovitost vyprávění jenom podtrhuje rozpolcenost hrdinů a celkovou melancholickou náladu díla. ()

BuryGol 

všechny recenze uživatele

Tenhle film je takovej rozjímavej, hezkej, urovnanej...a bohužel nehorázně nudnej. Takeshi Kitano je skvělej člověk, všeuměl, ale timhle mě nedostal. Čekal jsem nějakou kriminální japonskou nakládačku a dostal jsem ospalej film, kde lidi buď půl minuty koukali nikam, nebo se tam objevily bizarní záběry, nebo vůbec neseděl střih. Takeshi jako imrvére mlčící ex-polda mi nesed a s kriminálkou to mělo málo společnýho. Tim ale ten film nechci shazovat, Japonci jsou holt trochu jiný. ()

Fox85 

všechny recenze uživatele

Dlouho jsem váhal mezi 3 a 4 hvězdami. Nakonec jsem se přiklonil k nižšímu hodnocení, ne snad kvůli očekávání thrilleru (i když to trochu taky hraje svoji roli), ale hlavně kvůli nezajímavým a pro mě nepochopeným pasážím s "malířem" a jeho obrazy ()

Smileface 

všechny recenze uživatele

Nádherný a přitom drsný film,citový a připom tvrdý,pro Evropana až nepochopitelně do detailu prokreslený a také hudebně i duševně poetický.Prostě dokonalost,nemohu jinak hodnotit. ()

bloodvomit 

všechny recenze uživatele

Teeda Takeshiho mam rád, ale tohle bylo na mě nějak moc. Nechyběla Kitanova charakteristická poetika a umělecký prvky, ale jinak děj nic moc a celkově mi to přišlo na Takeshiho slabší (ale Beat Takeshi o5 ruluje klasickou drsně japonskou nekompromisností, kde nemilosrdnost má svoje stálý místo). ()

Lookass 

všechny recenze uživatele

Po rozporuplne prijatom, sčasti autobiografickom Kids return si Takeshi prinavrátil chuť minimalistickým a komorným Hana-bi. Vlastne do dnešných dní ide asi o kritikmi najoceňovanejší Kitanov film. __ Bývalý detektív Nishi (Kitano) dobrovoľne opúšťa svoje zamestnanie po tom, ako nešťastnou zhodou okolností zapríčiní ochrnutie svojho partnera. Navyše Miyuki, Nishiho žena trpí leukémiou. Práve tieto dve okolnosti sú hlavnou hybnou silou celého filmu a spôsobujú ďalšie dôsledky, ktoré vyúsťujú až do štádia, kedy je Nishi donútený k situáciám, ktoré by za iných okolností nikdy neurobil. Máme tak možnosť sledovať Kitanove herectvo v plnej "kráse" - aj keď vizuálne je ako obvykle minimalistické, vnútorný prejav sa viackrát dostáva na povrch a nahrádza tak nedostatok gest. Vzťah Miyuki a Nishiho najskôr pôsobí chladne, až neskôr sa vďaka najmä humorným situáciám dozvedáme, nakoľko sú obaja spätí a ich existencia je na sebe závislá (posledná scéna) __ Yakuza tu je zastúpená len vedľajšie, násilie nie je prezentované v takom množstve ako napr. vo Violent copovi, alebo Sonatine. A aj keď k nemu dochádza, nie je samoúčelné __ Joe Hisaishi, autor hudby sa opäť vytiahol. S Kitanom už predtým viackrát spolupracoval, teraz to dotiahol do maxima. __ 9/10 ()

Here 

všechny recenze uživatele

Kitano se prostě nezapře, skvělé. Bohužel ale tenhle film nefunguje tak, jak by mohl. Velká smůla tohohle filmu je totiž jeho nedějovost. Osobitý Kitanův styl spojený s image bývalého poldy měl na to stát se klasikou. Bohužel se nestalo a je z toho "jen" další ze skvostů Kitanovy tvorby. Sledování Hana-Bi bude asi pro každého neobvyklým zážitkem a já si pohled Nishiho opřeného o auto budu pamatovat asi ještě hodně dlouho. ()

Rozjimatel 

všechny recenze uživatele

[3,5*]     "I told you I'd kill you next time."     Hlavný hrdina s kamennou maskou (samotný režisér Takeši Kitano) teda mnoho sympatií nevzbudzuje, aj keď je jeho správanie celkom pochopiteľné po tom, čím si musel prejsť. Jeho príbeh je rozprávaný veľmi zvláštnym spôsobom, keď dej si len tak nevzrušivo plynie v takej rozjímavej atmosfére, keď z čista jasna do toho príde nejaká ohromujúco drastická akcia. Je to taký kontrastný spôsob, nazval by som ho brutálna poetika. Krátke scény sú navyše rôzne poprehadzované (časté flashbacky), čo filmu ešte pridáva na zvláštnosti. Dlho som si musel na tento spôsob rozprávania zvykať, ale napokon ma film dokázal pohltiť, aj vďaka tomu načernalému humoru, krásne zádumčivej hudbe (Džó Hisaiši, Mijazakiho dvorný skladateľ) a podmanivému striedaniu nálad (premietanie obrazov). Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. ()

mota 

všechny recenze uživatele

Pomale škodolibé rozjímání o sprostých činech drsného detektiva, jehož blízcí už nemohou prožít plnohodnotný život. Aneb Účel světí prostředky nebo taky Chceš-li potěšit jednoho, neber ohledy na druhé. ()

Pafl 

všechny recenze uživatele

Zase je tu ten pozvolný start a pomalé, pomalé tempo, ve kterém se masky lásky a smrti střídají jako vprotřed maškarního parketu. Smrt, smrt a zase smrt prostupuje každým záběrem filmu, každým dlouhým Kitanovým pohledem, pohledem muže zvláštním způsobem odevzdaného osudu. Za minutu vyhasnou tři lidské životy, za minutu se ze zimy stane léto. A pět minut trvá, než Kitano hodí míček, který se mu na ulici přikutálí k nohám. Jakoby čas sám nic neznamenal. Jako by jediné, co má význam, byl jeho konec. ()

jilda 

všechny recenze uživatele

Chvilky ticha, poetiky, melancholie. Pak brutální násilí a zase poetika......... zvláštní film, ale nelituji, že jsem ho viděl. Kitano umí ()

in nomine 

všechny recenze uživatele

Snad můj nejoblíbenější s T.Kitanem. Kitano jako chladnokrevný zabiják, který během filmu téměř nepromluví, však věrný svým přátelům a milované manželce. Člověk má zvláštní pocity po shlédnutí takového filmu. ()

vojo 

všechny recenze uživatele

Každý aj na prvý pohľad ten nudne dlhý záber má neskutočný pôvab a opodstatnenie. Toľkokrát spomínané násilie mi vôbec nepripadá brutálne, pretože je viac v náznakoch ako skutočné a to len dopĺňa silu Kitanovych záberov ak sa divákom zdá brutálne. Celkovo je film dokonalou ukážkou poctivého umenia rozprávajúc príbeh chlapíka, ktorý chcel len na chvíľu odčiniť svoj pocit viny a spraviť pár ľudí šťastnými, čo už, že jeho cesta nebola rovná a koniec vôbec šťastný... P.S: Veľkým plusom sú až niektoré nečakane vtipné scény, ktoré svojim načasovaním a pôvabom len dokresľujú tragickosť hrdinovej snahy. ()

Calwen_ 

všechny recenze uživatele

Jestli Takeshi vložil do některého ze svých filmů duši, pak je to právě tento film. Je v něm cosi natolik křehkého, že přílišné analyzování a rozebírání by to zabilo. Rozhodně nic pro pasivního diváka, který čeká, že se mu vše naservíruje. Zde je potřeba velká dávka vcítění se do postav. Nishi totiž není chladnou postavou jen když je v konfrontaci s yakuzou, nebo s kolegy, ale dokonce i se svou ženou. Přitom celý film je především o Nishiho sebeobětování. Pro mě rozhodně jeden z nejemotivnějších filmů a kterým si mě Takeshi definitivně získal. Obrovské plus také za hudbu Joe Hisaishiho. ()

Torpid 

všechny recenze uživatele

Kitano je legenda a tohle jeden z jeho nejlepších kousků. Má svůj ojedinělý styl, který když vám sedne , tak budete pětkovat. Geniální míchanice ťamanského přehrávání, melodramatu, melancholie, brutality, introvertního macho hrdiny z jiného časoprostoru, artových postupů a bůh ví čeho ještě, okořeněná skvělou hudbou. Intelektuální diváky možná bude nutkat k analytickým rozborům. Toho se chci vyvarovat, jen bych rád nezapomněl tu originální a jedinečnou chuť mňamky, co tu Pan Kitano navařil. ()

Ivo 

všechny recenze uživatele

Takeši jde, zatváří se. Takeši stojí, podívá se. Takeši sedí, předkloní se, pokýve hlavou a pak náhle, tak jednou za dvacet minut, polohlasně procedí dvě slova (takže nakonec ho nevychovaly srny ?). Takeši má černé plavecké brýle (značky Leon). Takeši je bez brýlí. Takeši během půl vteřiny kohosi praští, nevíme proč, teče krev. Takeši jde po schodech a pak zase stojí, sedí, podívá se, pokýve hlavou a je zádumčivý. Jede v autě. Je zádumčivý. Někoho poslouchá. Je zádumčivý. Namlsán Zatoichim, i já jsem byl čím dál zádumčivější ... až mi postupně a zádumčivě klesla hlava nebezpečně blízko tlačítku stop. A pak se ho dotkla ... ()

Reklama

Reklama